Sherlock

Nádherná a ve spoustě směrů velmi věrná adaptace Sherlocka do moderního světa, což té postavě velmi vyhovuje (ostatně i ve své době byl Sherlock psaný jako "moderní" detektiv). Samozřejmě, půlka všeho stojí na Cumberbatchovi, kterému Sherlock dokonale sedne a který si jeho hraní zjevně užívá (což platí i o ostatních hercích a jejich postavách). Bohužel, kvalita jednotlivých, zejména pozdějších dílů mi přijde docela nestálá a v dalších sezonách je hodně cítit, že Moffatovi (šéfscénárista) začalo tou dobou dost hrabat z jeho monstrózně přerůstajícího ega, což vedek obecnému downtrendu v pozdějších sériích. Osobně bych určitě doporučil první čtyři díly seriálu - od pětky dál to už je dost "na vlastní nebezpečí". | s01: 95%, s02: 75%, s03: 65%, s04: 35% (tady sem případně napsal něco konkrétního i k jednotlivým sériím a dílům) (07.01.2017)

Je cítit, že první série byla uvažována jako (možná) jediná - celá je postavená jako tribut původnímu Sherlockovi, v druhé řadě pak samozřejmě Watsonovi (zejm. v druhém dílu) a samozřejmě Moriartimu (ve třetím dílu). A funguje to naprosto dokonale (teda, první a třetí díl dokonale, druhý "jen" velmi dobře). Bohužel, zpětně je první série zároveň nejlepší a kvalitou nejvyrovnanější. (07.01.2017)

Tohle je geniální zákaldní díl celého seriálu - ten moment, kdy poprvé uvidíte moderně pojatého Sherlocka (skutečného Sherlocka, ne tu pozdější americkou remake shitovku) navíc v Cumberbatchově podání je neopakovatelný a tribut původním příběhům hřeje i diváka, který je vlastně příliš nezná. (07.01.2017)

Tohle je myslím nejslabší díl první série - celý je takový zmatečně působící a osobně mi přišlo, že ty dvě linie (vyšetřování a Watson/Sherlock) jsou trochu neobratně seskládané, takže místy zapadají trochu křečovitě a v důsledku uspěchaně. Ale celkově to je pořád velmi hezký díl. (07.01.2017)

V závěru první série se nachází tribut proslavenému záporáku Moriartimu - tribut naprosto geniální, jak co do svého scénáře tak co do ztvářnění samotného Moriartiho. Na první zkouknutí mi to úplně nepřišlo, ale zpětně musím říct že už tady bylo cítit, že Gatisovy scénáristické kvality za Moffatem moc nezaostávají, spíše naopak. (07.01.2017)

Na druhé sérii je bohužel cítit, že autoři vlastně moc netušili, kolik těch sérií bude a co s nimi mají dělat. První díl je naprosto excelentní, nejspíš protože se nesnaží hrát si na nic moc víc - je to další případ, který Sherlock řeší. Druhý díl je pořád dobrý a zajímavý, ale už dost rozpačitý. A třetí díl který se snaží o dekonstrukci postavy Sherlocka a o jeho zobrazení jako upjatého maniaka kterého lze přimět věřit totálním šílenostem, i když se jednoduché vysvětlení přímo nabízí, sérii v závěru totálně sestřeluje - každopádně první dva díly si ty souhrné 4* zaslouží. (07.01.2017)

Moffatův Sherlokovský vrchol (a tribut Mycroftu Holmsovi). Výborný konspirační příběh s případem k řešení a s mezihrami mezi postavami, s tradičně excelentně obsazenou a zahranou Irene Adler, s nečekanými zvraty a hlubším pozadím. Dost možná i nejlepší díl vůbec a jednoznačně nejlepší díl druhé série. (07.01.2017)

4*, ale hodně slabé. Celé mi to přišlo takové... roztahané, neucelené a v porovnání s předchozím(i) dílem(y) dost bez síly diváka vtáhnout. Nápady tam byly suprové, ale takové dost nevyužité nebo divně zpracované. Bohužel to bolí o to víc, že zrovna Pes Baskervilský je legendární Sherlockovský příběh s vlastními dřívějšími adaptacemi a u tributu věnovanému takhle slavné předloze bych čekal o dost víc. (07.01.2017)

Po zkouknutí tohoto dílu mi zbyla v puse naprostá pachuť a málem mě to přivedlo k tomu se seriálem seknout. Díl je výborně odehraný, nejspíš i dobře napsaný... jenže já prostě nenávidim "dekonstrukce" hrdinských charakterů a jejich prezentaci v podobě "běžných lidí jako jsme my". V poslední době se to dělá s kdekým (zejm. s postavami z komiksového prostředí) a vždycky mě to jen zdeptá. Nesleduju Sherlocka abych viděl tuctového detektiva co dělá tuctové chyby (které se navíc protiví hlavním principům té postavy, jako třeba hledat nejjednodušší řešení...) - na to mi stačí kdejaká starší kriminálka. (07.01.2017)

Tahle série je sice kvalitou vyrovnanější než ta předchozí, ale bohužel nedosahuje kvalit té první. A s přihlédnutím k s02e01 vlastně ani té druhé. Celý seriál se začíná vydávat směrem dolu, kam ho táhne Moffatovo rostoucí ego a pocit vlastní geniality, které způsobují, že se všechno začíná točit kolem postav, které existují ve vakuu - není kolem nich žádný zajímavý příběh, případ, drama. Ze seriálu se tak začíná pomalu stávat tak trochu masturbace postavami - hele, tady je Sherlock, hraje ho Cumberbatch, to máte rádi, ne? A Watson v podání Freemana, koukejte, slintejte, koukejte... nehledejte žádnej příběh, o detektivování tu přece vůbec nejde, hele, Cumberbatch! (07.01.2017)

Gatiss se snaží poskládat to, co Thompson v předchozím díle rozbil - tj znovu prezentovat Sherlocka jako geniálního detektiva nad hranicí lidských možností, ke kterému cítíte obdiv a ne jen rozpačitou lítost. A daří se mu to - tak nějak. Sherlockův návrat je podávaný humornější a uvolněnější formou, ve které jde více o návrat postavy do jejího "domácího prostředí" a obnovu přetrhaných vztahů, nicméně rekonstrukce Sherlocka jako úctyhodného detektiva je takovým mrkáním na diváka: "já vám dám přijatelnou historku o tom, jak to celé předtím bylo jinak a vy se v ní nebudete moc rýpat a bude nám to všem fungovat". (Nicméně, abych byl fér, detektivní část tohodle dílu je docela zábavná, i když dost rozvolněná.) (07.01.2017)

Narovinu... Tady už je skutečně cítit, že autoři trochu ztrácí dech. Moffat už touhle dobou tvrdě fetuje vlastní ego, Thompson nikdy až tak dobrej nebyl a Gatiss to přestává stíhat zachraňovat. Celý tenhle díl je Moffatovsky soustředěný na postavy, jenže postavy bez příběhu nejsou zajímavé - a příběh tu už dost pokulhává, případ se vleče a při kritičtějším pohledu trochu přestává dávat smysl (zejména tím, jak se autoři snaží křečovitě míchat detektivní linii s tou vztahovou). Pořád to je kvalitní filmeček, ale bohužel už je cítit, že se původní drive ztrácí a musí ho nahrazovat humornější pojetí. (07.01.2017)

"Nebyl sem si jistej, jestli koukám na Sherlocka nebo na Doctora Who" prohlásil jeden můj kamarád - a měl bohužel naprostou pravdu. Moffat si připadá jako king kterému projde všechno (a zjevně podle reakcí mu to stále nějak prochází, protože ho fanoušci začali žrát bez jakékoliv kritiky, bohužel) a tak na diváka začíná chrlit věci, které jsou totálně absurdní a dost nezapadající obraty. Jako třeba celá paní Watsonová se svou "tajnou historií" nebo záporák zjevně inspirovaný britským mediálním magnátem Murdockem, který si drží všechny informace... well, spoilers, sweetie. (07.01.2017)

A tím jsme se naštěstí rozloučili se Sherlockem - sérií, která začíná naprosto nesedícím špionážním dílem o Mary, pokračuje světlou chvilkou tradičně Sherlockovské detektivky a končí laciným dojákem co je obšlehlej z pár dřívějších věcí a říznutej vyvražďovačkou které nemá daleko ke sledování Kostky. (16.01.2017)

Takže se vracíme k postavě, kterou vlastně nikdo nemá rád, abysme sledovali celej díl jen o ní a její minulosti, která vlastně nikoho nezajímá, abysme se dostali k závěru, který je až moc samoúčelnej a zjevně určenej k tomu poslat nás do další vztahové krize. Což je všechno co dostanete výměnou za to, že tu opět není žádný zajímavý případ k řešení. Upřímně? Autorská ego-masturbace nad postavami a jejich vztahy a totální rezignace na příběh už posunula celý seriál do stavu, kdy mě naprosto nezajímá, co se se kterou z těch postav stane (což je důvod, proč na mě tenhle díl ani nijak nepůsobí, protože je celý zjevně stavěný jako hrozně dramatická "předehra" k hrozně lacině dramaticky pojmenovanému poslednímu dílu). Je to hrozná škoda, protože na začátku byl Sherlock fakt excelenentní záležitost, ale její downtrend jí už poslal do míst, která bych s klidem označil za "podprůměrná". (07.01.2017)

Překvapivě světlý okamžik v upadajícím seriálu - Moffat si ráčil vzpomenout, že Sherlock neni telenovela, ale detektivka a že by se tam třeba taky kromě vztahů postav měly řešit nějaké ty případy a chytat nějací ti zločinci (a že to není ani Mission Impossible ani Bond, James a že není potřeba furt zachraňovat svět, ale že stačí řešit případ). Díl je lehce Colombovský (víme co, víme kdo atd.) a nedosahuje kvalit dílů z prvních dvou sérií, ale v zásadě to je zase prozměnu Sherlock na kterého se člověk podívá a má dojem, že viděl Sherlocka Holmese. (16.01.2017)

A tak se se Sherlockem loučím s očekávaným zklamáním, které překonalo mé obavy. Struktura dílu je extremizovaná s01e03 (Great Game), půlka věcí je předvídatelná, u půlky si říkám, že už sem to někde u Moffata viděl (jsou tam vpletené asi tak dva nebo tři díly příběhové osnovy z dílů Doctora Who)... a když přijde to, co předvídatelné až tak moc není, tak už mě to vlastně nezajímalo natolik, aby to na mě zapůsobilo. Plus mě docela iritovaly ty protažené pasáže spoléhající na to že propadnu dramatické hudbě (které kdybych na to koukal sám, tak je proklikám skrz). Některé věci byly dobré a zapadaly, i když mi přišly nevyužité, ale při sledování sem prostě měl dojem že všechno to co mi na téhle sérii lezlo krkem ve třetí a čtvrté sérii už tu je příliš. (16.01.2017)