Dařbuján a Pandrhola

Pohádková klasika, která staví na hereckém mistrovství Rudolfa Hrušínského a Jiřího Sováka .Natočena podle stejnojmenné předlohy Jana Drdy. Padesátá léta jsou na filmu trošku znát, taky kulisy jsou poněkud kýčovitě vyvedené, ale přesto celkový dojem činí 75%.Už vzhledem k řadě kouzelných dialogů a hlášek:"Tady se jeden nemůže ani pověsit!" (01.05.2007)

Lohniský byl, je a bude jedním z těch absolutně nejlepších českých herců - i když nehrál moc hlavních rolí. Jenže bez těch jeho vedlejších rolí by to zkrátka nešlo. Jeho Smrťák, to lahůdka. Sovák jako bodrý horník opět bezchybný. Vadí mi jen fakt, že se podle mě na snímku podepsala doba ("komáři" u moci). (20.09.2008)

Nesmírně pozoruhodný film, který bych se zdráhal nazvat pohádkou. Nedejte se zmást optimistickou hudbou v úvodních titulcích a místy ladovským vizuálem. Je to spíše trpká existenciální úvaha, rozvíjející jeden motiv z Erbenovy pohádky "Dobře tak, že je smrt na světě", která posloužila autorovi scénáře J. Drdovi jako volná inspirace. Václav Lohniský (zde ve své životní roli) hraje Smrťáka tak sugestivně, že se prý tehdejší "Pandrholové" po zhlédnutí tohoto filmu na zač. 60. let dočasně zalekli, aby nedopadli stejně jako filmový záporňák v podání R.Hrušínského. Moc dlouho jim to ale asi nevydrželo... Film, který na mě vždy svou atmosférou a sdělením zapůsobí jako zjevení, a z některých scén mě až mrazí. Většinový divák tento snímek ale spíše redukuje na notoricky známou "pohádku", kterou televize každý rok opráší kolem Vánoc, a která je i tak trochu poplatná době svého vzniku. Současně je "Dařbuján a Pandrhola" jediný mně známý hraný film - spolu s o dva roky starší Bergmanovou "Sedmou pečetí" z r. 1957 (zapomenout nelze ani na Allenův snímek "Láska a smrt" z r. 1975, která si utahuje mj. právě ze Sedmé pečeti) - ve kterém se objevuje postavy Smrtky jako viditelná osoba. A ačkoli bylo ztvárnění Smrti v podání Bengta Ekerota strhující, na Lohniského přece jen nemá. UPDATE 26.12.2019 - Když si zpětně čtu ten svůj tehdejší pseudointelektuální komentář, musím se docela smát (btw. to s tou smrtkou jsem tehdy slyšel od Civala a dneska mi to přijde jako blbost, filmů se smrtkou coby viditelnou postavou je podle mě hromada nebo aspoň mám pocit, že jsem jich v posledních letech viděl hned několik). Samozřejmě, že Dařbuján a Pandrhola je pohádka, akorát brutálně poplatná době, což mi tam dneska dost vadí, podobně jako to, že už to znám nazpaměť, protože to v telce reprízují pořád dokola do omrzení a už to vůbec nemůžu vidět. Když se od toho ale odmyslím, tak za mě je tenhle film prostě strašná sranda, u které mám mimochodem tendenci fandit Pandrholovi než té hladové holotě, která se vrhá střemhlav do tekoucího piva, jako správný čecháčci slyšící na vše, co je zdarma (btw. ta představa, že by se skutečně vzalo pivo a nalilo do bahnitého břehu, mi přijde strašně nechutná, navíc by to byla ekologická katastrofa pro ryby a další vodní živočichy). (30.04.2011)

UPDATE 2019: A je to eště lepší. Vůbec nevím, proč jsem se této pohádce dřív tak vyhýbal. ----- Mac Frič málokdy zabočil mimo svuj osvědčený žánr "továrnických" komedií. V roce 1959 to udělal hned dvojí exkurzí do říše pohádek. Po kýčovité princezně se zlatou hvězdou přišel s mnohem povedenější a komedialnější pohádkou Dařbuján a Pandrhola. Hezké kulisy v barandovských ateliérech. Sympatičtí herci v čele s začínajícím Jiřím Sovákem a skorostar Rudolfem Hrušínským v roli zlého sládka Dařbujána krásně pobaví i po padesáti letech. (26.12.2007)

Pohádka, na kterou se velice příjemně kouká do okamžiku, než o ní člověk začne byť jen malinko přemýšlet. Myšlenky, které se tato pohádka pokouší hlásat, se mi zejména pro dětské uši a oči zdají krajně nevhodné. Nemít co do huby, vesele se oddávat nechráněnému sexu a přivést na svět již v pořadí 12. dítě, se mi opravdu nejeví jako příkladný přístup. Možná měla býti střívka z prasátka použita k jiným účelům, než k výrobě jitrnic. Navíc Dařbujánova chaloupka disponovala jedinou místností, kde žila celá rodina. Nové potomstvo tedy muselo být plozena přímo před zraky nezletilých dětí. Taktéž byl dosti znepokojivý přístup pánů horníků, kteří dali přednost ožralství před vlastním potomstvem. Dost šílená byla i Dařbujánova proměna v místního léčitele, přičemž se na něj usmála štěstěna, neboť druhý den se z čista jasna celá vesnice potýkala s problémy. Moje vysoké hodnocení se odvíjí především od příjemných nostalgických vzpomínek. V dětství se jednalo jednu z mých nejoblíbenějších pohádek, kterou jsem si s chutí zopakoval. Co pohádka hlásá je minimálně na pováženou. Dobro a zlo si zde poněkud vyměnili role. Těžká propaganda! Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka harfuska. (26.12.2016)