Cesta do hlubin študákovy duše

I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 (16.04.2009)

Pro velký úspěch pokračujeme aneb Frič kul železo dokud bylo žhavé a podle stejného schématu, s téměř stejnou hereckou základnou si rok po Škole natočil druhou třaskutou komedii z prostředí gymnázia. Pořád jde o kvalitní zábavu, ale kvůli několika drobnostem přece jenom nedosahuje laťky nastavené Školou - méně prostoru pro Peška, slizký profesor Voříšek a přece jenom citelně pomalejší kadence kultovních vtipů a scének. I tak se jich tu ale najde dost, za všechny odcituju slavnou Cosinovu větu:"Kozinova věta zní - Lomikare, Lomikare, do roka a do dne!" :-) (03.09.2006)

Opět se vymykám celkovému trendu hodnocení, takže cítím potřebu zdůvodnit mé průměrné vysvědčení, které jsem cestě do hlubin študákovy duše vystavil. Nelze si nevšimnout schematických postav učitelů. Až na jednoho "ňoumu" (hodného profesora biologie) a nového učitele latiny, který je prototypem "správňáka", všichni ostatní ve svých hodinách prakticky bez ustání hystericky křičí na své studenty v domnění, že je to ten nejlepší způsob, jak jim něco vtlouct do hlavy. Vnímám to jako cílenou karikaturu prvorepublikového autoritativního školství, leč v tomto podání jen zřídkakdy vtipnou, spíše naivní. Zaujalo mě hodnocení uživatele PogoJoe, který to tedy vzal hodně od podlahy, ale není bez zajímavosti, že v jeho komentáři je mnohé pojmenováno a okomentováno velmi trefně a objektivně. Ve své době možná klenot, nyní už jen jeho matný odlesk a po scénáristické, režijní a koneckonců i herecké stránce ničím nevynikající. Ty herce mi tady asi mnozí omlátí o hlavu, ale přehrávání nepovažuji za hereckou ctnost. Nutil jsem se, abych to dokoukal, nikomu bych si netroufl to doporučit. Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdami, z úcty ke stáří filmu a tehdejší úrovni československé kinematografie a také s ohledem na skutečnost, že se jedná o komedii, ke kterým bývám někdy tolerantnější a odpouštím chyby, zaokrouhluji nahoru, ale je to spíš taková hvězda z milosti. Kdepak, filmy pro pamětníky a podobné "skvosty" nejsou nic pro mne… Hodnocení na imdb 7,2 je v tomto případě opět mnohem bližší realitě, než mnohdy nostalgicky nekritické hodnocení českých diváků. (14.02.2013)

"Mazánku, co to děláte? - Prosím, pane profesore, já prchám." V případě Cesty do hlubin študákovy duše se samozřejmě ihned nabízí porovnání s o rok starším filmem Škola základ života, přičemž první jmenovaný snímek mi přišel trochu lepší. Podobně jako u ŠZŽ nejde u CDŠD o tradiční burianovskou komedii, nýbrž o milý a úsměvný sled scén ze školních lavic, které jsou upřímně podané a humorně zahrané. Dějová linie s Jindřichem Plachtou vyloženě zahřeje u srdíčka, zatímco scény s Jaroslavem Marvanem (viz jeho mluvení k prázdné třídě či perfektní tahák) a Milošem Nedbalem (alias nadšenec do "Žlutého ďábla) opravdu pobavily. P.S. "Student má také srdce." (20.01.2021)

Filmy pro pamětníky s panem Peškem, Marvanem a mým oblíbencem panem Plachtou si zaručují mou účast u televize. Tento film je nejen o vytříbeném humoru, ale i o tom, jak si žáci uvědomí, že jejich učitel je má rád a chce pro ně jen to nejlepší. Líbí se mi ta solidarita a chtít pomoci. Pokaždé, když ho vidím, tak mám ke konci slzy na krajíčku jak mě to dojímá :-) (03.08.2011)