Polski film

Nevím, proč jsem byla dlouhodobě ze všech stran varována tím, že tenhle počin se mi nebude líbit. Rozhodně film lze brát jako jednoduchou komedii, u které netřeba přemýšlet, jen se z plna hrdla smát (což jsem činila). Ale myslím, že i nějaké to přemýšlení by se ujalo (což mám v nejbližší době v plánu). A dále si myslím, že každý film by se měl bez ohledu na původní žánr vyvinout v Záhadu Blair Witch (což říkám jako člověk, který Záhadu Blair Witch nemá rád). (08.06.2013)

Jamáci, damáci, famáci, poláci...všechno to jsou čuráci! Ironie, nadsázka, humor, mystifikace, sebereflexe...pořádně hutný koktejl nápadů v jednom experimentu s hereckým ansámblem Komediografu. O kterém českém filmu lze říct, že má v sobě tvůrčí a stylistické postupy Charlieho Kaufmana, Petra Zelenky a Davida Lynche? Od Karamazových nejinteligetnější domácí počin. [Přesná stopáž: 109 min] (23.02.2013)

Nedávno si jeden z místních uživatelů pod Okresnim přeborem posteskával nad tím, jak neumíme v Čechách natočit komedii bez dramaticko-tragického přesahu. A voilà, Polski Film je pozoruhodným mockumentem, který by velice snadno mohl dělat z herců chudáky bez osobního (tedy jakéhokoliv) života, ale povětšinou na podobná témata z vysoka kašle a dodává na novodobé české poměry výbornou komedii s kvalitni chemií ústřední čtyřky. Je to trochu dlouhé, ale díky Najbrtově skoro až psychedelické režii (skvělá kamera a práce se světlem!) to drželo pohromadě až do konce. 80% (KVIFF 2012) (05.07.2012)

Marek Najbrt je č*rák. Všichni jsme, ale on je největší. Prostě v mých očích synonymum pro Boha českého (a teď už i polského) filmu. Sežral jsem mu prvotní Mistry i s navijákem a teď celý prut Polskiho filmu, jenž se nebojí svlíknout se do naha, pomazlit se s Malkovichem a v hlavě natropit paseku, který se ještě teď směju. Prostě ideální "český film" za polskými hranicemi nebo chcete-li španělská vesnice v našich končinách, která se bere/nebere smrtelně vážně. I ♥ PL. (17.03.2013)

Polski film možná působí ve filmografii Marka Najbrta jako oddychovka natočená s přáteli v až příliš rekordním čase kvůli náhle získané podopoře z polské strany díky úspěchu filmu Protektor. Přesto nejde o snímek, který by narušil režisérovu získanou pověst. Je natočený profesionálně, jeho humor a načasování situací skutečně funguje a je až obdivuhodné, že se pod gejzírem různých skečů a v neustálém míšení skutečné reality, "diegetické" reality a fikce daří držet vývojovou linku a nedovolit, aby se divák v záměrné tříšti ztratil. Najdou se tu výborné situace jako polská epizoda postavená na vtipné konfrontaci stereotypů o obou národech a reflexi Najbrtovy situaci po získání grantu, rozdvojení osobnosti Marka Daniela vedoucí k téměř hororovému účinku, závěrečné vyvrcholení v prostoru modrého plátna. Každá ze čtyř hlavních postav má zajímavé a zábavné zázemí, čerpá ze své vlastní osobnosti a sebeparoduje se, aniž by sklouzla do "autokarikatury". Přesto snímek nakonec není nic víc než nezávazná hra několika přátel, která svým osobitým humorem často osloví spíše specifickou diváckou skupinu. Já sám jsem měl především v první třetině problém naladit se na humor ústředního čtyřlístku a spíše na mě působily jednotlivé epizody než film jako celek, tudíž mi výsledek přišel trochu nevyvážený. Ale to je věc subjektivního stanoviska, neberu se jako cílový divák, tudíž je třeba mé hodnocní brát s rezervou. Je na místě ukončit můj komentář tím, že se Velký sál v Thermalu výborně bavil a film si vysloužil nejdelší a nejbouřlivější potlesk, jaký jsem kdy ve Varech zažil. (05.07.2012)