Bang Bang Club

Filmy o fotografoch a novinároch sú pomerne jednotvárne. Videl som dosť filmov na túto tému a mnohé z nich sa mi zdali o triedu lepšie. Chýbal tu silnejší príbeh, ak to čo film obsahuje, vôbec môžme nazvať príbehom. Sú to iba scény o odvážnych mužoch-fotografoch, ktorí riskujú život pri každom cvaknutí foťákom. Je to raz tu, raz tam, ale v podstate stále to isté. Love story dosť nevýrazná, i keď "Domina" známa zo série Spartakus zaujala. Smrť toho, či onoho kolegu - fotografa, diváka veľmi nezasiahne, pretože akosi nedošlo k nijakému zblíženiu a ceste k divákovi. Filmu by skôr pristal názov Cvak,cvak club, pretože mi to prišlo celé ako zlepenec, viac či menej vydarených scén fotografov v teréne. Videl som lepšie filmy na túto tému (Vitajte v Sarajeve, Salvador, Harrisonove kvety...) a keďže tento nie je v ničom iný, príbehovo dokonca horší, tak nemôžem viac ako priemer. 60%. (08.02.2014)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)

A good picture is one that asks a question. 1) Fotografovat lidské utrpení není job pro každého. Aktéři dávají všanc život, zdraví i psychickou pohodu. Nevyhnou se ani pobouřeným reakcím veřejnosti na fakt, že místo aby poskytovali pomoc, tak fotí. They're right. All those people who say it's our job to just sit and watch people die. They're right. _____ 2) Film se ovšem morálními otázkami nezabývá. K tomu režisér: I think one of the reasons why the film is a little controversial is that it doesn’t really answer those questions and it really leaves them hanging and expects the audience to think about that stuff._____ 3) Dosavadní režisér a především producent dokumentárních filmů, vzděláním právník, Jihoafričan Steven Silver napsal první scénář a natočil celovečerní prvotinu s aktivní účastí autorů knižní předlohy, fotografů Grega Marinoviche a Joaoa Silvy. Točilo se ve stejných místech, kde se boje odehrávaly. Opět režisér: One of the by products of this design was that the people you see in these shots were the actual people who were part and present at these events. We were filming on their streets. As a result, they are not acting, they are remembering, which brought an extraordinary quality to the film._____ 4) Zaujal mě 36letý nestárnoucí Ryan Phillippe spolu s 29letým Taylorem Kitschem, který kvůli roli za dva měsíce zhubl 17 kg._____ 5) Působivá je i hudba 46letého Angličana Philipa Millera i další songy, které ve snímku zazněly._____ 6) A ještě jednou režisér: In December 2010, João stepped on a landmine just outside Kabul, and had both of his legs amputated. He watched the film from his hospital bed. I can’t imagine ever making a film that could ever be as visceral as the actual experiences of The Bang Bang Club. (10.01.2014)

Nevím, koho se víc zdráhám nazvat člověkem - jestli kohokoliv z tábora můj soused zabiják, nebo jedno koho z dobrodruhů, co si přivstanou, aby pro mrzký peníz, který vzápětí proženou tělem a pro, v tomto případě pochybné supovité ocenění zvěčnili, jak si jdou po ránu dvě bandy hrdlořezů s předvojem roztleskávaček zasportovat, vypustit přebytek páry z nicnedělání a zároveň kapku snížit populaci... Nechovám k těmto protipólům nemocného světa ani zbla sympatií, a to málo pochopení, co bych mohla vydolovat, patří těm, co ze své práce zůstanou na budku. K lepšímu dojmu z Bang Bang Clubu nemohla přispět ani ženská část týmu, evokující jakýsi polní nevěstinec a příšerně nijaký Ryan Phillippe, jakož i Taylor Kitsch s přitepleným úsměvem neměli šanci mé znechucení (z oslavy práce válečného fotografa?) zvrátit. (23.05.2014)

O válečných fotografech znám už jeden film. Jmenuje se Oči války a musím se přiznat, že mě tolik, jako tenhle nezaujal. Co ale tenhle v sobě má narozdíl od tamtoho se nedá tak snadno říct. Bang Bang Club prostě vypráví upřímný příběh válečných fotografů, kteří si za jejich fotky odnesli několik Pulitzerových cen. Vypráví příběhy několika fotek, které se otočili kolem světa a vypráví to se všemi emocemi, které postava válečného fotografa může mít. A že těch emocí zrovna nebude málo. Každopádně atmosféra JARu je úžasná, příběh má také něco do sebe a celé zpracování na mě dýchlo takovou tu atmosféru, u které jsem jen seděl a čuměl s otevřenou držkou. (16.12.2011)