George Harrison: Living in the Material World

Akonáhle niekde vidím meno Scorsese, vybavia sa mi nožničky. Niektoré jeho filmy by si zaslúžili radikálne prestrihanie, iné, ako napríklad tento, iba mierne. Martin Scorsese si skrátka nevie povedať dosť, to stačí. Ale film o George Harrisonovi sa mu vydaril. Priblížil hudobníka, ktorý z pohľadu laikov stál trochu v tieni Paula McCartneyho a Johnna Lennona. Vynikajúceho hudobníka, perfekcionistu, hľadača duchovných rozmerov hudby i života. Človeka, ktorý svojich najbližších i anonymné okolie často prekvapoval neobvyklými, originálnymi postojmi a názormi. (23.07.2014)

My sweet George, my George, my George..I really want to see..I really want to be with you..I really wan to see you George, but it takes so long, my George..my sweet George, my George, my George..I really want to know you..I really want to go with you..I really want to show you George, that it won't take long, my George..my sweet George.. (08.03.2012)

Každý dokument, kde se objevují Beatles anebo alespoň některý z jejich členů, mě zajímá, o to více pak, kdy se ho režijně ujal takový filmový mistr, jakým je Martin Scorsese. George Harrison byl jedním z těch tišších členů, ale přitom byl neméně tvůrčí a k tomu ještě velký inovátor. Finále už je trochu moc konstruované k slzám, ale dojem to udělá. (28.03.2017)

S ohledem na stopáž se možná nabízí, že život George Harrisona je pro Scorseseho nějakou osobní záležitostí, ale v tomto případě byl regulérně najat vdovou a správkyní hudebníkova dědictví, Olivií Harrison, která se k desetiletému výročí úmrtí svého chotě chystala vydat o něm knížku a chtěla to mít podepřené z obou stran. Skrze to zajímavé sledovat, jak si režisér v dlouhém a členitém životě nachází to svoje téma vykořeněnosti, pátrání po své roli a selhávání v jejím naplňování. Harrison zde nepůsobí toliko jako prorok, inovátor a svébytný umělec (v kontrastu s tím, jak to tam o něm prohlašují mluvící hlavy), nýbrž jako zmatený osamělý muž, který do puntíku naplňuje životní úsečku úspěšného západního muže pozdního kapitalismu: úspěch v mládí -> bezstarostné večírky -> psychedelické drogy -> mudrlanství -> východní filozofie -> snaha o comeback -> mudrlanství, ale jiné -> zahradničení -> smrt. Výsledný pocit z filmu přichází tak nějak mimoděk a je to zvláštní melancholie nad malým člověkem, který se pokusil prakticky o vše, měl po celém světě tisíce dobrých známých, ale vlastně byl celou dobu docela sám. Osobní bonus materiál: Harrison je další z hudebníků, kteří ve svých teen/20s letech vypadali jak já v teen/20s letech, já si jednou ty DNA testy udělám a pak se těšte jak na vás všech zbohatnu! (31.12.2023)

Martin Scorsese má slabost pro hudbu. Líbila se mi už jeho série ´The Blues´ z roku 2003 a dokument ´No Direction Home: Bob Dylan´ z roku 2005. Pokaždé jde na věc zeširoka, najde spoustu lidí, kteří mají, co říct. George Harrisona jsem měla spíše za toho ´tiššího´ z Beatles. Jak je ale vidět, měl spoustu osobních přátel, o kterých další lidé moc nevěděli. Eric Idle v dokumentu říká, že na Georgově pohřbu se sešlo mnoho známých nebo význačných lidí z mnoha oborů a jenom koukali po sobě a přemýšleli o tom, že George měl neuvěřitelně široký záběr zájmů. Byl producentem filmu ´Life of Brian´, dokonce kvůli němu zastavil i svůj dům. Kamarádil s Jackiem Stewartem, britským závodníkem Formule 1, povídali si o pocitech při závodění a při skládání hudby. Také za projektem ´Travelling Wilburys´ stál George. Hudebníky do party (Bob Dylan, Jeff Lynne, Roy Orbison, Tom Petty) si vybral spíše podle toho, aby se s nimi lidsky snesl. George se stal bohatým jako mladý muž, osvobodil se od průbojnějších kolegů v Beatles, a pak už mohl dělat, co jen chtěl. Nic ho nelimitovalo. Když je výběr neomezený, je pak těžké si vybrat. A tak George bral jednu věc za druhou tak, jak jim přicházel na chuť. Asi by byl se sebou spokojený, lidé na něho spomínali v dobrém. (03.10.2014)