Nespoutaný Django

Po konfrontaci americkýho židovskýho komanda s Hitlerem vyhřezl Tarantino s dalším geniálním námětem - odpoutaný badass otrok versus hajzl plantážník. Budiž alternativní western, dramatická love story, krvavá komedie v jednom. Ale spíš než cokoli je to prostě TARANTINOVKA. Abych pravdu řekl, čekal jsem to lepší. Zdálo se mi, že Quentin zvolnil svůj exploatační styl efekt-efekt-efekt, a přinesl o něco normálnější film. Což by nevadilo, ale zdaleka jsem nebyl tolik unešen, tak jako třeba posledně a jak bych si býval přál. Co za to může? Bude se to zdát šílenství, ale slabší se mi zdál sám scénář a s tím související flow, který paradoxně vázne v poslední hodince. Jinak klasicky herci (dekadentě rozkošný DiCaprio zvlášť), soundtrack, kontroverze a zacházení s "negerským" dějinným traumatem, který Amerika prostě přešla jak kdyby se nechumelilo až k obamovskému happyendu, přičemž Quentin tady to tabu rozbil... To všechno se povedlo. Jen to tentokrát nebyla až taková nápaditost a magie. A ani kino podruhé to nijak nevylepšilo, ba naopak, až nuda(!), takže 7 bodů z 10 v tomto případě = ZKLAMÁNÍ. (14.01.2013)

Musím říct, že Quentin Tarantino mě zase po dlouhé době dokázal lehce zklamat. Když se chystáte dívat na film, který režíruje Tarantino, už dopředu od toho prostě čekáte pořádný nářez, vyšperkované dialogy, luxusní soundtrack a "Top Class" sestavu herců. Django Unchained v tomto případě však nedokázal splnit to první a moc se mu nedařilo ani v tom dalším bodě. Jasně, vizuál je dokonalý a ze začátku to vypadá na perfektní jízdu. Jenže... už od úvodu filmu jsem v tom tak nějak postrádala Tarantinův rukopis. Jakoby to nebyl on. Oproti třeba Gaunerům nebo Kill Billovi mi přišel jaksi ukázněný, poslušný, vyrovnaný. Scény jsou dobře vymyšleny i natočeny, a brutálních přestřelky i scény se zde též najdou. Ale přišlo mi to celé jaksi zdlouhavé a zbytečně moc času se prokecalo ve chvílích, kdy se nic jiného nedělo. Masakr v baráku, kde bydlel Leo DiCaprio, jsem prospala. O chvíli poté, kdy jsem se vzbudila, jsem zjistila, že Waltz je zavražděný, Leo taky a Django zůstal vlastně sám. Ta délka mě na určitý čas prostě uspala a ani vydařený konec mě nemohl odprostit od dojmu, že tohle prostě nebyl Tarantino tak, jak bych si přála a jak jsem zvyklá. Byl to jiný styl. Někomu to přijde jako parádní nářez, jinému zase jako vydařený western, který však postrádal Tarantinovský styl a spád. (30.08.2015)

Člověk ani nemusí milovat westerny a stejně se mu to bude líbit. Aspoň doufám. Má to všechno: moderní žvásty, humor, hip hop a střelba z koltů připomíná nějaké sci-fi zbraně. Má to i Tarantina v roli vidláka, prostě mišmaš, který ale přece nenudí. Letos halt Tarantino zamířil do doby Kunta Kinteho a na příběhu cesty za pomstou a nalezení ztracené lásky opět mistrně překrucuje fakta po svém, tolik charakteristický znak všech jeho filmů (řežisérských i scenáristických). Zní to jako blbost, ale opravdu se na to dá koukat jako na poctivý černošský western s malou nadsázkou. Možná výběr hudby není nejlepší, vykrádačka Maricona by úplně stačila, ale tak, neřešme to. Žádný wajldwajldwestový steampunk, prostě syrový western s přestřelkami jako u O.K. Corralu, ale s kvantem krve jako v Shiningu. Bavilo mě to možná trochu víc, než jeho Bastardi a Kill Blil. Pointou tedy je, že Django ty tři výrustky na lebce nemá a to sakra za zjištění stojí. (30.01.2013)

-D JE NEZNĚLÉ. -JÁ VÍM. Kdy Tarantino natočí western, byla jen otázka času, když většina jeho filmů z nich vychází. Tady sledujeme tak vycizelovanou verzi Divokého západu, že se mi jen těžko věří příběhu, postavám, snímku jako takovému. Klasické tarantinovské záležitosti v díle, které kromě jasně antirasistického postoje a děj zachraňujícího DiCapria nemá moc co nabídnout. Tarantina jsem nikdy zvlášť neprožíval, ale z jeho posledních dvou filmů jsem byl tak nadšen, že mě tahle už druhá otočka zklamává o to víc :-( 70%. (21.01.2013)

Po herecké stránce se Djangovi opět nedá nic moc vytknout, se scénářem je to tentokrát o něco horší. Charaktery vesměs fungují, užití retrospektiv, dějových zkratek a subjektivních fikčních záběrů je ale neuvěřitelně neohrabané a místy vyloženě nešťastně řešené, hudba tentokrát akorát ruší a čestné roličky, snad s výjimkou Jonaha Hilla vyšumí do prázdna. Stylově je Django velmi neotesaný a rozháraný. Na plný počet to tentokrát není, Inglorious Basterds i nadále zůstávají Quentinovým majstrštykem. Nemůžu si pomoct, ale absence zemřivší Sally Menke za střihačským pultem je strašně znát. Rozhodně ale nenudí, na čemž má zásluhu především precizní Foxx, lahůdkový Waltz, z řetězu utržený DiCaprio a kouzelně slizký Jackson a také perfektní cit pro absurditu, který se Tarantinovi odepřít prostě nedá (scéna s pytli je úchvatná). A jako protirasistická agitka funguje dokonale... (15.01.2013)