Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Vždy, když je mi smutno na duši, pustím si tenhle film. A vzpomínky na studentská léta, které evokují různé jiné příhody z lavic a vynořují se vzpomínky na kantory, kteří v mé době se náramně podobaly těm z filmového plátna, mě přivedou do té správné nálady a zdá se, že omládnu. Moje vnoučata mi nechtějí věřit, že byla taková přísnost na gymnáziích, ale je to pravda.... mravy byly na vysoké úrovni a vyloučení ze školy se rovnalo téměř popravě. No, každá doba má své pro a proti. Ovšem já na tu svou nedám dopustit. Režisér Martin Frič to natočil bravurně. Díky. ()
I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 ()
„Kde máte třetí díl Žlutého ďábla..?!“ Jestli se nějaký český film může po právu pyšnit přídomkem "nestárnoucí", tak tento. Ladně proplujte Fričovou ponorkou plnou humoru studentskou i profesorskou duší a nostalgicky zavzpomínejte na časy, kdy se ještě na místo komedií točily veselohry.. Šejk Peterka R.A.Strejky je nedostižný. ()
"Kozinova věta zní: Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd ... hin se hukáže." Studenti zkrátka byli, jsou a budou hrozná verbež, takže zakopnout ve škole o srandu není vůbec žádné umění. Každý tak má vzpomínky na nějakou tu lotrovinu a proto septimánům rozumí. Mne tedy pobavil přísný učitelský sbor, Kulíkova francouzština, šejk Peterka, prchající Mazánek i nevědomě zkoušený profesor Matulka, ale párkrát jsem přitom zakopnul o nějakou tu přestávku v zábavě, což mi může dosvědčit i Žlutý ďábel po dvaceti letech. ()
Klasická, nestárnoucí a kultovní komedie z konce třicátých let. Kulík zahraný Ladislavem Peškem má prostě neskutečný grády!!! Nebo R.A.Strejka v roli žáka Peterky a jeho hláška, když se ho profesor Matulka v podání Jindřicha Plachty ptá, co je to mimikry - " Mimikry je, když se ztratí motýl ". To je fakt nářez!! :D ()
Galerie (14)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (31)
- Jindřich Plachta, ktorý si zahral staršieho profesora Matulku, mal v dobe natáčania iba 40 rokov. (Gareth_Jones)
- Ladislav Pešek (Vojtěch Kulík) spomínal, že režisér Martin Frič si presadil, že sa bude filmovať v noci, kedy už herci neboli viazaní na divadlo a boli uvoľnení. Presadil si aj takú zvláštnosť, že počas natáčania sa nebudú používať klapky. Čo znamenalo, že sa ani nevedelo, kedy sa začína natáčať. Tím dostal režisér hercov do určitej atmosféry, kedy oni spomínali na svoje vlastné zážitky z vlastných školných čias. A prešlo to postupne do záveru obrazu podľa scenára, čím dochádzalo k veľa improvizáciám. (Raccoon.city)
- Vzhľadom k tomu, že Žákovi pražskí kolegovia nezniesli jeho úspechy ako literáta, odsťahoval sa radšej do východočeskej Jaroměře a s kamarátmi z Prahy udržiaval aspoň korešpondenčná styky a veľkolepé pijatyky po jaroměřských krčmách, kde bol obľúbeným štangastom. Listy medzi režisérom Fričom a spisovateľom Žákom vydal Národný filmový archív v knihe "Ej, Bogatyr makovice obrazotvorče..." (Raccoon.city)
Reklama