Režie:
Greta GerwigKamera:
Rodrigo PrietoHrají:
Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp, Emma Mackey (více)VOD (6)
Obsahy(2)
Žít v Zemi Barbie znamená být dokonalou bytostí na dokonalém místě. Pokud tedy nemáte úplnou existenciální krizi. Nebo jste Ken. (Vertical Entertainment)
Videa (5)
Recenze (1 077)
║Rozpočet $100miliónov║ Tržby USA $636,220,453║ Tržby Celosvetovo $1,441,820,453▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Panečku a aký hit tu máme, ako hrom. No, sila ale že by to dokázalo dostať do kolien ani z ďaleka. Technicky to je dobre zvládnuté, tam nie je problém, navodenú satiru na krásne emancipovaný dnešný svet beriem ale chýba mi tam trefnejšie odľahčenie, ktoré tam chýba ako soľ. Neviem čo som ale zo tri krát trocha pouškrnul. V tom je režisérka Greta Gerwig veľmi ale veľmi slabá, to je pre ňu španielska ulička, tam to trpí nehorázne. Proste si to človek len odpozerá, spraví sa mu historická prehliadka Barbie sveta, bez toho aby ho to nejak chytilo za srdce a basta. Skôr sklamanie než niečo veľkolepé, čo by sa výrazne zapísalo okrem mega-tržieb do histórie filmu. /55%/ ()
Podle trajlerů jsem čekal pohodovou, mírně podvratnou blbinu s fajn herci a s lehkým girl power poselstvím. Ale jak se film rozjel, připadal jsem si jako bych seděl v letadle, které někdo unesl a teď s ním stoupá někam do stratosféry. Respektive do satirosféry - nejen, že to bylo mnohem vtipnější, nápaditější a ulítlejší, než jsem čekal, ale je to i skvělá feministická satira, brutální i citlivá zároveň. Ano, polopatická a místy stereotypní, ale konkrétně v Česku, kde je feminismus sprosté slovo, bych si fakt nestěžoval na to, že film tohle téma tak pře(d)žvýkává. Celkově to pak má nejblíž asi k celovečernímu South Parku. Už ani nevím, kdy mě v kině nějaký film takhle příjemně vyšokoval, bavil a já na něj nevěřícně hleděl až do konce. Že to Mattell a Warneři odklepli přičítám tomu, že prostě vsadili na popularitu Barbie a na herecké hvězdy a scénář si ani nepřečetli. A velké plus si to zaslouží i za povedenou propagaci. Robbie a Gosling perfektní. ()
Filmová Barbie má díky samotnému scénáři neotřelý nádech toho, jako že pozorujete jedinečný filmový zážitek, který vtipně reaguje na současnou společnost. Uráží ji, kritizuje ji, a dělá to rádoby hrozně fikaně. Ve výsledku ale nepoukazuje na nic jiného, než na to, co už dávno víme. A nebýt Kena, ani by to nedělala kdoví jak zábavně. Margot jako Barbie je sice fajn, ale tady to celé stojí a padá na Goslingovi. Ten se tu totálně vyřádil. Navíc asi musíte mít hodně rádi Barbínu, abyste ocenili i tento film. Na mě moc barevné a kýčovité. Byť tu nápaditost a ztřeštěnost režisérky oceňuji. Na tu každej dnes v Hollywoodu koule nemá. ()
Barbie je film, který si vlastně budu pamatovat nadosmrti, i kdybych ho už podruhé neviděl. K prasknutí nacpaný letňák v ČB mi vygeneroval unikátní filmový zážitek hodný kultovního díla, jehož scénář sice jakoby místy generovala umělá inteligence, feminismus je v něm pro prváky a plastické postavy jsou hlavně prostředkem sdělení, nikoli emocí (což tvůrci přitom vnucují)… Ale koncept si vás získá absolutním příklonem k popkulturní perspektivě, zatímco jednotlivé myšlenky mají až překvapivě oduševnělý základ. I já jsem se v tom Kenovi nakonec našel, i když mi tam chyběly i plešaté modely hraček. 75 % ()
Galerie (86)
Zajímavosti (56)
- Starší paní v traileru je Barbara Handler, dcera Ruth Handler, která vytvořila panenku Barbie. Navíc Barbara inspirovala první Barbie, když byla ještě malá. (griph)
- První trailer je poctou filmu 2001: Vesmírná odysea (1968) od Stanleyho Kubricka. (TostTom)
Rádoby feministický, ideově od začátku rozporuplný snímek s nejistou message o vymaňování se ze stereotypů diktovaného designu (od designu hračky až po design společnosti, ale jen odsud-posud), zato se zcela jasnou a bohatě naplňovanou intencí dosáhnout především nehorázného výdělku, jemuž je ve filmu nakonec všechno podřízeno, od geniálního marketingu, jenž ho provází, až po ilokuční sílu onoho "feministického", či spíše jen „anti-patriarchálního“ vyznění. *** Zakázaná slova a posvátné pojmy, do kterých se film nestrefuje, o nichž nápadně mlčí, a jimž mlčky slouží: Komerce, Komodifikace, Produktivismus, Kapitalismus. Jediný povolený pojem, do něhož se tu zástupně šije, ale jen tak, aby to bylo přitažlivé a zábavné pro široké platící publikum, intelektuální i mainstreamové: Patriarchát. *** Snímek jsem naštěstí shlédla v rámci feministického debatního cyklu Čtvrtá vlna Terezy Domínové v Edison Filmhub Praha, se skvělými hostkami Marie Heřmanová (obor kulturní a sociální antropologie) a Julie Šafová (obor kulturní a filmové publicistiky), na což jsem si ráda počkala a vyplatilo se mi to – debata, do níž se v průběhu zapojila i politoložka Kateřina Smejkalová, byla silným kompenzačním zážitkem k viděnému. Oč je film sám kontroverznější a rozháranější, o to výživnější a smysluplnější byla diskuse dotyčných žen o zákonitostech systému, ve kterém přežíváme, a ve kterém chtě nechtě muselo vzniknout i tohle dílo vědomě napěchované kognitivní disonancí, oscilující mezi potřebou hlásat omezenou osvětu v rámci povolených možností a zároveň sloužící modle nejhoršího konzumerizmu, destrukce a degenerace. *** Všechno dobré, co můžeme filmu přiznat, nechť je zarámováno dvojí důležitou pravdou: Ta první okřídlená pravda zní, že „kapitalismus ženu nikdy neosvobodí“ (Alenu Wagnerovou tu pohotově citovala Marie Heřmanová, více např. tady: https://a2larm.cz/2018/08/kapitalismus-zenu-nikdy-neosvobodi/ ), a znamená, že pokud film hlásá konec nadvlády stereotypů včetně patriarchátu a zároveň mlčí o kapitalismu, který nic takového neumožňuje, jde jen o výdělečnou úlitbu, která problém neřeší, ale prohlubuje, stávajíc se jeho součástí. Ta druhá zní, že kapitalismus zpeněží (komodifikuje) všechno, dokonce i autentický boj proti sobě samému. Tady se čítankově vydělává na myšlence vysvobození žen a mužů z některých zaběhnutých vzorců, přičemž hlavní vzorec – služebnost marketingu – je bez debaty znovu posílen. *** Neboli: Nezávislá režisérka Greta Gerwich se stává závislou režisérkou v područí manažerů Mattelu a WB, aby mohla k masovému publiku doručit rozkolísanou message o limitované nezávislosti a posílit tak kapitalismus znásobením moci a zisků mocných a bohatých. Kognitivní disonance plný pohár, please. *** Film je na povrchu místy vtipný a chytrý, ovšem celou dobu také plný evidentních kontradikcí, u nichž pozorný divák ustavičně naráží hlavou na neviditelné skleněné zdi limitů, o nichž se nemluví, a při sledování vás celou dobu mrazí (jste-li ten typ) z vědomí, jaké hlubší trýznivé pravdy zamlčuje tak nápadně, že je vlastně v konečném důsledku především o nich – aniž by ukazoval či otevíral cestu, jak se z nich vymanit. *** Nejspíš bych se plně shodla s přítomnými debatérkami, že film si je všech rozporů a problémů, které zamlčuje a posiluje, vědomý, o čemž mj. svědčí brilantní a v mnohém klíčový monolog matky o zoufalém postavení žen v dnešním systému, na které jsou dnes kladeny absurdní a protichůdné nároky, např. aby obstály v krysím závodu tvrdé kariérní bezohlednosti a byly zároveň pečující, všeobjímající a chápavé apod., v němž ostatně výrazy jako „kognitivní disonance“ a další nahlas zaznívají, jenom mě to logicky neplní žádnou nadějí a vůči autorce a její volbě ani žádným zvláštním uznáním. *** *** Ideová nekonzistence filmu se logicky propsala i do jeho rozpadlé narativní výstavby – zatímco na povrchu se můžeme bavit sledem chytrých, vtipných, barevných, roztančených skečů s izolovanými sděleními, jako celek film pohromadě nedrží, o čemž mj. svědčí i samotný závěr, kdy hlavní postava, stereotypní Barbie, odchází do skutečného světa živých lidí – a ve filmu se nijak neřeší, co to bude znamenat pro onen utopický svět ostatních Barbie a Kenů, pro něž byly do té doby rozhodnutí a činy stereotypní Barbie a „jejího“ Kena určujícím hybatelem a nositelem změny, a stejně se neřeší ani to, jak takový akt ovlivní ten skutečný svět – protože myšlenku, že ty dva světy, „svět barevných šťastných konceptů od Matella“ a „tvrdý svět žité reality“ spolu nebezpečně interferují, film sice chvíli rozehrává, ale pak ji spolu s řadou dalších nebezpečných myšlenek roztržitě opustí, takže to v něm stejně jako další nápady zůstává jen jako izolovaný bavicí prvek bez konzistentně budované pointy. *** (V Edisonu, s Lí, v rámci Čtvrté vlny Terezy Domínové.) *~ () (méně) (více)