Úsvit planety opic

Downi na planetě opic to neměli nikdy lehké. O tom jsme se přesvědčili i v tomto remake, ačkoliv to ani remake vlastně není. Opice i lidé zde kráčejí po stejné stezce osudu, ale vyprávěcí prostředky jsou zcela jiné a, bože, ty triky! Triky jsou tak skvělé, že už jen kvůli nim se vyplatí usednout k tomuto filmu s thajskými kari chipsy, pivkem a tatarkou, jste-li na takové kombinace chutí. Příběh samotný naproti očekávání se vůbec nezabývá tím, co se stalo s planetou lidí, než ji převzali opuce, to je vlastně záležitostí úvodních titulků. Dozvíme se, že epidemie prakticky přivedla lidstvo na okraj totálního vyhubení. A opice si bezstarostné žijí dál v lesích, jejich civilizace je na úsvitu, aniž by vlastně tušili, co se stalo. No, lahůdka. A co čert nechtěl, vzápětí se všechno posere a napnuté vztahy mezi dvěma odlišnými entitami prasknou a pak teprve začíná peklo na Zemi a to v naprosto dokonalém vizuálním zpracování, jak jsem již podotkl. Myšlenka filmu je jednoduchá: opice, ač se proti lidem vyhrazují a to dost razantně, jsou pěkně zkurvenými rasisty, jednají nakonec úplně stejně jako oni. A prej, že opice neublíží opici. Pche! (13.10.2014)

Špičková, leč neokázalá blockbusterová práce, protože... protože v tomhle hutném drámu mluví Caesar jako Kmotr, parádně je podchycena nevyhnutelnost střetu mezi lidmi a opičáky a celé je to korunováno působivou řeží, která by brala dech, i kdyby v ní nebyla ta parádní minuta s obsazením tanku (tenhle "wow-moment" je samozřejmě onou třešinkou). Výborně rozjetá trilogie. (18.07.2014)

Hlavní problém druhého filmu tkví zaprvé v tom, že kladné postavy jsou bez výjimky kladné (Malcolm, Cézar), záporné postavy jsou bez výjimky záporné (Carver, Koba) – a o těch potenciálně rozporuplných se dozvíme minimum a zůstávají vlečeny okolnostmi (Cézarův syn, šéf města Dreyfus). Zadruhé se vytrácí rozdílnost lidského a opičího pohledu: opice přestaly být opicemi, jsou totiž antropomorfizované do té míry, že ač je o nich některými hovořeno jako o zvířatech, v očích diváků jsou ekvivalenty lidí a dominantní nositelé kvazihamletovského konfliktu. O významové bohatosti pak nemohu mluvit už jen proto, že výchozí názorové pozice se nemění, ba zůstávají tvrdošíjně zachovávány - a tak se od filmu postaveného na subtilním vývoji postav a proměnách dějového těžiště přešlo k filmu postavenému na nalajnované zápletce vyvíjející se skokově od jednoho uzlu k druhému. Případní zájemci se mohou více dočíst zde. (22.07.2014)

"Úžasné? Hovoriace opice? S oštepmi?!" Na môj vkus príliš temné, pochmúrne a neveselé. A to už je čo povedať, lebo mám celkom rád temné, pochmúrne a neveselé príbehy. Ale toto bol fakt strop. Ale pôsobivý. Z Jasona Clarkea nikdy hollywoodsku hviezdu nevytesáte, nie je to "ten" typ herca, avšak po technickej stránke tomu niet čo vytknúť. Výprava zdecimovaného sveta, nad ktorým čoraz výraznejšiu nadvládu preberá príroda, je zvládnutá pôsobivo, mrazivo a na vysokej úrovni. Lesy, v ktorých skoro stále prší (alebo aspoň mrholí) sú proste úžasné a svojím spôsobom nádherné. Možno by naozaj bolo lepšie, ak by ľudstvo konečne vymrelo a zem by si naspäť vzala matka príroda. Škoda mizerne priamočiareho a naivného scenára a predvídateľných zvratov. Ale inak fajn, 4* si to určite zaslúži, dať tomu len 3* by nebolo fér. Kino Považan NMnV 2014 (12.01.2017)

Inteligentní blockbuster. Moc dobrá hudba Michaela Giacchina, která sice občas padá do žánrového klišé, ale minimálně na začátku mě dostala svými až "ligetiovskými" postupy, čímž poněkud navázala na podobně provokativní soundtrack z původní Planety opic z roku 1968. Středobodem tohoto snímku, jejž posouvá Úsvit výše, je postava Caesara. Výborně zpracovaný charakter, který je morálně pevný, emocionálně působivý a přesto si s ním nikdy nemůžete být zcela jistí. Moc se mi líbilo, že autoři netlačí na pilu ve smyslu "divák musí fandit opicím" případně "divák musí fandit lidem". Každý si víceméně může zvolit svůj postoj a v obou táborech jsou ti špatní i ti dobří. Pokud mám snímek srovnat s těmi, který vlastně remakuje, a sice něco mezi Dobytím a Bitvou o Planetu opic z roku 1973, je tento remake jednoznačně lepší a věrohodnější zpracování téže látky, což je v konkurenci všech ostatních novodobých remaků, prequelů a sequelů obrovská výjimka. A zaujalo mě to rozhodně i více, než jednička. Trochu se však bojím dalšího dílu, aby se nestal jen pouhou samoúčelnou řežbou, to by se mi asi tolik nezamlouvalo. (16.07.2014)