Bludičky

Film (1. část) se mi příliš nelíbí z těchto důvodů: 1. děj je v úvodu příliš roztříštěný, 2. v jednotlivých scénách se mi nelíbí hudba, lepší jsou scény kde nic nehraje, 3. režisérka si zpočátku vůbec nelámala hlavu s časem - chyby a nelogičnosti: auto s herci odjíždí za západu slunce, později ten den je světlo, odpoledne. Hlasatel na nádraží hlásí vlak ve 14.09, ale na hodinách je 15.25 (ostatně, má se sejít se sestrou na nádraží v Hostivici a přijede do Kladna). Zmrzlá holka čeká venku, když vedle je vytápěná hala nádraží. Dívka se opaluje na zahradě, později hlásí v televizi, že se blíží Vánoce a je najednou zima. V bytě matky svítí svíčkami, ale televize hraje. I když, některé situace jsou drsné, jak jinak, jedná se o dětský domov a problémové rodiny. Výborná je Simona Stašová, líbí se mi i Filip Cíl (jeho herecký projev). Druhý díl vcelku ušel, ale ve třetím, závěrečném se vrátily všechny nedostatky dílu prvního: neuvěřitelné lapsusy v čase, totální zmatek postavy Evy a motivace jejího chování, zmatené vztahy mezi sourozenci, chybějící důležité scény a naopak některé přebývající atd. Přestože to byl třídílný film, osudy nebyly dotaženy do konce a zůstal ve mě dojem série scén, které někdo poskládal do koláže, bez návaznosti a logických vztahů. Kdyby téma nebylo tak závažné, dal bych o hvězdu méně. (28.11.2010)

6/10 Prvni dil byl docela otres plny klasickych klise a ja se bal, ze to vsechno zkonci neslavne. Druhy je tak o 100% lepsi, takze jsem zvedav na konec. Co me ale vazne $ere je jak se cesti herci snazi mluvit slovensky a slovensti cesky - to teda taha za usi jak swina. Kdyz pomineme Cile a Freje, tak zbytek muzskych predstavitelu je hroznych, nastesti Stasova je vyborna a ta matka tri odlozenych deti taky (07.12.2010)

Nic televizně laciného, šíleně expresívního a nevhodného na tom nevidím. První díl hodnotím čtyřmi a druhý díl maximem, tedy pěti, zatím nezveřejněnými hvězdičkami. Pozitivum vidím v tom, že pro celý obsah byl stanoven přijatelný počet dílů a dramatičnost snímku, která koresponduje s realitou skutečných životů některých obyvatel dětských domovů je přiměřená. Vždyť, není jejich skutečný život někdy ještě dramatičtější? Mě osobně tedy hudební dramatičnost v určitých pasážích snímku v kontrastu s obrazem naprosto vyhovuje. Tato miniserie zobrazuje problémovost a kriminalitu z jiné strany mince, než jakou nám nabízí strohé, nic nezkoumající sdělovací prostředky. A to už nemluvím o "bulvárním" tisku, který se zaměřuje pouze na důsledky jednotlivých činů problematické mládeže a nezveřejňuje pravé viníky, tedy rodiče. Abychom si udělali správný úsudek o obyvatelích dětských domovů, měli by jsme něco o nich samotných a jejich rodinných "zázemích/nezázemích" vědět. Bludičky tedy chápu jako vkusný a přijatelný způsob, jak do světa "vytroubit" naléhavost tohoto obecného problému. Hodnocení si dovolím uvést po shlédnutí posledního dílu. Bravo ČT, nedělní večery začínají být s tebou poutavé. (06.12.2010)

Režisérka Irena Pavlásková a scenárista Ivo Pelant, který zpracoval námět nelehkých osudů holek a kluků z dětského domova, u mě zabodovali. Vše je uchopeno neměnnými žánrovými pravidly, která dodávají příběhu zdání autenticity. Konec konců jde jenom o fikci. Ke kvalitě filmu přispěli vedle známějších herců i nové a neokoukané tváře Jana Pidrmanová a Filip Cíl, kteří tu dostávají značný prostor, na kterém mohou charakterizovat své postavy. Pravdou je, že pocity bezvýchodnosti se trochu opakují ve zdlouhavém příběhu. Nicméně zajímavá mozaika tří vzájemně propletených sourozenců, kteří se stávají účastníky odpovědnosti za svůj vlastní život, není vůbec špatná. Jen ještě doplním, je to dobrý televizní film, jenž tvůrcům určitě ostudu nedělá. (13.12.2010)

Dneska je in říkat, že žijeme v sociálních bublinách a víme prd o tom, co žijou lidi kolem. Bludičky jsou tím pádem pro mě docela uvěřitelnou sondou do společenství těch, co vylezou z děcáku a nevědí úplně přesně, co se životem. Jako celek to působí depresivně a bezútěšně, přesto ze tří sourozenců minimálně dva vyznívají velmi kladně a pozitivně (Filip Cíl, Jana Pidrmanová). Jako osvěžující prvek do děje mě bavila i Pavla Beretová. Malinko přehnaná se mi zdála všeobjímající a charitativní Simona Stašová, i když věřím, že i tyhle lidi existujou. Stejně tak věřím postavě matky i s tím jejím umaštěným amantem. V její jediné větě: "Pojď, zajdeme k nám... k nám, na roh do hospody" je ve zkratce příčina toho všeho. (03.03.2019)