Poupata

Debutatnt Zdeněk Jiráský mě vyloženě přijemně překvapil a dávám si jej do hledáčku a těším se na další jeho počin. Nechám si rozležet a pak napíšu koment. 70% + 1* přihazuji za Anetu Krejčíkovou, némůžu si pomoct ale tohle je přesně ten typ ženskejch, který mě berou ''krev a mlíko'' mimo to mě její neustále přežvykující postava vyloženě bavila. (16.12.2011)

Poupata. Film, který mi v hlavě bude znít do smrti, jako největší filmový zážitek roku 2011. Kamarád Enšpígl mi je doporučil s tím, že tenhle film prostě musím vidět a že pod čtyři nepůjdu. Problém byl, že film nejblíž nabízeli ke shlédnutí až za Vltavou v multikinu Anděl. Nicméně film moc lidí nepodpořilo a já si hrozně přál ještě na něco vyrazit do kina a tak jsem se odhodlal na skoro dvouhodinovou cestu za filmem, u kterého jsem se už předem hrozně těšil, až ho podpořím. Jenže to jsem ještě netušil, co mě čeká. Takhle vážný a ještě k tomu český film, jsem hodně dlouho neviděl. Je fakt, že už tu byla řada vážných filmů jako Pouta a další, ale žádný v sobě neměl ten punc vážnosti, jako právě Poupata. Poupata totiž naprosto přirozeně představují českou společnost, kterou tu nemůže nikdo kritizovat, dokud jí sám nezažije. A já můžu upřímně říct, že plno těch postaviček, ať už pro film důležitých nebo méně důležitých já u nás ve městě dnes a denně vídám. Včetně té postavy nejdůležitější, kterou naprosto perfektně předvedl Vladimír Javorský se svým forbesem v místni putice. Samozřejmě ale nebyl jediný, kdo ve filmu herecky vynikal. Překvapila mě i polská herečka Malgorzata Pikus, která mluvila nádherně česky, čehož si nesmírně vážím, nebo kopa mladých herců a hereček včetně vietnamských herců, kteří ukázali, co v nich je a všichni, do jednoho, předvedli naprosto perfektní výkon. To vše je pak obsaženo v atmosféře nejmelancholičtější, v jaké se film jen může odehrávat. Tedy v Severních Čechách, u čerstvě zasněžené fabriky, která den, co den zapadá dalším sněhem. Smutný, ale neskutečně opravdový příběh o životě, osudu a jeho cestách, které nám den, co den určuje, prevít jeden. (29.12.2011)

Depresivní film snad po všech směrech: dunivou hudbou, zimní potemnělou atmosférou plnou smogu a šedivých vloček, příběhem o závislosti na automatech a lidech, kteří jsou mentálně velmi málo vyspělí. Jediným pozitivním jevem ve filmu je dvojice Vietnamců, kteří však stejně doplatí na zhovadilost Čecha, takže opravdu dost negativní film, který by se mohl pouštět jako odstrašující případ ve školách. Obávám se, že podobných osudů je kolem nás víc než dost. Silné 3 hvězdy! (07.05.2014)

Už mě vážně nebaví nadhodnocovat některé české filmy jen proto, že jsou české. V případě Poupat jsou však minimálně 3 hvězdy přinejmenším zasloužené. Tak depresivní, mrazivý a uvěřitelný český film jsem už dlouho neviděl a mít-li to nějakou hlubší pointu, respektive kdyby co celé nebudilo dojem několika dílů seriálu na pokračování, šel bych s hodnocením určitě výš. V každém případě pro mě byly Poupata spíše příjemným překvapením než zklamáním. (06.03.2013)

Poupata jsou důkazem, proč český film je v piči. Je to jednoduché. Nikdo neumí napsat dobrý scénář a dokázat ho i zrežírovat. Základní chyby v práci s herci, základní chyby neudržení děje (ano narveme tam osudy několika lidí a pak to vlastně neudržíme) a základní chyby po celé technické stránce. Kamera tam měla výrazné faux pas, které jsou neomluvitelné. Střih byl chudák omezen asi špatným výběrem záběrů. Nemluvně o někdy amatérském zvuku a nakonec hudba-cože? No když to shrneme, tak vlastně je to průměrný film na českém poli. Dáme mu tedy průměrnou známku. (04.06.2012)