Prci, prci, prcičky: Školní sraz

KINO/// Obsazení 10/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Prostředí 9/10/// +hurá, konečně všichni z prvního dílu pohromadě, miluji třídní srazy, od teď i ty filmové, opět Stifler válí, ale ani ostatní nejsou špatní, a přestože někteří v menších rolích, tak i tak to potěší je po letech vidět, je zajímavé, že postavy se někam posunuli a někam se ještě během filmu jejich vývoj posune, hodně jsem se nasmál a několik scének je opravdu ultimátních -nakonec jich ale možná není tak moc jak bych čekal, v závěru v originálních titulcích MILF místo MCBP taky nepotěší/// Sraz se nám po letech vydařil a úplně výborně, snad všichni byli spokojeni. Každý se tu našel svého partnera ze střední a do vyřešil si ním věci nevyřešené nebo dávno zapomenuté. Užili jsme si spoustu legrace, jak v kruhu přátel, tak i spolužáků, které jsme strašně dlouho neviděli. Zapařili jsme si, pořádně se vožrali a taky si trochu zapr...acovali na vztazích a řekli si, že teď se musíme vídat každý rok a já na ten příští sraz rozhodně dorazím./// Celkem 84%/// (24.05.2012)

Stiflerova parta se vrací a s pořádnou dávkou humoru. Humor vyspěl a není tak trapný jako v předchozích dílech. Nemyslím tím trapný jako, že by nebavil, ale byl stavěný pro mladé diváky. Školní sraz je rozhodně nejlepší díl celé série a hlavně díky staré partě, kterou jsem si jako mladý oblíbil. Stifler házel jednu perlu za druhou a nakonec zpracuje Finche mámu. K závěru mě to velmi překvapilo a jak se říká:,,Oko za oko a zub za zub." Pokud by se dostavil další díl, který by měl stejnou sestavu, nebránil bych se v žádném případě.. 9/10 = 95% (03.07.2012)

Hrozně pohodovej film. Nostalgicky to na mě sice zas až tak nefungovalo (logicky, původní trilogii jsem viděl poprvé před necelým týdnem :-D), ale komediálně - trefa do černýho. Stifler je pořád stejný pako, Jim se pořád dostává do trapných situací, Jimův táta mluví o věcech, o kterých se nemluví, a Stiflerova máma ... no, však uvidíte. Sem tam jsou v Reunionu i vážnější a smutnější chvíle, plynoucí z toho, že hrdinové už přecijen nejsou puberťáci, ale brzy vždy následuje další výbuch smíchu. Zatím rozhodně nejpříjemnější letošní film, při kterém se dá v kině na moment zapomenout, že v Česku vládne blbá nálada. Něco takovýho by to chtělo tak dvakrát do tejdne. (14.04.2012)

Je jasné, že by člověk neměl od něčeho s takovým českým distribučním názvem očekávat cokoliv intelektuálně stimulujícího. Veškerý pokus o satiru korporátní Ameriky, případně poukázání na mediokracii doby, které vládnou sociální sítě, internetové stránky se sdíleným videem a "reality" pořady, je totiž stejně nedomrlý jako všechny postavy. Naivně jsem ale doufal, že sraz po letech, vyplněných nekvalitními D2D spin-offy, bude mít smysl. Ukázalo se ale, že není o čem vyprávět a postavy se nijak nevyvinuly. Typ narace s několika protagonisty, jejichž cíle jsou neustále stejné napříč všemi díly série (= zasunout), zde naráží na potřebu sezvat kompletní původní osazenstvo, z nichž ne všechny postavy mají skutečný potenciál pro to, aby jim byla věnována vlastní dějová linie. Vyvolávání vzpomínek na to, jaké to bylo před lety a jak se věci (ne)změnily, je pro tenhle poslední (doufám!) díl hlavním sjednocujícím principem. Styl evokuje konkrétní postupy z předchozích částí trilogie, především ale prvního dílu. Stejně jako v jedničce se začíná logem studia, ke kterému zní nediegetická hudba, jež poté přejde do diegetické, jak kamera z nadhledu jede po svršcích a spodcích oblečení, aby v celku ukázala Jima na posteli, případně se v závěrečném záběru odjíždí do nadjezdu. Staré doby evokuje i užitá hudba, která má čistě aluzivní povahu, protože v pravý moment zazní skladba, která byla s některými postavami spojena v prvním díle. Lpění na minulosti je tak největší slabinou snímku, protože to, co bylo před lety vtipné z toho důvodu, že jsme se mohli smát pubertálním postavám, je zde pouze trapné, když se do velmi podobných situací dostávají už (skoro?)třicátníci. Na místo zhodnocení minulosti a posunutí se dál, jako to dokázali se "svými" postavami John Sayles či Kevin Smith ve svých návratech po x-letech, se oslavuje neschopnost dospět a "zůstat čurákem" (nejsofistikovanější metafora přátelství, jakou čtyřka amerického koláče nabízí). Sorry parto, jsem správná generace, na kterou se cílí, ale mentálně jsem neustrnul v pubertě, a tak mě vaše eskapády míjí. (11.04.2012)

Stará parta se vrací na vlnách nostalgie a rozjíždí další mega kalbu, teda tentokrát třídní sraz. Chlastá se, hulí se, bleje se, balej se středoškolačky,... v podstatě všechno při starym, tentokrát se zachází i trošku dál, až na hranici, možná i trošku za ní, ale to je úplně fuk, protože si to s Jimem, jeho tátou, Finchem, Kevinem, Ozem, Stiflerem i jeho mámou zase užíváte jako u prvního dílu. (25.07.2012)