The Bang Bang Club
Režie:
Steven SilverKamera:
Miroslaw BaszakHudba:
Philip MillerHrají:
Malin Åkerman, Ryan Phillippe, Taylor Kitsch, Neels Van Jaarsveld, Frank Rautenbach, Jessica Haines, Nick Boraine, Vusi Kunene, Darren Kelfkens (více)Obsahy(2)
Bang Bang Klub, tak označovali čtyři mladé fotografy: Grega Marinoviche (Ryan Phillippe), Kevina Cartera (Taylor Kitsch), Kena Oosterbroeka a Joao Silvu, jejichž fotografie zachycují poslední krvavé dny bílé nadvlády v Jižní Africe. Za svou práci byli oceněni Pulitzerovou cenou. Film vypráví jejich pozoruhodný a někdy i velmi trýznivý příběh. Snímek ukazuje za jakých mimořádně extrémních podmínek své fotografie pořizovali. Fotoeditorka Anna (Malin Akerman) jejich fotografie chrání a stará se o to, aby je viděl celý svět. Film byl natočen na motivy knihy, jejímiž autory jsou Marinovich a Silva. Toto je skutečný příběh čtyř fotografů, líčí jejich přátelství a také napětí, stres a morální dilema se kterými se museli poprat. Je to také příběh konečné demise apartheidu a narození nové Jihoafrické republiky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
A tak skvělý film z toho mohl být. Odprostím se od toho, že válečné paparazzi nemusím, prominu i to, že hlavní hrdinové jsou tady hráni hollywoodskými krasavci a kráskami - ve skutečnosti (jak šlo vidět v závěrečných titulcích) to byli obyčejní chlapi a ženské. Ale boužel, pokud se ve filmu zrovna nefotí, je to dost nuda. 5.5/10 ()
Jen technická poznámka: filmy o něčem tak divně odlišném, jako je Homo sapiens fotografiensis, by neměl nikdy otitulkovat normál, jehož ego a úsudek dosud nemá pevných hranic. Glosy typu "foť všechno krátkou čočkou" by fotograf samozřejmě nikdy neřekl, páč je to, jak jednou řekl komplexní velikán Jára Cimrman, kravina. Film samotný otevírá poměrně zajímavé morální otázky... ()
Výtečný film. Natrefila jsem na něj náhodou. Reportéři, válka, Afrika - to je dost vážné téma...ale film mě chytl od prvních vteřin. A to je pro mě měřítko kvality. A to zaujetí mne neopustilo do závěrečných titulků, naopak. Místy to bylo děsivé, místy jsem měla co dělat, abych nezavřela oči, všechnu tu hrůzu udýchala, protože to není jen tak jako, to se dělo (a děje, byť možná v jiných koutech světa). A pak ta morální otázka - fotit, přinést svědectví x pomoci, vystoupit z role? Co je správné? Co je lidské? Co pomůže....Naštěstí nás autoři nevodí za ručičky a nevysvětlují a nepoučují. Navíc, co se týče filmu jako takového, je to skvěle vyvážený mix záběrů z války, ale i pohled do životů jednotlivých akterů plus filosofující, byť ne moralizující tón. Neobyčejné.... ()
Film, který mne dostal. Častokrát slýcháme příběhy cestovatelů, dopisovatelů, díváme se na fotografie NG, LaZ, ale kdo za těmi příběhy a fotografiemi stojí? Co jsou to za lidi? Tenhle příběh nám ukazuje, že jsou to právě jen lidé. Že nejsou všemocní, že mají srdce, ale nemohou ho používat. Tito lidé pomáhají, ale jiným způsobem a je sobecké ptát se na otázky: "Pomohl jste té dívce?" Každý má své poslání a fotografovo poslání je fotit, aby svět viděl, aby svět pomohl. Takhle fotografové pomáhají a bojují.. A rozhodně se jim lehce nespí. I obyčejné cestování, které my smrtelníci závidíme bývá někdy velmi obtížné. Vidět totiž chudobu a utrpení některých končin světa není jednoduché. Můžeme pomoci jednomu, můžeme dát najíst druhému, ale svět prostě nespasíme. Snímek byl vylíčen s tvrdou realitou, která dopadala na psychiku hlavních aktérů. Velice oceňuji úspěšnou snahu ukázat nám ubožákům, kteří sedíme na gauči v pohodlí a bezpečí domova a soudíme ostatní, jak se věci opravdu mají. ()
Fotograf ten těžkej chleba má.Nějaká ta výpovědní hodnota,ale jinak jeden z těch filmů co se snaží zapůsobit a totálně se mu to nedaří.Nepochybuju,že získá ještě spoustu nezasloužených pětek. ()
Bang bang you're dead..what did you expect? Aj tak sme stále frajeri s drahymi foťákmi..někdo jezdí na lyžích po skalách, někdo na motorce a někdo fotí v dešti kulek. Jen žádnej pláč, každej si může vybrat, někdo vyhraje, někdo prohraje. A hlavně žádný spasitelství, pro to není ve zprávařskym šoubyznysu místo. A že v tom JARu je to kapku jináč než na tom volebnim plákátě na konci..Řemeslně průměr. ()
Nacházím se v tuto chvíli v největším slumu Afriky. Jako fotograf. Po letech se k tomuto filmu vracím a přidávám hvězdu. Vyjímečný film. Vyjímečně natočený. Velmi působivé a reálné. ()
Někdo si myslí, že jsou váleční novináři hyeny, jiní si myslí, že jsou váleční novináři hrdinové. Není těžké být po boji generálem. Každopádně, já bych neměla odvahu takhle fotit a nemyslím, že fotografové v tom okamžiku, kdy fotí kruté válečné záběry, děsný hladomor, šílené nemoci, myslí na nějaká ocenění. Prostě fotí. Dobře natočený film, skutečnost je v tomto případě zcela jistě daleko horší. Mrkněte na webech na fotky Kevina Cartera. ()
Na to, jaké závažné téma film představuje, tak až hanebně plyne po povrchu. Dojem? Krátké, rychlé, povrchní, ale jako ukázka toho, jak to v těchto skvělejch zemí chodilo a chodí je film dobrej. Vráskou na válečné tváři je fakt, že několika hercům jsem herecký prožitek nevěřil. Zkrátka, šokující témata mě nešokovala, takže 60% zcela spravedlivě. ()
Celkem dobrý film, ti fotografové musí být pěkný hovada a magoři, což podle všeho asi jsou. Nechápu, jak je tam kdokoliv mohl trpět a hned je nesundal. Plus za příběh postavený na reálném základu (viz konec) a slušné herecké výkony. Emoční scény zde ale bohužel nefungují, 3*. ()
Chtělo to adrenalinový příběh čtyř fotografů z ještě adrenalinovějšího prostředí nechat převyprávět jiným režisérem. A neškodilo by ani nastínit víc politickou situaci, kromě úvodu a konce filmu o ní není zmínka, takže jsme se dost ztrácel kterej černoch vlastně seká kterýho. Jinak respekt před celým tímto příběhem a před lidmi jako byli tito fotografové. Ale obávám se, že to je celý tahoun filmu. ()
Bang Bang Club: aneb jak dostat Pulitzerovu cenu snadno a rychle. Ne, vážně. Tento film si určitě zaslouží pozornost, i když je poměrně neznámí. V prvé řadě je třeba jasně říci, že nejde o prvoplánový, navoněný válečný doják, který bude lacině hrát na city. Ve filmu jsou sice explicitní scény, ale jsou natočeny velmi formálně, tedy jak je vidí právě fotograf. Celkově je film pojat spíše dokumentárně, mapuje pozici fotografů ve válce a snaží se přiblížit jejich pocity a smýšlení. Toto je jeden z mála filmů podle skutečné události (film je vlastně podle knihy, kterou napsal jeden ze členu Bang Bang Clubu), kdy jsem věřil, že se to doopravdy tak stalo (samozřejmě více si lze lehce dohledat). Rozhodně zde nejde o politiku: "Vysadí vás v Jižní Africe, jděte dělat fotky, nic víc vás nemusí zajímat". Ve filmu je vidět i to, že film točili Kanaďané, atmosféra a scény jsou takové neutrální, nezaujímají žádný názor, což přispívá k autenticitě. S tím je spojeno i to, že možná záměrně postavám chybí hloubka v jejich charakterech, vidíme je jen když mačkají spoušť. To nekritizuji, prostě to tak tvůrci chtěli, já jsem jen divák. Samozřejmě ve filmu nechybí i ona slavná fotografie se supem v Súdánu, následně je dán divákovi prostor si to přebrat jak on uzná za vhodné. Dost se nabízí srovnání se starším, ale i tak vynikajícím Welcome to Sarajevo (viděl jsem již dávno, takže nemůžu blíže popsat rozdíly), které se točí kolem stejného tématu. Každopádně, snímek Bang Bang Club jakož to odraz reality ve filmu obstál na výbornou. ()
Podstata filmu zde uniká a místy se děj stává nudou a je to velmi jednotvárně natočeno,obyčejně realita těchto fotografů je zcela jiná a politika JAR brutálnější. ()
Nedávno jsem viděl film o Mandelovi Sbohem, Bafano. Přišlo mi, že ten film byl strašně nereálný, že tu situaci tam strašně idealizoval. Tady při sledování fotografů, jsem se v tom jen utvrdil. Bylo to strašně syrové, strašně realistické. Moc se mi líbilo, jak ty reálně fotografie zarámovali do děje toho filmu. Zároveň to bylo velmi poučné nejenom o Jihoafrické republice, ale také o práci válečného fotografa. V tom filmu je fenomenální scéna, když fotografují tu přestřelku, která pro ně nakonec nedopadne dobře, tak překračují ty ležící střílející vojáky a ukazují, že oproti nim nemají strach (možná pud sebezáchovy) a jdou do toho po hlavě. ()
Tak tomu říkám "Ušlechtilá Černá Rasa"! Myslím, že bychom si do naší rasizmem prolezlé republiky mohli tak půl milionu těchto jedinců přitáhnout. Oni by si tak drobného úbytku ani nevšimli a pro nás by to znamenalo výrazné multikulturní obohacení. Dáme jim ošacení, jídlo, mačety, kalašnikovy a náboje a pak budeme jen s úžasem sledovat tu mezirasovou kulturu, kterou nám sem zavlečou... ()
krasny pribeh podle skutecne udalosti, respekt vsem ()
Oproti filmu 5 Days of War je toto majstrovským dielom. Svižné, chytľavé a nie až tak zmanipulované. ()
První třetina až polovina filmu je masakrózní podívaná. Nicméně, poté to spadne do takového plytkého rozbředlého ničeho, takže se budete modlit, kdy už to, kudla, skončí. 3/5 ()
Povedal by som ze celkom dobre spracovana predloha a zaujimavo spracovane najma pre ludi ktorych zaujima poulicna a vojnova fotografia. Film vo mne rovnako ako fotografi vytvaral dojem nestranneho pozorovatela najma co sa udalosti v JAR tykalo, ale ani samotnych hrdinov nesetril. Pacilo sa mi ako sa reziser prepracoval k filmovemu zobrazeniu pulizerovych snimkov. ()
Film zajímavej, super téma, bavil mě. Osobně bych ale chtěl ještě vyzvednout tu myšlenku, která byla jen okrajově zmíněna, sice že média ovlivňujou mínění všech lidí. Což třeba dneska nesmírně koresponduje se Sýrií, o který hlásí každý médium něco jinýho.. ()