Bludičky

Paní Pavlásková prostě točí divné filmy. Její hrdinové jsou takoví zvláštní lidi, kterejm jejich osobnosti moc nevěřím, celé story je dosti postavené na hlavu a smyslu to většinou moc nemívá. Její příběhy zavánějí telenovelou a plochostí, přesto se v nich objevují natolik silná místa, že film směřující do zatracení najednou jede jako na drátkách, aby za chvíli zase spadl do průměru. Bludičky úplně odpovídají výše uvedenému. Chvílemi úplně stupidní, pak silný moment perfektně zmáknutý. Hodnocení tedy hop nebo trop- já ze slabosti pro režisérku říkám "hop" ...75%. (30.05.2013)

Já nějak ty angažovaný věci nemusím. Herdek, copak děcka z děcáku mají i v životě jen průsery? Copak není nějaký osud pozitivní? Celé mi to přijde děsně černobílé, depresivní - a tím nereálné. Celé je to zbytečně hrocené, navíc na jednu stranu, člověk jen čeká, kdy přijde další podraz... Ale v reálném životě se každýmu přece dějí i hezký věci, ne? (Některé herecké výkony mi navíc přijdou přehnaně patetické, jiné zbytečně hysterické, sem tam některé dokonce amatérské). (05.12.2010)

Neotřepaný námět je zajímavě zpracovaný. I když se zaměřuje hlavně na sledování linie sourozeneckého příběhu, nabízí prostor k zamyšlení. Autorům se podařilo dát dohromady na televizní poměry věrohodnou výpravu. Dramatičnost příběhu umocňuje hudba. I když některé scény byly nadbytečné nebo působily nereálně, tak především díky herectví ústřední trojice, která představuje sourozenecké trio, na mě příběh působil autenticky. Scéna, kdy Eva (Tereza Nvotová) hledá pomoc v kostele a rozhoduje se, jestli má utéct sama před sebou, patří k nejsilnějším. Líbil se mi i závěr, který sice vyznívá symbolicky, apelativně, ale zároveň má v příběhu své místo. Hudba a text: Jiří Chlumecký. Zpěv: Jan Kalousek a Kateřina Podholová. (28.11.2010)

Dneska je in říkat, že žijeme v sociálních bublinách a víme prd o tom, co žijou lidi kolem. Bludičky jsou tím pádem pro mě docela uvěřitelnou sondou do společenství těch, co vylezou z děcáku a nevědí úplně přesně, co se životem. Jako celek to působí depresivně a bezútěšně, přesto ze tří sourozenců minimálně dva vyznívají velmi kladně a pozitivně (Filip Cíl, Jana Pidrmanová). Jako osvěžující prvek do děje mě bavila i Pavla Beretová. Malinko přehnaná se mi zdála všeobjímající a charitativní Simona Stašová, i když věřím, že i tyhle lidi existujou. Stejně tak věřím postavě matky i s tím jejím umaštěným amantem. V její jediné větě: "Pojď, zajdeme k nám... k nám, na roh do hospody" je ve zkratce příčina toho všeho. (03.03.2019)

Film (1. část) se mi příliš nelíbí z těchto důvodů: 1. děj je v úvodu příliš roztříštěný, 2. v jednotlivých scénách se mi nelíbí hudba, lepší jsou scény kde nic nehraje, 3. režisérka si zpočátku vůbec nelámala hlavu s časem - chyby a nelogičnosti: auto s herci odjíždí za západu slunce, později ten den je světlo, odpoledne. Hlasatel na nádraží hlásí vlak ve 14.09, ale na hodinách je 15.25 (ostatně, má se sejít se sestrou na nádraží v Hostivici a přijede do Kladna). Zmrzlá holka čeká venku, když vedle je vytápěná hala nádraží. Dívka se opaluje na zahradě, později hlásí v televizi, že se blíží Vánoce a je najednou zima. V bytě matky svítí svíčkami, ale televize hraje. I když, některé situace jsou drsné, jak jinak, jedná se o dětský domov a problémové rodiny. Výborná je Simona Stašová, líbí se mi i Filip Cíl (jeho herecký projev). Druhý díl vcelku ušel, ale ve třetím, závěrečném se vrátily všechny nedostatky dílu prvního: neuvěřitelné lapsusy v čase, totální zmatek postavy Evy a motivace jejího chování, zmatené vztahy mezi sourozenci, chybějící důležité scény a naopak některé přebývající atd. Přestože to byl třídílný film, osudy nebyly dotaženy do konce a zůstal ve mě dojem série scén, které někdo poskládal do koláže, bez návaznosti a logických vztahů. Kdyby téma nebylo tak závažné, dal bych o hvězdu méně. (28.11.2010)