Oddělen

Netuším, či je školstvo na Západe v takom marazme a beznádeji, ako ukazuje snímka Tonyho Kaye. Verím však, že ak nie, určite do takého stavu speje. Nič iné sa nedá čakať v spoločnosti, kde sa poprehadzovali priority, zrušili tabu a voľná hra síl sa v škole nastavila tak, že učitelia nemajú najmenšiu šancu. Nie je k dispozícii ani Sidney Poitier, aby kúzlom osobnosti dal všetko do poriadku a Adrien Brody so svojim permanentne trpiteľským výrazom predurčuje, akým smerom sa bude celý príbeh uberať. Film je dosť depresívny a neposkytuje ani záchrannú dávku optimizmu. Práve preto je potrebný, aby si tie tupé kapustné hlavy politikov uvedomili, že nikomu nie je správne priznať práva bez toho, aby boli vyvážené rovnakým dielom povinností. Zaujímavý a mimoriadny film nielen témou, ale i použitými vyjadrovacími prostriedkami. (15.12.2013)

Sú filmy, od ktorých viete, čo presne by ste mali čakať, potom sú filmy, pri ktorých si nie ste priamo istí, o čo by malo ísť a potom sú filmy ako Detachment, u ktorých nemáte vôbec páru, do čoho to vlastne idete. O to väčšie prekvapenie je, keď sa z takéhoto neznámeho koňa vykľuje prvotriedna prehliadka. Presne také je totiž intímna dráma o učiteľovi Henrym Barthesovi, ktorá istoiste nesadne úplne každému, jednak preto, že to je rozťahané a tiež z nutkania zastreliť sa po skončení filmu. Až ma pri sledovaní titulkov napadla myšlienka, prečo sa preboha robia filmy za milióny dolárov, keď stačí hlavný hrdina a dve vedľajšie postavy k opísaniu tých najhlbších pocitov. Buďme vďační za filmy ako je Detachment, pretože takých je ako šafranu a predrať sa k nim cez burinu nie je vôbec ľahké. (28.10.2019)

Coby učitel s více než desetiletou praxí mohu očitě potvrdit, že režisér Tony Kaye natočil naprosto přesnou zprávu o stavu západního školství a o pocitech vnitřně vyhořelého člověka - učitele, byť tu řada komentujících vytýká filmu právě tento aspekt. Ano, tohle je zcela reálná sonda do učitelské řehole, do všednodennosti tohoto stavu, do profesního života bez zpětných vazeb a se silným generačním odcizením. Člověk, který tuto řeholi neokusí, zpravidla ani netuší, jak moc je celý školský systém v krizi, své vědí leda příbuzné obory, v nichž je interakce s lidmi také profesním gró, a tak nezbývá než nezasvěcenému člověku reflektovat tuto smutnou zkušenost třeba prostřednictvím umění, literatury anebo právě filmu. A ať už je reflexí těžké povolání učitele (jako kupříkladu ve vynikajícím francouzském snímku Mezi zdmi), nebo třeba podobně vysávající profese záchranáře (Scorseseho sugestivní Počítání mrtvých) či další podobná zaměstnání, vždy jde o filmy hluboce depresivní, navýsost bezvýchodné a pro vnímavého diváka skličující. Detachment se však netýká jen školství, je to film mnohovrstevnatý, skrývající v sobě další roviny a nuance mnohých závažnějších sdělení - vše, co v člověku je, je z rodiny, dysfunkce je dána dysfunkční výchovou, škola je jen lakmusovým papírkem stavu společnosti, jejímž vývojovým stadiem je aktuálně dezintegrace, rozpad, tápání. Západní civilizace je v krizi a není to krize ekonomická, ale zjevně krize hlubší, krize mravní, krize hodnot, krize systémová, jež ohrožuje celé další její směřování a hrozí kolapsem celého systému. Problém naší současné civilizace je vyprázdnění obsahu, ztráta smyslu, hloubky, kořenů, rozmělnění ideí (kupříkladu ve výkladu hlavního hrdiny zajímavě použitý termín ,,marketinkový holocaust") a zrelativizování hodnot, hypertrofovaný individualismus i univerzální liberálnost, což je primárně detekováno v oborech, kde se především pracuje s lidmi, jako je třeba právě povolání učitele. Tam také nejčastěji hrozí burning-out syndrom, tedy vyhoření. Zajímavý je nápad propojit symbolickou rovinu krize systému a společnosti s krizí ryze soukromou, exponovat hlavní postavu s velice nešťastným životním osudem. Režisér Tony Kaye svůj film ozvláštnil i po formální stránce - použil konceptu vypravěče, glosátora, který uvádí v kontext svůj příběh a komentuje (interpretuje) ho, často je použito flashbacků, snímek je navíc rámován animovanými předěly, které umocňují umělecké vyznění filmu, vynikající je kamera, výtvarná stránka (úžasné černobílé fotografie), naprosto excelentní Adrien Brody... Detachment je jeden z nejsilnějších snímků, které jsem za poslední dekádu viděl...zoufalé volání o pomoc ve světě, který na volání o pomoc nereaguje... (05.09.2012)

Po rozprávke o premene nazischweine na negromila dal Kaye dohromady prefíkaný "akčtrs" ansámbl vedený Pianistom, a zostrojil polopatistickú psychoexkurziu do prehnitého školského systému. Ja mám s Kayem trochu problém - jeho filmy majú totiž vždy šancu stať sa takmer dokonalými, no niekde to drhne. U náckov to bola do očí bijúca nereálnosť celého príbehu, u Detachment je to zasa chladnosť, emočný odstup od diváka a len kĺzanie po povrchu problému, ktorý, namiesto aby sa mu podrobnejšie venoval, prelína vedľajšími líniami o chorom otcovi, konverzovaní s ďalšími učiteľmi (Caan je top, a o Christine Hendricks z Firefly som ani netušil, že ešte hráva) a vôbec všetkým možným sa snaží odkloniť od hlavnej témy. Pritom je to majstrovsky zahrané a zrežírované. Kaye si proste nevie vybrať vhodného scenáristu, tak je to. 70% (10.01.2014)

And never have I felt so deeply at one and the same time so detached from myself and so present in the world. Film otvára tento výrok Alberta Camusa, ktorý patril medzi existencialistov – skupinu, ktorá hľadala odpovede na otázky o zmysle ľudskej existencie a jediné východisko nachádzali v smrti. Celý film pripomína také novodobé existencialistické dielo. Sme svedkami mnohých úvah o živote, ktoré nie sú práve najoptimistickejšie. Drobným nedostatkom je pre mňa len práca s kamerou. Inak skvelý herecký koncert Adriena Brodyho a už len preňho sa oplatí film vidieť. Bolestná snímka, ktorá ma od začiatku do konca hypnotizovala svojím pútavým rozprávaním natoľko, že som sa od nej nevedel odtrhnúť. (03.08.2012)