Paragrafy na kolech

První díl Sousedé byl dost o ničem a dost jsem se nudil. Hlavně proto, že nemám rád Císlera, příliš mi připomíná mýho strejdu. Pak jsem ale viděl díl Stopařka a přestože jsem musel strpět strašlivou Stašovou, královsky jsem se bavil u manželské dvojice Bohdalová - Křiváček, to byly výkony, které mi vynahradily snad i toho Císlera. (08.01.2014)

Každý díl Paragrafů na kolech jsem si sám pro sebe ohvězdičkoval, pak jsem hodnocení zprůměroval a vyšlo mi 3,444 hvězdičky, což si myslím je poměrně odpovídající. Seriál tvoří díly opravdu dobré, vtipné a jemně satirické (Střepy pro štěstí, Šampáňo, Vrata), pak díly spíše úsměvné (například Fígl mohl být ještě lepší, kdyby to pánům Císlerovi a Sobotovi nekazili neschopní spoluhráči, zejména ten panák v kožené bundě) a jeden opravdu blbý (Smolař). Zaujalo mě herecké obsazení. Jediný, kdo hraje stále tutéž roli a Paragrafy tedy jaksi spojuje, je Miloš Kopecký coby advokát Kulovaný, jinak to však vypadá tak, že Iva Janžurová v jedné části hraje žalovanou, v následující soudkyni, pak několik matek a na závěr nesnesitelnou manželku, ale většina těch postav je hrozně ledabyle napsaná, Jiří Císler si zase užívá jeho typické podvodníčky, aby pak ve Vratech dostal roli uťápnutého filharmonika, která mu ale moc nesedí, a spoustu ne tak moc odlišných příleižtostí dostal také Ladislav Křiváček. Kdyby byl herecký ansámbl pestřejší, bylo by to ještě lepší. Chtělo to víc takových překvapení, jakým byl skvělý Oldřich Kaiser coby Marcello / Dežo. (19.01.2014)

Během 2 dnů jsem zkouknul všechny epizody tohoto polozapomenutýho seriálu. Působí to chvílema dost naivně a všechno je vyhnaný až do absurdnosti, ale celkově se mi to docela líbilo. Tady něco málo ke každýmu dílu zvlášť... 1. díl Sousedé: První díl mi přišel asi takovej nejvíc poučnej. Jde prodej ojetýho auta a je tam stručně vysvětleno, co by měla smlouva obsahovat, povinnosti prodávajícího, povinnosti kupujícího, atd... 2. díl Kamarádi: Ožralej kamarád odveze druhýho ožralýho kamaráda do nemocnice a pak se řeší, jestli šlo o tzv. krajní nouzi. Nicméně je úplná hovadina, aby někoho usvědčili z řízení pod vlivem na základě toho, že má u zaparkovanýho auta ještě teplej motor. 3. díl Stopařka: Těhotná holka se chce vdávat, tak se rozhodne stopovat, že snad uloví manžela timhle způsobem. Automobilismu se tento díl dotýká naprosto okrajově. Jinak výbornej Kaiser v roli cikána Deža. 4. díl Střepy pro štěstí: Císler vymyslí novej způsob, jak ojebat pojišťovny. No možná, že pojišťovny v dobách socialismu byly při vyplácení škod poněkud lidštější, když v podstatě všechno patřilo všem, ale velmi silně pochybuju o tom, že by takhle naivní pojistný podvody mohly projít. 5. díl Smolař: Nějaký peripetie ohledně ukradenýho Renaulta 9. Zloděj měl údajně papíry z nabouraný červený R9, ukrad zelenou a z vraku si vzal jen VINko a SPZky a vrak nechal stát u původního majitele. Zase takový těžce naivní. Obzvlášť, když těch tuzexovejch aut tady tenkrát jezdilo jako šafránu. 6. díl Fígl: Tak tohle je velice zajímavej díl z historickýho hlediska. Při dovozu auta do ČSSR se platilo poměrně brutální výpalný státu vypočítaný podle zdvihovýho objemu. Zde konkrétně u auta s objemem 2,2L vyšlo téměř na 80.000 Kčs. 7. díl Vrata: Taková jemná kritika socialistickýho hospodářství. Císler potřebuje vrata, shání dřevo, shání truhláře, rozdává úplatky a stejně sežene hovno. 8. díl Děti k pohledání: Automobilismu se tento díl netýká vůbec. Jedná se tam o vymyšlený dědictví. 9. díl Šampáňo: Pro mě asi nejlepší díl, s nečekanym rozuzlenim. František Husák tady exceluje a tvrdí o sobě, že je téměř abstinent, což od něho zní dost komicky :-) (29.06.2012)

Nevadí mi komunistické seriály a jejich pomalejší tempo, nebo řekněme zápletky z mateřské školky. Ale tohle je vážně slabota. Bavily mě pouze díly Stopařka, Vrata a Děti k pohledání. Fígl byl nejen překomplikovaný, ale vlastně úplně nesmyslný, Smolař nebyl špatný, ale žádná sláva to taky nebyla. Zbytek nestojí vůbec za řeč. (02.10.2016)

Jak ty mě, tak já tobě aneb sousedské naschvály. Je zábavné, že přibližně ve stejné době (1982 – 1989) vedle sebe vznikaly dva navlas podobné televizní cykly, jejichž hlavním protagonistou je zkušený právník – tím druhým (a slavnějším) je Dietlův Doktor z vejminku. Obě díla spojuje navíc i prostředí – vesnice, kde si každý vidí do talíře a kde o drobné rozmíšky a naschvály není nouze. Tehdy i dnes. Problém je v tom, že postava glosujícího advokáta, hraného s neodolatelným espritem Milošem Kopeckým, který hledá řešení pro zdánlivě neřešitelné konflikty, je několikrát z nepochopitelných důvodů alternována Josefem Bekem a v jednom případě dokonce ženou, Janou Štěpánkovou. Úroveň jednotlivých epizod velmi kolísá, některé jsou veselé, jiné naopak ne, leccos se dnes, s odstupem třiceti, pětatřiceti let jeví jako velmi triviální... Při pohledu na bláznivé herecké kreace Jiřího Císlera a Ladislava Křiváčka je ale jasné, že to nebrali vážně snad ani sami tvůrci. (25.05.2020)