La Strada
Cesta
The Road
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaHrají:
Anthony Quinn, Giulietta Masina, Richard Basehart, Marcella Rovere, Livia Venturini, Gustavo Giorgi, Yami Kamadeva, Anna Primula, Nazzareno Zamperla (více)Obsahy(1)
Hrdinami mýticky nadčasovej existenciálnej drámy sú hrubý kočovný cirkusový silák Zampano, jeho pomocnica Gelsomina a povrazolezec s hanlivou prezývkou Matto - Blázon. Zampano odkúpi od rodičov duševne obmedzené, pokorné a naivné dievča - Gelsomina s ním žije osamelým a zakríknutým životom na jarmokoch, pri táborení na pustých miestach a v krčmách. Gelsomina a Zampano boli pre Felliniho skôr zhmotnením duševných stavov, než postavami z reálneho života. Filozofujúci povrazolezec a Gelsominin priateľ Matto, ktorého citlivé porozumenie a vcítenie sa do jej duše sú pre ňu niečím neznámym, prezentuje myšlienky a poučky Sv. Františka z Assisi o pokore, spokojnosti, poníženosti a prostote ducha. Krajiny z CESTY, zvláštny svet drevených plotov, pustých pozemkov a lúk, popri ktorých tiahne Zampano s Gelsominou v predpotopnej motorke s vozíkom, sú odrazom vnútorného sveta protagonistov. Zampano na ceste surovo napadne Matta - Blázna, ktorý tu opravuje svoje auto a - zrejme nechtiac - ho zabije. Gelsomina upadne do tichého šialenstva, Zampano ju jedného dňa spiacu opustí. Keď o pár rokov neskôr narazí na stopu medzitým už mŕtvej Gelsominy, znenazdajky ho prepadne zúfalý pocit strateného života a vlastnej osamelosti. Fellini sa tu síce nezbavuje inscenačných princípov typických pre neorealizmus, no na rozdiel od neorealistických filmov kladie väčší dôraz na vnútorný svet než na vonkajší. V dobe vzniku film triumfoval po celom svete a Fellinimu a Masine priniesol veľkú slávu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (158)
Poetika mimo mě, bohužel...Obytná trojkolka v které hlavní postavy filmu žijí, je z roku 1950, jedná se o model Guzzi Ercole 500 truck o obsahu 500 ccm. Italská firma existovala od roku 1946 do roku 1980 a specializovala se na motocykly s nástavbami. Trochu matoucí je informace od majitele motorky Zampana (Anthony Quinn), který říká že se jedná o Davidson a je americký. Vozítko je však dodnes v muzeu Enza Ferrariho s označením model Guzzi Ercole. Režisér Federico Fellini tuto značku miloval a uvádí se že je v každém jeho filmu. ()
No konečně se Levné knihy pochlapily i s tímhle zásadním kouskem, pro mě tedy určitě, přes něj jsem začal Fellinimu přicházet na kloub. — Gelsomina – cit, Zampano – síla, a kde zůstal rozum? Ten došel, musíme vzít zavděk pomateným Mattem, který si nemůže pomoct a musí Zampana provokovat, kudy chodí, a u toho občas utrousí citát z Františka z Assisi. Jak říkám, dobré vodítko pro čtení ostatních Felliniho bijáků :-) A jinak život lidský v kostce, dojemné, místy magické. A úchvatné herectví Giulietty Masiny. ()
Hodně působivý a i hodně smutný film... Film o cirkusovém silákovi Zamparovi, který místo toho, aby něco řekl, jen štěká a štěká. Štěká tak dlouho až to mírně naivní, prostou dívku Gelsominu s krásnýma smutnýma očima přivede k šílenství. To šílenství se pak ale stane i jakousi katarzi v životě onoho "štěkajícího psa". Závěrečná scéna u moře je tak rozhodně silná. Silná a krásná je u tohoto snímku i hudba a kamera. Mé první setkání s Fellinim tak bylo celkově veskrze pozitivní. ()
Dojemný, silný lidský příběh o vzájemném porozumění se skvělým výkonem obou hlavních protagonistů. Roztomilé Gelsomininy grimasy a Zampanův pláč v závěrečné scéně jsou nezapomenutelné. Těch pár komických scén v jinak smutném filmu symbolizují naději, že všechno špatné jednou skončí. ()
"Film o muži a ženě, kteří navenek žijí spolu, vnitřně však je od sebe dělí astronomické dálky" - Federico Fellini. ()
Jednoduché a pritom tak silné, nevinné a hravé... ()
Platí totéž co u Mazací hlavy, jednou za čas, pač míra derpesivnosti je na max :) ()
Film, který měla ráda moje maminka. A který o půl století později okouzlil i mou dceru. Jenom mě pořád míjel...Díky za tu výzvu! Drsný a surový Anthony Quinn a Giulietta Masina a její oči, oči, ve kterých je všechno..., ale úplně všechno... ()
Fellini je prostě Pan Režisér. Přes zdánlivě jednoduchý příběh rozehrává na malém prostoru obrovské psychologické drama. Závěrečnou scénou na pláži Anthony Quinn dokazuje, že patří mezi herecké velikány. ()
Ano ano klasika ala Fellini, bohužel mě toto dílo nijak nenakoplo, uznávám výkony Anthonyho a Giulietty jsou excelentní, ale tentokrát ani oni nezachraňují tento, troufám si říci, nudnější snímek. ()
Krásná ukázka psychologického dramatu...Fellini opravdu uměl...víc nelze dodat, možná ještě to, že zde byl vynikající nejen již zmíněný Fellini, ale čest filmu dělají i herci...klobouk dolů. ()
Úžasní Anthony Quinn a Giulietta Masina. Film, který ve vás zanechá své stopy. ()
Ucházející film přestavující životy jednotlivých postav, které ubíhají jako silnice monotónně a beze změny. Postavy nejsou schopny se svým životem cokoli udělat, resp. učinit nějakou zásadní změnu a zásadní rozhodnutí a schovávají se za extravagantní chování - tím se film trochu blíží Darmošlapům, ale je to o poznání hůře natočeno. Antohony Quinn hraje hrubiána, který se schovává za hrubou sílu, pak tam je artista, který se zase schovává za vtipkování (na obalu DVD jsem se dočetl, že tahle postava představuje Františka z Assisi - to se vydavatel DVD zbláznil?). Pak je tam jedna holka, která dostala do vínku trochu méně rozumu než ostatní. A je to právě ta jediná, která vyjadřuje zcela otevřeně (nebo aspoň výrazem své tváře), co si myslí. Nikdo si toho ale nevšímá, protože jsou všichni svým způsobem (viz výše) zahleděni do sebe. Ovšem ani tato postava není pozitivní, většinu času se totiž zcela dobrovolně podřizuje hrubému rádoby artistovi Quinnovi. Tak trochu tam lze najít nějaké lidské typy, ale že by šlo zrovna o hluboký film... no nevím. ()
Ako vždy, Fellini tu robí všetko po svojom, a vo filme neurobil nič tak, aby sa mi to páčilo. Takže sú to samé cirkusové vystúpenia, a dráma vzniká len mimochodom. Nestačilo mi to ani na priemerný divácky zážitok. ()
Na jedné straně hrubý, cynický, cholerický, životem fackovaný Zampano, který si vlasně koupí Gelsominu, která je cosi mezi služkou, podkoním, šaškem, konkubínou, či manželkou.Prostá, lidsky nevinná a hodná duše je zde konfrontována se zmíněným zlem.Jakýmsi existenciálním peklem poválečné Itálie.Je otázkou, do jaké míry je příběh projekcí režisérových zážitků, či jen představ.Postava provazochodce, která se snaží Gelsomině přiblížit a pomoci je jí posléze odmrštěna-Gelsomina cítí jakýsi bizarně pozitivní cit k Zampanovi, který ji však považuje téměř za věc v osobním vlastnictví, nicméně je jí vlastně milován.....Nakonec se Zampano stává vrahem a zabíjí nejen člověka, který Glesominu miloval, ale vlasně obecně lásku.Gelsomina nakonac sama zahyne a Zampano ve finále, na konci cesty, symbolicky dochází na konec pevné země, tedy na břeh, kde končí v nesmyslném a hlavně pozdním pláči, či prosbou o pokání, ale ví Bůh, oč se vlasně snažil.Po jeho životě zůstali jen mrtví..... ()
Výborné, oběma hlavním představitelům jsem to věřil, všechno. ()
Legendarni film od Felliniho, se skvele hrajicim nasilnikem Quinnem a hlavne s uzasnou Giuliettou. Nicmene plny pocet dat nemuzu, protoze mi film (i pri opakovanych projekcich, cili nejde o nahodu) pripada misty proste trosku "dlouhy"... Ale 5- jiste. :-) Kazdy by to mel alespon jednou videt. ()
Felliniho narozdíl od jiných italských mistrů zase až tak moc nemusím. Jeho cit pro vykreslení existenciálních problémů italské společnosti je sice zřejmý, ale postavy z filmu Silnice si ode mě bohužel celý film držely značný distanc. Jen těžko se může tento snímek zavděčit divákovi, který za vrchol italské syrovosti považuje DeSicův a Rosselliniho neorealismus. 65% ()
člověk se tu chvíli usmívá nad drobnými gagy, ale po chvíli mu dojde, že se usmívá nad smutnými věcmi. a výraz ve tváři se vám mění stejně rychle, jako ten Gelsominin. Fellini zde předkládá příběh samoty, zatrpklosti a svědomí. svědomí, které reprezentuje duševně zaostalá dívenka; svědomí, jehož hlas nejde čím dál více přeslechnout; svědomí, jako prosté mysli, která by měla být v každém z nás a která nás vždy dostihne, nehledě na to, jak moc daleko se mu snažíme uprchnout. svědomí, jež je prostší a naivnější, než jsme my sami. ()
[70%] [47. MFFKV 2012] ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)