Brestská pevnost

Technicky pecizní záležitost, jejíž hodnocení ovšem není úplně jednoduché. Na jedné straně několik perfektních režisérských fines (viz několikrát zde vzpomínaný záběr s letadly odrážejícími se na vodní hladině), obvyklá sověts-é-pardon, ruská naturalističnost (neuhýbání kamery před utrženýma končetinama, špína po chvíli bez vody), dobrá technika (výborné repliky tanků Pzkpfw III - vyrobené zřejmě z "béemdéček") a celkově výborné technické provedení. Na straně druhé trochu chybí jednotná linie, film přeskakuje z polohy historické do osobních příběhů a zpátky ne zrovna plynule. Navíc mi ta předválečná idyla k sovětské realitě moc nesedí. Hrdinské ano, nesouhlasím ovšem s tím, že by byl film patetický, podle mě to bylo vyvážené. Třeba Fomin když vyjde tváří v tvář Němcům kryjícím se za civilisty se zachová "hrdinsky", ale je přitom ochromený strachem. O to je to působivější. A jednotlivé osobní epizody jsou velmi působivé, např. krátké shledání otce s dcerou mi vehnalo slzy do očí. Evropské, potažmo ruské vyjadřování emocí tváří v tvář těžkým situacím na plátně sedí více než zámořská rozmáchlá gesta. Celkově se mi film rozhodně líbil a fandům válečné kinematografie ho můžu doporučit. (23.10.2011)

Překvapivě kvalitní válečný snímek ruské produkce, který se sice tváří jako klasická ruská válečná dramata 70. let (Němci jsou maximální zlo, ruský národ se nikdy nevzdá) ale díky vizuální stránce nové doby se na film kouká natolik dobře, (bojové scény a scény bombardování jsou vizuálně výborné a velice působivé) že otravný ruský patriotismus, tolik nevadí, stejně jako mírně přetažená délka. (28.09.2012)

Skvostně nasnímané akční scény, nápaditá režie a výborné herecké výkony spolu tvoří moderní válečný film, který se po úvodním seznámenî s hlavními postavami překotně valí až do tragického konce. Pochvalu si zaslouží i kamera a hudba. Bez zbytečného patosu, místy značně pragmaticky zobrazený marný boj, boj nikoliv o přežití, ale o zachování si cti. (05.03.2020)

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)

Parádní režisérská práce (bombardéry na vodní hladině!) vynikající jak v akčních pasážích, tak ve vykreslení tísnivé, surové a beznadějné atmosféry se skvělou hudbou, jež toto vše ještě více podporuje. A těch pár klasických gerojských momentů, kdy se například četa rudochů se slavným pokřikem "Huráááááá!" rozběhne s lopatou v ruce vstříc kulometné palbě, jsem schopen odpustit. Už jen třeba proto, že je to vyváženo jiným záběrem na strachy a beznadějí brečícího geroje. A nebo taky proto, že se těch gerojských momentů tenkrát udál bezpochyby nespočet.Tady prostě... atmosféra rulezzzz. Rozhodně nejlepší druhoválečný film, který jsem letos viděl a jeden z nejlepších, které jsem KDY viděl. (26.09.2015)