Brestská pevnost

Sovětský občan vydržel vše. Kromě smrti teda. V tomto postsovětském díle je však gerojská laťka naštelována snesitelně. Občas je tu dokonce kladen i důraz na člověka! Proč ne, trikově solidní, historicky opodstatněné, slušně zahrané. Jenom ty výpady z hrádku se tak nějak liší - buď je úspěšný a umírají pouze berlínští, nebo ne a potom padne tolko Ivan. Povinná záležitost pro všechny rusofily, pedofily (ten kluk je tak sladkej!) a militanty. (30.05.2012)

Překvapivě kvalitní válečný snímek ruské produkce, který se sice tváří jako klasická ruská válečná dramata 70. let (Němci jsou maximální zlo, ruský národ se nikdy nevzdá) ale díky vizuální stránce nové doby se na film kouká natolik dobře, (bojové scény a scény bombardování jsou vizuálně výborné a velice působivé) že otravný ruský patriotismus, tolik nevadí, stejně jako mírně přetažená délka. (28.09.2012)

Kvalitní bělorusko- ruský válečný film, o obraně Brestské pevnosti. Na rozdíl od Ozerovova filmu Boj o Moskvu, který v první části věnuje obraně Brestlitevské pevnosti také velký prostor, se Brestskaya krepost nedívá jen z pohledu velitelů a vojenských rozkazů, je více osobní výpovědí očitého svědka, v té době maličkého kluka - kadeta a trubače. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=g4eODo-WfUs (23.01.2012)

Nekompromisní, zoufalá, dvě hodiny trvající válečná řežba v ruském podání.....už dlouho jsem neviděla ruský film, který by stál za řeč, dokonce ani jindy dokonalý Michalkov to nezachránil svým posledním počinem, tohle je tedy potom v dnešní době perlou mezi ruskými odpady. Nic jsem tudíž ze skepse vůči ruské soudobé kinematografii nečekala, a to, co jsem měla možnost v následujících dvou hodinách pozorovat, mi vzalo dech. Jediné, co mi na filmu přišlo rušivé, byly dialogy, které jsou prostě typicky rusky kýčovité až běda, ale to je dost možná jen můj problém, proto se neodvážím snížit své hodnocení. A pokud chystáte invazi do Ruska, tak jen s kulatými hřebíky v botách. (15.01.2011)

Ach jo. Čtvrthodinky růžovoučkého života v pevnosti, častušky před portrétem milovaného Stalina, zamilované dvojice, a pak najednou všude Němci, nálet, bombardování. Přežije pár lidí, ale světě div se, do konce filmu ještě celou hodinu a půl mají Němci furt koho střílet a hromadně. Tam snad ani na začátku tolik lidí nežilo, jaké hromady mrtvol statečných Sovětů se válejí v každém záběru. A pak další výbuchy a další stateční Sověti padají mrtví. A to zde pořád jsou ti další Sověti, co se někde skryli a podnikají záškodnické akce! Celé to pak vypadá strašně nesmyslně. Možná podle dobových údajů jsou časové údaje přesné, ale přece jenom se Němci poté, co vtrhnou do pevnosti, chovají značně netakticky. Stejně tak Sověti vyrážejí na zteč se židlí v ruce, něco jako odstřelování nenapadne ani jednoho. A celou tu dobu přemýšlím, co to je kurnik za pevnost, že stačil jeden nálet a pár Němců s kvérama, že to div nesrovnali se zemí? Navíc mi furt nesedí velikost pevnosti (kluk říká, že je malá, celkový záběr ji nezobrazuje nijak velkou) a ten počet lidí, co Němci furt hromadně střílejí jak na střelnici na pouti. Kde se ti Sověti berou? Navíc mi chybějí skutečně historické informace a pozadí - třeba skutečnost, že milovaný Stalin měl s Němci uzavřený pakt o neútočení, že se Sověti žádného útoku neobávali a že sám Stalin nevěřil, že by Němci zaútočili, protože do té doby byli spojenci. Kde je ten šok, že nás napadl spojenec?! A to samozřejmě nemluvím o všech těch vyděračských záběrech statečných Sovětů, pomalu umírajících v dešti kulek, pomalu trhané granáty, ale statečné, ach báťuško Staline, tak statečné! Kdyby to aspoň mělo nějakou jednotnou bojovou linku - tady mám oddíl a jdeme Němce pomaličku nakopat kus od kusu, prosím. Ale tohle ne. (06.04.2013)