The Bang Bang Club
Režie:
Steven SilverKamera:
Miroslaw BaszakHudba:
Philip MillerHrají:
Malin Åkerman, Ryan Phillippe, Taylor Kitsch, Neels Van Jaarsveld, Frank Rautenbach, Jessica Haines, Nick Boraine, Vusi Kunene, Darren Kelfkens (více)Obsahy(2)
Bang Bang Klub, tak označovali čtyři mladé fotografy: Grega Marinoviche (Ryan Phillippe), Kevina Cartera (Taylor Kitsch), Kena Oosterbroeka a Joao Silvu, jejichž fotografie zachycují poslední krvavé dny bílé nadvlády v Jižní Africe. Za svou práci byli oceněni Pulitzerovou cenou. Film vypráví jejich pozoruhodný a někdy i velmi trýznivý příběh. Snímek ukazuje za jakých mimořádně extrémních podmínek své fotografie pořizovali. Fotoeditorka Anna (Malin Akerman) jejich fotografie chrání a stará se o to, aby je viděl celý svět. Film byl natočen na motivy knihy, jejímiž autory jsou Marinovich a Silva. Toto je skutečný příběh čtyř fotografů, líčí jejich přátelství a také napětí, stres a morální dilema se kterými se museli poprat. Je to také příběh konečné demise apartheidu a narození nové Jihoafrické republiky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
Exkurze do pouličních bojů očima fotografů, kteří se kdykoliv můžou stát obětí. Jsou to sebevrazi, úchylové bažící po utrpení druhých nebo dobrodinci, kteří ukazují bolest druhých směřující ke změně? Film napoví. ()
Po dlhšej dobe film, ktorému nemám čo vytknúť. Veľké prekvapenie, výborné obsadenie, priliehavá hudba a hlavne ATMOSFÉRA. Od prvých minút až po záverečné titulky som bol jedným z členov Bang Bang Clubu. Klobúk dole pred týmito štyrmi pánmi. Nechápem ich a zároveň chápem... ()
Ten film neví čí je. Ani jednu z načrtnutých otázek se nestaží rozvéct, neřeší ji, jen ji nakousne. Charakterové posuny, etické otázky. Prostě je to jen umně natočené, kamera je dobrá, "milé" záběry. Nepochopil jsem vlastně, co tím filmem kdo chtěl vzbudit. Podobně jako ve Stromu života. ()
Síla tohohle filmu spočívá v tom, jak servíruje okolnosti vzniku známých fotek pěkně za syrova. To je ale vše. Jako dokumentu tomu chybí víc informací, časové linie a souvislosti. Jako hranýmu snímku zase děj a spád. Např. Balibo je mnohem propracovanější z dramaturgova hlediska. Nicméně, toto je malé okénko do toho co se tenkrát v Africe dělo a jak to parta fotila. Jenže, ono se ve světě dělo hodně věcí na hodně místech a to samo ještě nestačí k tomu, aby byl každej film o tom dobrej. Minimálně je to ale hezká podívaná, která neurazí, ale ani nenadchne. ()
Film o štyroch fotografov v JAR natočený podľa skutočných udalostí môže toho veľa ponúknuť, ale bohužiaľ časom toho ponúka až veľa a film začína nudiť. Prvá polovica sa dá ohodnotiť 85% ale potom to celé začne upadať, až sa to zastaví na 60%. Je to škoda, pretože dej mal veľký potenciál, ale toho nakoniec pochovalo. ()
Tento film nejspíš dostatečně nezaujme nikoho, kdo i ve skutečnosti nefotí. Pro mě, jako fotografa (ač tématicky fotím zcela jiné věci), je snímek ukázkou, jak se dá v extrémních podmínkách a z dnesního pohledu s primitivní fototechnikou udělat emotivní fotka. Koho se dotýká bezcitnost hrdinů (fotit někoho, kdo hoří nebo nějak jinak umírá), taková je doba. Ale takovéto snímky dokáží vyvolat vlnu podpory pro dané situace a přitáhnout i pomoc. ()
Zobrazovat pravdu je pokaždé o život.....buď jde o ohrožení v akci anebo posléze od společnosti,která nezná okolnosti...i když, kde je hranice mezi dokumentem a hyenistickým přístupem, kdy jde jen o prachy a slávu? Po shlédnutí tohoto snímku se myšlenky nad touhle otázkou nejednou zastaví.... ()