Líbáš jako ďábel

Druhý díl se snaží být zajímavý exotikou a také akčností, z čehož mám pocit, že už Poledňáková prostě nevěděla, jak by to ozvláštnila. Po zhlédnutí tohoto filmu už tak nějak doufám, že nebude raději nic dalšího natáčet, protože i když mě někteří herci opět docela bavili - s Bartoškou v čele - je to jinak tragédie. (27.03.2017)

Líbáš jako Bůh mě v rámci mezí příjemně překvapilo, Líbáš jako ďábel jsem už po dvaceti minutách chtěla vypnout a navždy zapomenout, že takový film existuje. Znáte takovou tu základní scénáristickou poučku, podle které by každá scéna měla nějak posunout příběh dále, měla by být důležitá v retrospektivním pohledu nebo by měla divákovi ukázat dosud neznázorněnou vlastnost některého z hrdinů? No tak zatímco západní filmaři "nedůležité" scény z filmů vystříhávají, Marie Poledňáková poskládala za sebe do téměř dvouhodinového celku. Kdyby to bylo vtipné, i bych jí tu příběhovou beznaděj, ve které neustále někomu ujíždí dopravní prostředek, odpustila. Jenže já se (velmi decentně) zasmála jen jednou; u scény s arabskou seznamkou. Zbytek jsem bez jakékoliv snahy o přehánění doslova protrpěla. (14.12.2012)

Snaha kanálového humoru byť bližšie vzťahovej realite zatľapkaná nepríliš vkusnou prehliadkou fungovania rôznych produktov. Alebo inak: niečo ako trochu intelektuálnejší, galantnejší, menej hrubozrnnejší a trošilinku viac príbehovejší Troškov Kameňák. Z 37 platiacich divákov sme boli desiati muži a dvadsaťsedem žien. Traja diváci (dve ženy, jeden muž) odišli počas predstavenia, väčšina sa dobre bavila, zopár zostávajúcich sa občas uchechtlo alebo s výrazom mierneho znechutenia dopozeralo do konca. Vekový priemer: odhadom 39. (03.06.2012)

Být jen o chlup citlivější, asi mi mozek teče ušima a z prdele mi lítaj papíroví čerti. Naštěstí jsem otrlý jak Džambulčin sosák, takže ustojím ledacos. Tahle hodnota z dílny velkobavičky, plná starých známých osvědčených oblud jako Eva Rok od roku hnusnější, Martha Navždy Kyselá prdel, Nela Huba na sto čůráků, Sandra Pořád stejný model a má oblíbená Tereza Mám slavný rodiče, ale sama jsem úplná píča, se dá sledovat jen po rázném posilnění. V mém případě to byl litr a půl mopru. Totálka (05.11.2013)

Vidět ten film v jakoukoliv jinou dobu, než jsem ho viděl, asi by mé hodnocení bylo horší. Ale na večer prvního svátku vánočního, kdy jsem byl obložen cukrovím, salátem a jinými hříšnými pochutinami a rozhodně jsem nechtěl u něčeho přemýšlet a namáhat si mozek - tak na přesně tuhle dobu ten film sedl. Celkem nic jsem od něj nečekal, šel jsem do něj prakticky jen kvůli někdejší československé ikoně italského horrorového filmu Zoře Ulle Keslerové (a pokud je to ve filmu ta, o níž si myslím, že to je - přece jenom nějakých 25-30 let dělá své - tak na 62 let nevypadá vůbec špatně), ale musím říct, že jako lehká, prakticky bezobsažná zábava na odpočinkový večer, to i docela šlo. Mohlo to sice být kratší, mohly se vyeliminovat nudné až trapné úseky a scény, ale tu a tam jsem se i nahlas zasmál. Bartoška docela hlásí, Nela Boudová je prostě kus a její taneček výborný (ano, je to útok na první signální, ale proč ne?), postava Kostkové je ve filmu naprosto zbytečná, ale naštěstí se na ní strašně hezky kouká, Kaiser je v pohodě no a Holubová se svého přehrávacího patosu zřejmě již nikdy nezbaví. Nejhorší na jejích posledních rolích je, že poskytuje úplně přesně to, co od ní čekáte, jakoby ustrnula v nějaké své formě, která se sice divákům líbí, ale pokaždé, když jí znovu a znovu opakuje, už to spíše prudí, chtělo by to nějakou naprosto odlišnou roli. A kromě toho, Češi se ten product placement asi nikdy opravdu nenaučí, místo toho jím dál budou znechucovat diváky. Je to prázdné, je to zbytečně natáhlé, je to vlastně bezobsažné, ale je to místy i zábavné. Do kina bych na to určitě nikdy nešel a jsem velmi rád, že mi ten film skřížil cestu patrně v ten nejlépe vhodný okamžik, abych ho neposlal do kytek. (26.12.2012)