Insidious

Učebnica efektívneho strašenia. Pritom to po scenáristickej stránke nie je žiadna sláva a riadne na tom vidno, že rozpočet bol smiešnych 1,5 milióna. Možno je to ale dobre, šikovný Wan aspoň neutráca za digitálne efekty a drahé masky, ale láduje do nás len zdanlivo jednoduché a občas predvídateľné, ale zakaždým stopercentne fungujúce hororové finty. Napätie trhá nervy, ľakačky prečisťujú črevá. Nevymkne sa mu to z rúk ani v závere, kedy už je tá bizarná grotesknosť na hranici sebaparódie... ale nikdy neprepadne na druhú stranu. Najstrašidelnejší filmový zážitok od finále prvého REC. (02.05.2011)

Tak musím sa priznať, že mne proti strachu nepomohla ani podperinová spoločnosť, husia koža sa dvíhala permanentne takmer každú minútu s hladinou adrenalínu a takisto musím skonštatovať, že mám aj kratšie nechty a o pár vlasov menej. James Wan potvrdzuje, že je môj človek a filmy, ktoré natočí vo mne vždy vyvolajú priaznivé reakcie. Vďaka tej neopakovateľnej horrorovej atmosfére mám sto chutí vycapiť aj piatu hviezdu, ale sú tu bohužiaľ medzery, ktoré by ešte bolo treba vyplniť. Wanov rukopis je zreteľný najmä v závere filmu, v ktorom naplno nechá rozvinúť svoju predstavivosť a fantáziu. Bábky, démoni, duchovia a horrorové postavy, ktoré sa v jeho filmoch objavujú dokážu navodiť strach už samotným pohľadom na ne. Keď si k tomu pridáte skvelú mrazivú hudbu a celkom normálny námet a hercov, tak potom všetko musí šlapať ako po masle. 85%. (27.07.2011)

|| Scenár: Leigh Whannell | Hudba: Joseph Bishara | Produkcia: Jason Blum, Jeanette Brill, Oren Peli, Steven Schneider, Aaron Sims | Distribúcia: FilmDistrict | Štúdio: Alliance Films, Stage 6 Films | Rozpočet: 1,5 miliónov $ | Tržby: 99,100,000 $ || Podobný dojem jak Cervenak: ukážkové strašiačky, nízky rozpočet ktorý v tomto prípade len prospieva k jedinečnosti svojimi kostýmovanými maskami namiesto predigitalizovanej hávedi, gradačná tendencia napätia po celú dobu. Trochu viac sebaúcty, menej samoúčelnosti (spätné ukazovanie paralel medzi kresbami a "skutočnosťou") a mohlo to byť fakt za 5*, jak naposledy (už dosť dávno) v Rec. (01.05.2011)

Málem jsem se posral hrůzou. Že to nikdy neskončí! Ale popořadě. První polovina - Abnormal Passivity. Rodinka stěhuje nábytek, uklízí dům a do toho jim nasraný poltergeist tu a tam houkne do komína, zaskřípe špatně namazanými dveřmi, a co je nejstrašnější, občas jim zpřeháže abecedně seřazené tituly v knihovně. Pro tohle mám ještě docela pochopení. Mně někdo vrazit Koontze před Kinga, mám z toho dva měsíce tiky a panicky se pětkrát denně vracím do bytu, abych se přesvědčil, jestli jsem opravdu vypnul sporák. A to nemáme plyn! A pak to konsternovaná ektoplasma rozjede naprudko! Synáček začne byt duchem nepřítomen, po domě běhá hihňající se trpajzlík, na stropě visí pán s červeným xichtem a mě mrazí. Při té hrůze jsem totiž úplně zapomněl zavřít v obýváku okno. Naštěstí přichází paní v plynové masce a její dva retardovaní synové a hrajou si na Akroyda s Murrayem. Komediální vložka výborná! Paní má ve filtru asi nějaký nějaký pětilebkový matroš, nadýchá se THC, prohlásí, že tatínek je astrální kosmonaut a měl by okamžitě odstartovat, protože jinak má synáček v Houstonu děsnej problém. Pomalu mi tuhne úsměv na rtech. Pan Wan v této fázi patrně nevěděl kundy kam, a tak se začal drápat na Tichý kopec v celé jeho sračkovitosti. Chudáka tatínka totiž pošlou za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál. No co vám budu povídat! Tma jako v prdeli, do toho třikrát BUBU, dvakrát BAF, nějaké to kopýtko, trochu kouře, jeden nehezký obličej a teprve potom se vynořil Rákosníček a pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávisti. Naposledy jsem se takhle vyděsil, když mi přišel červený pruh z magistrátu. Řidičák mi naštěstí neprocvakli, chtěli jen pět litrů výpalné a prý, když si budu zbytek svých bodů hýčkat, nějak už to dojezdím. Ale byl to horror! (28.04.2011)

„Minulou noc jsem viděl, jak spím. Pak jsem odletěl..“ To není úryvek z deníku mladého táborníka, co našel při stezce odvahy políčko s lysohlávkami - to se jen pan Wan rozhodl poškádlit diváckou hercnu svou astrální cestovkou.. V první půli neomylně tlačí svůj dvoukolák duchařského napětí po vyšlapané žánrové cestě, aby v té druhé odvážně vjel do groteskního kabaretu s krotiteli duchů (nebo spíše image?) a mimotělních zážitků zahalených v kouři bizarnosti. Od dob nechápavého psychiatra Willise jeden z mála "Haunted house“ hororů, kdy si mráz párkrát zasprintoval po mých zádech a nuda se nepokoušela přetáhnout víčka přes oči jak autoplachtu a co je zvláštní, dokonce jsem si přecitlivěle přál, aby otec na konci vytrhl svého "toulavého" synka ze spárů Čertíka Bertíka. Ano, na gauč k psychiatrovi jsem se už objednal - mám sezení hned po panu Vittim.. (23.03.2012)