Hamlet

Musím přiznat, že jsem si Hamleta dávkovala, nemohu se ztotožnit s názory ostatních, že ty tři hodinky utečou jako voda. Ale to nevadí, každá scéna, kde slyšíte známé i méně známé věty (a říkáte si- jo tak to je z Hamleta!) zahřejí na duši, obzvláště když tomu všemu vévodí neskutečný dánský princ David Tennant. Jsem moc ráda, že jsem díky momentální tennantománii toto zpracování viděla, člověk si aspoň připomene, jaký machr Shakespeare byl, a že neuměl jen pobavit v komediích, ale že uměl vyjádřit obyčejné lidské pohnutky a emoce tak, že se na něj nedá zapomenout.. (11.10.2013)

David Tennant, ten hlavní důvod, proč jsem si Hamleta vůbec pustil, tu nakrásně předvádí, že je pro něj divadlo vším, jeho princ dánský, to je radost pohledět (vždycky jsem měl slabost pro psychopaty :-), ovšem samotná látka je na mě natolik silné kafe, že jsem si jí musel dát na pokračování s odstupem... jednoho roku :-) Zbytek hereckého ansáblu za Tennantem nikterak nezaostává, naopak, zkrátka klasická shakespearovská látka v přednesu takovém, aby ho mohl překousat i současný konzumní divák. A pokud jste to z mého komentu nepochopili, tak ano, Tennant je jako Hamlet skvostný. (18.11.2014)

Shakespeare nebo ne, tříhodinová várka pár století starého anglického jazyka je pro mě, jako pro diváka, který nic od klasika nejklasičtějšího v divadle neviděl, tuze náročná podívaná. Patrick Stewart hraje s noblesou sobě vlastní, Mariah Gale je jako něžná Ophelia také trefou do černého, ale při dialozích vedlejších postav jsem se rychle začínal opatrně nudit a vždy hledal, kdy se na scéně objeví sám kralevic. Mistr Tennant totiž Hamleta prožívá do posledního gesta. Od první vášnivé repliky, přes melodramatické slzy, při nichž je nejsilnější, až po rozlítané šílenství, kdy využije i svůj dokonalý komediální talent. Jeho princ dánský do dějin možná nevejde, ale je to právě Davidův otevřený výraz, který u mě povýšil profláklý staroanglický evergreen na rezonující zážitek. (18.09.2012)

Jsem na rozpacích. Gregory Doran stejně jako dost jiných tvůrců, kteří se dnes pouští do Shakespeara, předpokládá, že postavy a děj budou dnešním divákům bližší snad jen proto, že je obleče do moderních šatů a vrazí jim do ruky moderní rekvizity, aniž by (taky typicky) nějaký z těch moderních prvků využil jinak než jako povrchní kulisy. Postavy nejspíš nebudou divákům o nic bližší než v Zeffirelliho verzi, kterou jsem kdysi viděla. U téhle verze bych navíc dala přednost záznamu divadelního představení, protože plnohodnotný film tohle rozhodně není. Na co si ale stežovat nejde, to jsou samozřejmě herci. Tennantova maniakální energie se na Hamleta docela hodí, občas dokáže naplno prodat, jak sarkasticky zábavná postava to je, občas bych si přála, aby odolal nutkání diváky rozesmát. Jako Hamlet je zatrpklý i vtipkující, ale opravdu skvělý je při dvou příležitostech - monolog Být či nebýt si vychutnal s takovou životní únavou (a vlastně překvapivou civilností), že skutečně chytí za srdce, a jeho konfrontace s matkou je dechberoucí. Představitelé vedlejších rolí (Claudius, Gertruda, Ofélie, Leartes a Polonius) možná nejsou tak expresivní, ale víc než důstojní spoluhráči. (18.12.2013)

Dojímavý, skoro klukovský Hamlet, který se děsí činů, jež musí vykonat z příkazu otce - přízraku, který mu zastíní celý krátký zbytek života. Nechce zabíjet, snaží se tomu vyhnout, šaškuje, váhá a kličkuje, ale záhrobní hlas mu přikazuje: musíš, není vyhnutí. A on nedokáže vystoupit ze stínu svého otce, stejně jako nedokáže pochopit své city k matce nebo k Ofélii - u obou se zmítá mezi láskou a nenávistí. ____ Moderní pojetí klasické hry, ať už kostýmy nebo soudobými motivacemi postav, nijak nezlehčuje velkou tragickou předlohu. Režie se spíš snaží napodobit divadelní provedení, takže filmové prostředky příliš nevyužívá. Řekla bych, že je to záměrně, aby nenarušila soustředění na hru. I když, filmaři si dovolili malý vtípek zněkolikanásobující Shakespearův nápad. Zatímco u něj se v jednu chvíli hraje divadlo na divadle, které sledují diváci, v tomto filmu je divadlo na divadle, které snímají bezpečnostní kamery natáčené televizními kamerami - na což se opět dívají diváci. Několikanásobný zcizující efekt přesto nijak neoslabí divácký zážitek. ____ Musím říct, že druhá polovina se mi líbila víc. Hamlet zoufalý a nakonec jednající mne naprosto uchvátil. Ustrašený Hamlet D. Tennanta z první části mi připadal poněkud přehrávající, a spolu s ním i někteří další. Ale za ten konec: vše odpuštěno a opět mi pro dánského prince puklo srdce! /30. 8. 12./ (30.08.2012)