George Harrison: Living in the Material World

Harrisonovo složité hledání pevného bodu v sobě samém vcelku hladce zapadá mezi Scorseseho hrané filmy s mužskými protagonisty, kteří pochybují, zda zvolili správnou cestu, a zároveň zčásti odráží životní cestu samotného režiséra. Harrison i Scorsese byli vychovávání dle přísných katolických zásad a vyrůstali mimo okruh svých vrstevníků. Oba dva rovněž našli útočiště ve světě hudby a filmu. Umění se tak pro ně stalo mnohem více než jenom všednodenním zpestřením. Povýšili jej mezi přední důvody své existence. Přes podobnou jejich osudů si Scorsese snaží udržet kritičtější odstup než ve svých cinefilních, dokumentech o filmech a filmařích (Moje cesta po Itálii, Dopis Eliovi). Nepřevažuje adorační tón, zdaleka nejde o pietní stavění pomníku. Scorseseho zajímá více Harrisonova osobnost než jeho dílo, které by bylo snazší nekriticky obdivovat – tím, a také kvantitou sesbíraného archivního materiálu, si vysvětluji, proč je hudba přítomna převážně v podkresu, nikoli formou koncertních záznamů. Scorsese ale nezůstal u vršení méně známých fotek a videí. Mozaika Harrisonova života z nich dává dohromady s péčí archeologa, který z drobných úlomků kostí skládá dinosaura. Každý střípek minulosti je promyšleně začleněn kontextu „vyprávění“. Po videu s aktivně fotícími beatlesáky tak například následují fotografie, které tehdy brouci pořídili. Vypadá to logicky a samozřejmě, ale nepochybně jsou za tím hodiny nesnadné práce. Nejoddanějším fanouškům Beatles budou některé části dokumentu nepochybně připadat zkratkovité a jiné zase neadekvátně dlouhé. Pro mne jakožto posluchače, který Beatles respektuje, ale nezbožňuje, se ovšem v průběhu těch tří a půl hodin George Harrison změnil z tichého, docela nenápadného hudebníka se smutným pohledem, v člověka nesmírně talentovaného, hodného obdivu a svou povahou fascinujícího. 80% (16.10.2012)

"If you don't know where you're going, any road'll take you there." ____ Důstojná pocta a velice komplexní (téměř čtyřhodinový) biografický epitaf pod taktovkou Martyho Scorseseho. Přestože jde o veskrze standardní dokumentární portrét s mluvícíma hlavama, George Harrison byl natolik výjimečný člověk a umělec s neskutečně pestrobarevným životem, že neodoláte. Dokument kompletně nereflektuje pouze jeho život, ale taky kariéru u kvarteta liverpoolských Brouků, a zejména pak jeho intuitivní idee o konfrontaci mezi materiálním a idealistickým/spirituálním světem, jejíž balance a rovnováha je riskantně narušena - a tuhle kritiku disharmonie rozvinul již v sedmdesátkách (*varovnej vykřičník!*), a želbohu stále trvá.... Palec hore za komickou vložku s Monty Pythonama - absolutně mě šokovalo, že bez finanční podpory Jiříka by neexistovala kultovní religiózní parodie 'Život Briana' - a především pak kreativní impakt Raviho Shankara, který s Georgem do hudební kultury nesmazatelně vtiskli fundament psychedelického rocku.... Rezoluce? Choďme víc k zubařům, který váš čajíček místo cukříku či slivovice osladí psychotropní laskominou - vůle okusit diethylamid kyseliny lysergové opět nenávratně vzrostla! Tímto vám bonusově doporučuji čtyřhodinovou režisérskou verzi neméně kvalitního a dnes již ikonického dokumentu a generační výpovědi 'Woodstock' od Michaela Wadleigha.... A kdo netrpí obsesí fenoménu jménem Býtlz, je ofiko chodícím potratem a odpadem parazitující na řiti lidský existence. https://youtu.be/HgYq84uXi2Q ____ "Life goes on within you and without you." (24.07.2020)

George Harrison. Můj oblíbený Brouk díky jeho pomániové hudbě, jeho přístupu k životu, jeho charakteru. Dokument přesně vyjadřuje můj názor či přístup k němu. Je to spíše pocta, náhled na Harrisona než dokument o jeho životě. Nebo aspoň takový dojem jsem si odnesl. Záběr s tulipány mi ho nějak tak krásně reprezentuje. -"Come into the control room and have a listen and see what we've been doing. And if there's anything you don't like, tell us." -"Well, I don't like your tie for a start." (15.02.2012)

Každý dokument, kde se objevují Beatles anebo alespoň některý z jejich členů, mě zajímá, o to více pak, kdy se ho režijně ujal takový filmový mistr, jakým je Martin Scorsese. George Harrison byl jedním z těch tišších členů, ale přitom byl neméně tvůrčí a k tomu ještě velký inovátor. Finále už je trochu moc konstruované k slzám, ale dojem to udělá. (28.03.2017)

Já mám George docela dost nastudovaného, protože kdyby nebyl polovinu mého života mrtvý, tak bych nosila jeho děti. (Četla jsem pár knížek, poslouchala všechny desky, viděla všechny filmy, překládala hodně textů, blá blá blá.) No a z tohohle pohledu (zatím mám za sebou první část, takže třeba výsledný dojem bude ještě trochu jiný) mi tenhle dokument přijde pouze něco jako komentovaná montáž odkazů, které by člověk našel po vygooglování hesla George Harrison. Neviděla jsem nic, co bych zatím nevěděla nebo neviděla nebo neslyšela. Takže pro mě to s největší pravděpodobností bude za tři hvězdičky, ale je samozřejmě velmi sympatické a chválihodné, že si někdo dal tu práci a vytvořil souvislejší výpověď o Georgovi pro ty, kteří s jeho postavou tolik obeznámeni nejsou. --- Po druhé části: Ta už byla zajímavější. Ale ještě zajímavější mi třeba připadalo, že když se mluvilo o skladbě My Sweet Lord a jak z ní udělali singl, i když se George bál, že lidi nevezmou Krišna text, tak že nepadlo ani slovo o tom, že Gerge byl soudem shledán vinným z plagiátorství právě co se týče této písně a že z toho byla taková ostuda celkem. Zase tak úplně na férovku pan Martin Scorsese nehraje. (05.03.2012)