Vendeta

(52. ZLÍN FILM FEST) Plakáty jsou vyvedeny exploatačně, ale nakonec se před čímkoliv exploatačním uhne, a tak - alespoň to fyzické - násilí nevidíme. Upoutávka zase slibuje žánrovou podívanou, která bude stát na střetu dvou mužů, jejichž konflikt je nějak spojen s událostmi kolem napadení dívky stejně mladými kluky. Ve výsledku se ale jedná o umělecký snímek, jehož propagační strategie odpovídá jednomu z ústředních témat, kterým je manipulace, což se ale na konvence navyklým divákům nezamlouvá. Zatímco před zhlédnutím jsme dostáváli rozporné informace, při sledování jich máme po dobu tří čtvrtin akutní nedostatek. Na místo thrilleru, kde bychom jich měli nadbytek, abychom se mohli strachovat o hrdinu, se tak vzhledem k zvolené strategii jedná v první hodině o psychologické drama. Ve zbylé - necelé - půlhodině, kdy jsme dostatečně informováni, se přechází k překvapivě funkčnímu thrilleru, u kterého je ale relativizováno jakékoliv černobílé fandění kterékoliv ze dvou skupin, protože film až do závěrečných titulků zůstává morálně ambivalentní. Především psychologicky-dramatickou část považuji za formálně nebývale promyšlenou, a to nejenom na poměry debutů či českých filmů, protože vyprávění a styl, charakterizované záměrnými mezerami co do distribuovaných informací či prostorového určení, odpovídá vyšinuté mysli touhou po pomstě popoháněné ústřední postavě. To je zjevné především ze zvoleného ostrého střihu, kdy se skáče v čase dopředu a dozadu, a hudebního leitmotivu, který stírá hranice mezi hudbou a ruchem a který se objeví vždy ve vyhrocené situaci v souvislosti s postavou doktora porušujícího Hippokratovu přísahu. V závěrečném aktu se bohužel sklouzává k midcultovosti (užití Mozartovy hudby), ale sebeuvědomělost v podobě hry s Vendetou, o které se baví dvě postavy, umožňuje pobavený odstup a uznání za experimentování s žánrovými i diváckými očekáváními. (28.05.2012)

Nepodařené ve všech ohledech kromě kamery (viz Marigold). Špatně režírovaní herci nucení často říkat šroubované věty (ne, ani Ondřej Vetchý to nezachránil a teenage herci jsou vyloženě špatní), hloupé chování a nijaké finále. Jo a bacha na Mozarta, hehe. Pár tísnivých momentů tu zavibrovalo (ano, scéna s diktafonem), ale jinak se je ještě hodně co učit. 50%. (05.11.2011)

Vendeta je absolutne spatny nazev filmu. Spis by se hodilo neco jako Hodinovy nudny uvod a pulhodinova vendeta. Bohuzel si pekne dlouho pockate, nez se na platne objevi Vetchy, a musite mezitim snaset amatersky pronasene klise vety, ktere vykoktavaji ctrnactilete deti. Kaisera je zatracene malo, i kdyz je porad tim svetlejsim na filmu. Ti dva ale porad nezachrani totalne nezvladnuty styl vypravovani, ktery vam na zacatku prozradi celou zapletku a vy pak vlastne nemate duvod sedet dal v kine. (11.11.2011)

Dlhšie som nevidel český film. Voľba padla na pokus o niečo súčasnejšie. Snaha o to, že aj v ČR ide urobiť thriller, ktorý nemá plnú prdel odkazov na českú minulosť. Keby sa jednalo o pilotný diel nového krimi seriálu, tak by som mal možno väčšie pochopenie. No takto vidím akože drsnú realitu pôsobiacu nepravdepodobne a nelogicky. Keby sa Olda ožral a nahý na záver zaspieval národnú hymnu, bolo by aspoň o čom hovoriť. Bohužiaľ, nie je o čom. (21.03.2013)

No teda, tak to jsem nečekal. Ondřej Vetchý jako Horseman ? Ano a s přehledem. Po všech těch přeborech a starostováních ve vesnicích roku, kdy jsem začínal mít strach zda se nezabydlel napevno v provinčních postavách konečně zase ,,chlapská" role . Tohle je opravdu hodně husté drama v kulisách podzimního lesa, opuštěné fabriky a lomu. Už jen ten sám studený podzim a foukání větru vám nahání husí kůži. Ondruš si vystačil s minimem herců, typově perfektně zvolených. Bylo by sice pár drobných vítek k výkonům omladiny, ale nikdo učený z nebe nespadl. Vendeta je rozhodně zajímavou záležitostí, která stojí za vidění. V našich zaprděných vodách je to štika v rybníce a cením si odvahy producentů. Nenudil jsem se ani chvilku. * * * (25.04.2012)