Maškaráda čili Fantom Opery

V divadle jsem byl na tomhle představení mnohokrát, takže ani natáčení jsem si nemohl nechat ujít. Na hercích bylo od počátku vidět lehkou nervozitu z kamer, pro člověka znalého posloupnosti jednotlivých scén tu chyběly určité části a jiné byly zkráceny, ale pro televizní záznam by to zřejmě bylo příliš dlouhé. Režisérka Burešová uchopila Maškarádu po svém a vytvořila z ní skvělé předsavení. I podle slov T. Pratchetta se jedná o velmi dobrou adaptaci. Jedno z nejlepších představení, jaké jsem kdy viděl. 10/10 (21.06.2011)

Líbilo se mi to méně než Soudné sestry, děj není tolik sevřený a vlastně jde jen o řadu scének za sebou (přičemž se dosti ke slovu dostává stříh, který v divadelním záznamu působí ještě více než obvykle opravdu nepatřičně - tohle by lépe vypadalo jako film či alespoň inscenace). Nejvíce mě pobavil Krysí Smrť, ten obyčejný bohužel nedostal moc prostoru (tohle údajně bylo pro televizi vystřihnuto). Jo a Sardelli mi strašně připomněl brněnského herce a skladatele docenta Martina Dohnala:) (25.12.2009)

Po Soudných sestrách nás Česká televize s Divadlem v Dlouhé konečně obšťastnilo druhým zpracováním knihy z pera Terryho Prachetta. Turek, Vondráček a Táborský - trojice, která svým herectvím zastiňují i všechny ostatní - a to přitom divadlo má vynikající herce. Co mě dostalo nejvíc? "Vložíte do toho peníze a vypadne vám opera." Úžasné ekonomické smýšlení :D (18.01.2010)

Nikdy by mne nenapadlo, že Terry Pratchett a jeho příběhy jsou nosným základem pro film nebo divadlo. Vždy jsem měla pocit, že jeho knihy jsou vesmírem fungujícím sám o sobě, vesmírem, který nejde přenést do žádného jíného média. Po absolvování divadelních představení Maškaráda a Soudné sestry v Divadle v Dlouhé jsem svůj názor změnila. Úžasné, vtipné a přesto hra nepůsobí chaoticky, což bych u divadwelních her na motivy knih Pratchetta čekala. Jednoznačně 100%! (18.06.2012)

Maškaráda nepatří mezi Pratchettova nejzdařilejší díla. Přesto V Dlouhé dobře udělali, že si ji vybrali. Oproti Soudným sestrám je to tentokrát výpravnější, opulentnější a divácky líbivější. Problémem je místy nevhodné sklouzávání k estrádnosti a lacinosti nepatřící do adaptace předlohy přetékající britským suchým humorem. Nechci vyvolat dojem, že je to celé laciné. Jenom je tu pár momentů, které takové jsou a v zásadě jsou to všechny ty nemající oporu v předloze. Znovu se také potvrzuje, že přes nespornou kvalitu "dlouháckého" ansámblu, je dvojice Vondráček s Táborským herecky prostě jinde. Co na druhou stranu vyloženě potěší je vymazlená parodická hudební složka "by Jan Vondráček" a výrazně lepší druhá polovina představení. V té se totiž přílišná epizodičnost vyprávění a časté změny lokací konečně slejí do jednoho silného celku (a přímo na divadle je to ještě patrnější, pro televizi to bylo místy ještě docela pokráceno). (24.12.2009)