Barbie

Mnohovrstevnatá kýčovitá komedie/společenská satira, které spousta lidí nemůže přijít na jméno, ale kterou jsem si neskutečně užil a považuju ji za vztyčený prostředník celému vesmíru blockbusterů. Autorka zvládla všechno, co si předsevzala. Díky té naplněnosti považuju za zločin prodej lístků na dvojprogram s podobně hutně (ale úplně jiným způsobem) našlapaným Oppenheimerem. Cokoliv dalšího je na osobní diskuzi, protože jak jsem si vyzkoušel, různí lidé vidí v Barbie úplně jiné věci a odnášejí si taktéž dost různé dojmy;) 90% (26.12.2023)

Buď je to jen komedie o hračkách – pak to má chabý (vč. vydřeně vtipný) scénář, který nedostatek invence skrývá za komodifikované odlesky seriózních společenských témat (až na úvodní scénu); nebo je to společenská alegorie – pak to nestojí za nic, protože je to jen komedie o hračkách (kdyby to bylo o lidech, byla by to urážka mužů i žen). Cokoli "mezi tím" vede ke stejnému závěru. Je trochu škoda že feminismus upadá tímhle způsobem. Věřím, že GG má na víc. (09.01.2024)

Jestliže urputně vytlačíte obří audiovizuální růžové hovno, plné nestrávených zbytků jednorožců, duhy a angažované slepičí pičidity, které posypete blahoslavenými marketingovými lžemi, že jde o děsně prefickanou satiru, získáte sice pravděpodobně jeho distribucí mezi ftaláty přiotrávené mongololidi, stádové konzumeristické semidebily a neomarxistické smíšky miliardový hit, ovšem ve výsledku je to stále obří růžové hovno, jehož kulturní dopad má podobu akorát tak hlasitého šplouchnutí do růžového hajzlu v hnusně pastelové Barbiekoupelně. Materiál, se kterým se rozhodně daly vyvádět rozličné inteligentní a vkusné vyfikundace i brutální humory, satanopustě přetrávený ve strojenou, kýčovitou a přebarvičkovanou vigzlajvantovou homonudu a přitroublou popkulturní plytkost manipulativních a degenerativních cigánských hraček, prsten namočeným v Nutele podtržených hysterickým manifestem zoufale netknutých a čínským plastem zarostlých klínů zhrzených feministek, které sice vždycky děsně chtěly být jako Barbie, jenže jsou příliš hnusné, že z nich blijí i sekdhendoví zbuznělí Kenové, a nikdo je nechce prcat. Hloupé toxické fenolové svinstvo a ukrutná taškařice pro militantní babochlapy, bukanýry a reprezentanty v hodu rozštěpem s jediným jakože satirickým vyobrazením, a sice, že firma Mattel zaměstnává samé nevkusné buzeranty a její generální ředitel je slizký nesvéprávný kokot. Svinstvo, po němž nesmírně progresivní Prasobárbie nadšeně zatleská otylýma upocenýma ručičkama a Kriplbárbie vesele zatančí na vozíku pogo. Už chyběli jen Jebákbarbie, Retardbárbie, Šímejlbárbie, Impotken a Transken, kterému přišili Bárbieoblouk a napajcovali jej estrodegenem, aby si každá minoritní zrůdička našla v Mumulendu svůj první předražený plastový vibrátor a nebyla nedejsatan náhodou diskriminována. (20.08.2023)

Jeden z těch případů, kdy filmu pro mě uškodil až přílišný hype. Čekala jsem nějakou sofistikovanou satiru a komentář dnešní společnosti, do jisté míry to film splňuje a poselství filmu je upřímné, ale zároveň to vyznění je tak strašně jednoduché a čitelné od první minuty. Nevím, jestli je to úplně fér filmu vyčítat, je jasné, že Greta a Noah chtěli hlavně pobavit a zároveň něco sdělit tomu nejširšímu publiku a tak volí někdy až příliš doslovnou formu a ta mi občas vadila, já jsem zkrátka čekala více, ani jsem se tak nesmála, jak jsem doufala.  Nicméně návštěvu kina doporučuji určitě, Greta je dobrá režisérka, film je plný skvělých nápadů, herci jsou úžasní, zejména na Ryanu Goslingovi šlo vidět, že si užívá každou minutu. Film si někdy určitě ještě pustím a ten úspěch v kinech mu přeji. (20.07.2023)

Kdo chce vidět Barbie, jak využívá celá chodidla, jak na stehnech objeví začínající celulitidu nebo jak zamíří na gyndu, neměl by chybět. Pozitivní je, že talentovaná Greta Gerwig dokázala, že i cukrkandlový kus o ikonické panence s útlým pasem může nabídnout a rozebrat plno „důležitých“ společenských témat. I když samozřejmě vstřícnost výrobce a produkčního studia Mattel má v otázce kousavosti své limity. Tahle Barbie (než vůbec začne den, tak se umává k smrti) žije v absolutní nevědomosti. Každé ráno je stejné, každý večer jakbysmet. Parádní, sluníčkový, bezstarostný. Pokaždé s dvořením vymazleného Kena. Jenže pak to přijde: začne to myšlenkou na smrt, pokračuje třeba zápachem z úst. Prý za to můžou chmury Barbieiny majitelky. V lidském světě, do kterého ji doprovodí i jeden černý pasažér. Zaujmou animované gagy, detaily, náznaky, popkulturní odkazy, ale je toho tolik, že to divák napoprvé sotva pobere. Barbieland je co do pestrosti, nápadů či výpravy skvostný. Přesto mi chyběla jistá lehkost. Tvůrci místy volí až příliš doslovnou formu, kříží několik žánrů i přinášejí množství polopatických monologů. S mnohými nápady si šlo vyhrát trochu víc. A třeba taková dospívající Sasha z reálného světa je scenáristicky úplně odbytá. Margot Robbie (která komerční hit už zoufale potřebovala) je tradičně roztomilá, trubkovitý Ryan Gosling nicméně vládne. Oceňuji, že je to absolutně odlišné „od konkurence“, ale prostě jsem čekal, že se budu bavit i dojímat o dost víc. Tři až čtyři hvězdy. (22.07.2023)