Železná lady

Filmu svědčí komorní scény, kde toho jde poměrně málo zkazit, protože je na to Streepová sama. V těch ostatních ale příběh sklouzává do šablonovitých klišé, jež postrádají přirozenost. Třeba vyhlášení války o Falklandy vypadá jako pečlivě nacvičený divadelní akt. Těžko uvěřitelné jsou také burcující proslovy ve Sněmovně, jejíž osazenstvo tvoří očividný komparz. Sociální bouře jsou zase opakovaně prezentovány na projíždějící vládní limuzíně, na niž se demonstrující tlačí s transparenty. Z těchto důvodů atraktivita vyprávění vadne a nepomáhají mu ani prostřihy archivního materiálu. Hodně se mluvilo také o historické nepřesnosti. Dějinné události jsou totiž líčeny výhradně z perspektivy hlavní postavy. Tuto výtku režisérka odráží vysvětlením, že debata o Železné lady už dávno uvázla doslova v aspiku, kdy jí jedna strana interpretuje pouze jako monstrózní čarodějnici a druhá jako zachránkyni, která dostala Anglii z poválečného útlumu. Zjistit, kdo má pravdu, ale prý Lloydová nechtěla. A tak se to nedozvíme. Díky výkonu Meryl Streepové ale můžeme leccos pochopit o stáří, ztrátě rozumu, samotě a pomíjivosti. To je poznání, které vyzdvihuje středně dobrý film do nadprůměru. (25.05.2020)

Meryl zahraje i vítr v kapse, to je bez diskuze, tady taky válela. Já tento životopisný snímek, přestože poctivě odedřený, hodnotím průměrně. Studené, nijaké, strohé, jediným živým "prvkem" byl Jim Broadbent. A to nestačí. (09.09.2019)

Tradičně výborná Meryl Streep (vítězství na Oscarech téměř zaručeno) a brilantní práce maskérů, jinak nic. Co ostatně čekat o režisérky, jejíž poslední film byl Mamma Mia, že? Šedí prolezlá televizní nuda, která si může o vyváženostech Královny nebo loňské Královy řeči nechat jen zdát. Senilní důchodci si možná přičtou hvězdičku navíc ;) (12.02.2012)

Život tejto významnej političky mohol vydať na celý seriál, ak by mala byť viac rozpracovaná každá jedna podstatná udalosť, ktorá sa počas jej dlhého vládnutia vyskytla. Práve pohľad zobrazujúci "železnú lady" v jej súčasnosti (stará dáma trpí silnou demenciou) mi prišiel zaujímavý a "iný". Flashbacky síce ponúkajú len výrezy z bohatého politického života a dôležitých rozhodnutí, ale ten kto chce, pospája si všetko do jedného kompaktného a logického celku, bez toho, že by bolo nutné všetko do detailov vysvetľovať. Herecký výkon Maryl Streep - k tomu niet čo dodať, hoci sám nie som veľkým fanúšikom tejto herečky. Iron Lady je pre mňa malým zaujímavým exkurzom a poohliadnutím sa za jednou veľkou politickou osobnosťou, ktoré sa mi po každej stránke (formálnej aj obsahovej) páčilo. (12.03.2012)

Bejvalka od lehce bazarovaného Železného muže. http://www.csfd.cz/film/5866-zelezny-muz/bazar/ (30.06.2013)

Margaret Thatcherová bola premiérkou v rokoch 1979 - 1990 a okrem presadzovania ekonomického liberalizmu ju svet pozná aj pod prezývkou Železná lady. Toľko z politiky. Spolupráca režisérky Phyllidy Lloyd s Meryl Streep nadobúda kontúry pravidelnosti a vôbec to nie je na škodu. Všestranná herečka dokázala pretaviť svoj herecký koncert do oscarovej podoby a hoci som pred pár dňami vyzdvihoval výkon DiCapria v úlohe J. Edgara Hoovera, pred touto dámou sa musím ukloniť ešte hlbšie. Na škodu filmu je však scenár dosť roztrieštený a okrem komorných scén jej nedáva možnosť ešte viac vyniknúť. Áno, najväčšou slabinou je scenár, ktorý chce tak veľmi pokryť celú politickú kariéru britskej premiérky až je neuveriteľne povrchný ( pokus o atentát ). 3+ (29.02.2012)

55% těšil jsem se na dramatický film o ženě, která se prosadila ve světě mužů a všechny předčila svou nezdolností, které spoluvytvářela dramatické okamžiky dějin, zejména pád železné opony. těšil jsem se na film, jehož námět umožňuje dosáhnout kvalit Amádea. Místo toho jsou dostal dvě takové scény v jinak nudné slátinině o tom, jak se dementní babičce zjevuje její mrtvý manžel. Tohle je opravdu trestuhodné mrhání potenciálem a zejména talentem nejlepší herečky všech dob, jejiz vykon, zejmena v kuzi stare zeny, je opravdu vyborny. Snad se jednou konecne dockam a Meryl me adoptuje jako vnuka a pak ji vysvetlim, podle čeho si ma vybírat scénáře! (06.03.2012)

Jako kdyby režisérku (sic!) štvalo, že mohla existovat žena, která byla současně pravicová, úspešná, odvážná a nefeministická. Jo, Maryl Strýpová to zahrála skvěle, fakt jsem jí Maggie věřil. Jenže co naplat, když půlku filmu zabírají svény, kdy je Maggie stará a má halucinace.... Místo toho, abych se dozvěděl, kde se takhle kurážná holka v hokynářský rodině někde v Lincolnshire vzala a proč se chovala zrovna takhle. (11.12.2015)

Nelineární vyprávění zastihuje jednu z dříve nejmocnějších žen světa ve stáří a částečné popletenosti. Což je dobrý a logický rámec pro epizodické vyprávění na přeskáčku, které v problikajících vzpomínkách zachycuje zlomové okamžiky od mladé dívky po ženu, která po vnitrostranickém puči musela opustit post premiérky. Neústupnost však bývalé političce zůstala i jako stařeně s odcházejícím mozkem. Neústupnost, která nebyla empatická a laskavá, ale spravedlivě dodejme, že to ani k ní samé. Líbí se mi způsob vyprávění, který nepůsobí jako uhlazená učebnice dějepisu, ale živelný a různým výkladům přístupný portrét osobnosti. Meryl je samozřejmě perfektní. SHRNUTÍ: Silná osobnost se dokáže prosadit. Síla ale vždy i zraňuje. (02.02.2021)

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)

Film stejně rozporuplný jako Thatcherka samotná. Mrzet může člověka hlavně to, že režisérka dostala jeden velkej gift- Meryl Streep do titulní role (která je od skutečné Iron Lady takřka k nerozeznání), ale potenciál, kterej se z toho tak dal vytřískat, zdaleka nenaplnila. Film je hrozně nevyváženej, přeskakuje v čase, přeskakuje z polodokumentárního stylu do stylu rodinného dramatu, pak zas do psychologickýho dramatu, zmatek nad zmatek. Pokud se chcete o první premiérce, co kdy vládla v UK, dozvědět víc (nebo spíš pokud se o ní chcete něco dozvědět), sáhněte radši třeba po dvoudílném knižním životopisu od Charlese Moora. Scény z osmdesátých mají koule (často prokládány dobovými záběry), ale to je asi tak všechno. Samozřejmě kromě dvojice Jim Broadbent - Olivia Colman, kteří jsou zlatí as always. (07.09.2018)

"Do you know that one of the great problems of our age is that we are governed by people who care more about feelings than they do about thoughts and ideas?" --- Nemůžu se ubránit dojmu, že dvě inkriminované dámy (s)prostě zneužili faktu, že se železná Maggie dávno nemůže bránit. Nápad uchopit její životní příběh z druhé strany a začít i skončit u rozpitvávání její demence, totiž považuju přinejlepším za nešťastný. Spíš ale za obyčejnou nehoráznost. Ono strávit dobrou polovinu stopáže vyobrazováním silně nemocné, toho času ještě ŽIJÍCÍ paní a pak to "omlouvat" tím, že jste se snažili postihnout kontrast dámy sebevědomé a mocné s dámou všední, co si "musí vařit své vlastní čaje" ... to by jeden řekl, že snad ani nelze myslet vážně. Inu, bohužel. Takhle The Iron Lady zcela žádoucím respektem neoplývá ani vzdáleně, koneckonců taky v politické rovině se stáčí spíš doleva. Ale to by bylo v naprostém pořádku: Maggie se v ideologické rovině rozhodně dá i má konfrontovat, jenže to by zřejmě bylo až příliš jednoduché. Respektive složité, hm? --- No nic, abych ten zuřivej (a zuřící) tok myšlenek ještě včas utnul, tak to shrnu zhruba následovně. Všechna čest Meryl Streep, pouze z úcty k ní nesahám k odpadu. Dikce přesná, akcent a poněkud syčivý hlasový projev Maggie stejně tak vystiženy nadmíru slušně. Ovšem režie už nápadně připomíná céčkové duchařiny z nějakých 80. let a scénář snad rovnou musí být propadákem desetiletí. Kromě nechutného voyeurismu leckdy účelově dezinterpretuje (Maggie např. vypadá jako široko daleko jediná ženská MP, přitom jenom v prvním volebním období byla jednou z 25) a totálně kašle na mimořádně emotivní last speech, po níž zdánlivě nadobro rozhádaní Toryové opět jako jeden muž mávali papíry (britská tradice suplující potlesk). De facto to nejlepší na konec. Ale ne, tady je místo toho divák zase jednou nucen pozorovat dezorientovaného důchodce. Neskutečné! --- "Well, it used to be about trying to DO something. Now it's about trying to BE someone." (30.10.2013)

Velmi zmatené prolínání mnoha časových linek, opravdu si myslím, že neměli vyprávět příběh z pohledu skoro dementní stařenky. U většiny životopisných filmů mám problém s tím, když se nezaměřují na určitou část života jedince, ale na prakticky celý život. Je to zbytečné, například Margaritino mládí a stáří není pro zachycení jejího života příliš důležité. Meryl je výborná, ale tady je na vinně jednoduše scénář... (10.01.2016)

Podle hodnocení a prvních komentářů, které jsem si k tomuto filmu kdysi přečetla, jsem očekávala, že se budu trošku nudit, naštěstí se tak nestalo. Všechny obrazy ze života britské premiérky, jak z jejího soukromí, tak z politiky podala Meryl Streep s pozoruhodným citem i razancí, všude tam, kde bylo jednoho či druhého zapotřebí. Uvítala bych ale přece jenom, kdyby se film více zabýval politickým obdobím nekompromisní dámy, než jímavým pohledem na její postupující ubývání sil a stárnutí. Kdyby bylo dosud natočeno několik filmů o této osobnosti, tak bych brala, že je třeba ještě dalšího pohledu na věc, ale jelikož tomu tak není, větší záběr do zákulisi jejího železného vládnutí mi tady chyběl. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women (14.02.2016)

Film jsem pustil jen ze zvědavosti, nic extra jsem nečekal a taky to nic extra není. Film vlastně nechci a nemůžu doporučit nikomu, snad jen úchylům na politiku nebo fandům Margaret Thatcherové. Tahle žena a politička mě nikdy nezajímala, v mých očích se nezasloužila o nic, za co by stálo natočení filmu o jejím životě. Věřím, že spousta lidí v ČR a fanoušků filmu má stejný názor a M. Thatcherová jim nic (krom jména) neříká. Film se může líbit snad jen v UK a to v tomhle nudně táhlém pojetí snad také jen velmi malému procentu diváků. Horší životopisný film jsem snad neviděl a trošku mě mrzí, že jinak sympatickou a oblíbenou Meryl Streep musím spolu s filmem odsoudit k mizerné jedné hvězdě. Phyllida Lloyd by raději neměla už nic točit, nejdřív vrcholná blbost MAMMA MIA! a teď tohle a Meryl Streep se veze spolu s tím vším…jaká škoda takové herečky. (22.02.2012)

Hodně diváků si stěžuje na přílišnou povrchnost a nedostatečnou stopáž. Je jasné, že pokud by šel film do hloubky (a myslím tím především pozadí britské politiky a další zásadní změny provedené její administrativou), zabralo by to asi pěkných pár hodin. Nejvíce oceňuji, že film zbytečně nezkresluje fakta nebo nestaví Thatcherovou do pozice bezchybné světové političky a její osobní život líčí bez idealizování. Druhou kapitolou je samotný pohled na politiku očima politika, který CHCE změnit zemi k lepšímu. Je často těžké z pohledu obyčejného občana vidět zákulisní politický boj, kdy jakékoliv rozhodnutí ve své podstatě není a ani nemůže být akceptovatelné všemi. Zde bych snad jen zmínil myšlenku o tom, jak tvrdá opatření sice přinášejí záporné body politikům, ale za pár let jim možná poděkujeme. No a třetí kapitolou samu o sobě představuje skvělý herecký koncert Meryl Streep, za který tleskám a teď už i vím, že letošní Oscar za hlavní ženskou roli je ve správných rukách. (01.03.2012)

Margaret Thatcherová je jistě obdivuhodná žena, která si zaslouží, aby se její příběh přiblížil veřejnosti. Ale mnohem raději bych se podíval na nějaký klasický dokument než toto. Až na Meryl, která si Oscara nakonec asi zasloužila, a pár "lekavých" scén nemá Iron Lady vůbec co nabídnout. Protrpěných 100 minut v kině... (21.06.2012)

Meryl Streep a pak už nic. Kdo by čekal portrét rozhodné a energické ženy, která jako první příslušnice něžného pohlaví usedla do premiérského křesla, bude zklamán. Své přezdívce zde dostává jen v jediné scéně a to při vyhlášení války Argentině. Jinak zde vidíme směšnou dívku s politckými ambicemi, průměrnou političku a senilní stařenu. To vše namíchané v guláši plném nepřehledných časových skoků a pomatených myšlenek. Špatně, špatně, špatně! 15% (28.02.2012)

Dokonalý příklad zpraseného a kompletně špatně pojatého životopisného filmu. Roztříštěná a zmatená koncepce neřekne neznalému divákovi o Thatcherové prakticky nic, režisérka navíc absolutně nemá cit pro tempo vyprávění, takže zatímco flashbacky z dětství i politické dráhy jsou uspěchané a zbytečně zkratkovité, důchodecké halucinace o mrtvém manželovi jsou až k nepřečkání. Zbydou tak jen působivé herecké výkony, které však samy o sobě dobrý film neudělají. Líbil se mi Lincoln i Králova řeč, Královna mi úplně nesedla, ale kvality se jí upřít nedají. Železná lady je ale selhání, které nudí a selhává na těch nejzákladnějších úrovních, které dělají životopis životopisem. 40 % (21.04.2013)

Meryl Streep je kůl a divná. A jinak zvracme a onanujme a pohřbeme Margarete! Prosím! (02.04.2012)