Dařbuján a Pandrhola

Jedna ze stálic, kde mi krom výborného, ale opravdu výborného smrťáka Hujera Lohniského ještě utkvěl tradiční Stanislav Neumann. Nemám ráda Sováka, ale určitě mu neupírám, že tady hraje skvěle, samozřejmě stejně jako Hrušínský. Na téhle pohádce se mi ale opět líbí hlavně menší role známých kapacit - Hlinomaz, Záhorský, Fialová, Trégl... A kdo by neznal "Glo-glo-glo-glo-glo-glo-glóóóóóriááááá..." hymna našich putik! (24.12.2016)

Vsadím se, že soudruzi museli v době vzniku tohoto Fričova kousku chrochtat blahem, když viděli toho odporného buržousta Pandrholu. Nás to naštěstí nemusí zajímat, protože příběh o poctivém havíři Kubovi a především o jeho kamarádu Smrťákovi byl zcela nevinný a čistý jak tehdy, tak dnes. A stejně tak neztratil nic ze svého pohádkového kouzla. Pan režisér holt svému řemeslu rozuměl. 80% (02.08.2008)

Excelentní tvůrčí sešlost dává této milé a krásné pohádce onen "jiný" nádech a dokonalou atmosféru. Pod taktovkou jednoho z nejzásadnějších režisérů československé kinematografie, tu sehrává stará herecká garda Drdovu klasicky sociálně mířenou veselohru o dobru, zlu, a hlavně o spravedlnosti, jak to tak v pohádkách bývá. Zobrazení duchovní i světské moci a nuzný život havířů na pokraji bídy. I přesto. Mají se rádi, i svých jedenáct dětí a nic jim nezkazí náladu, ani když vrána přinese dvanácté. Proč taky, jedná se o pohádku, ve které dobro vítězí nad zlem. Podobně laděný příběh s čistě dramatickým, nepohádkovým nádechem o tehdejší společnosti, by jistě mnohé diváky překvapil. A bez problémů by to mohli sehrát i ti samí herci. Celá podstata tohoto snímku mi dlouho unikala. (07.08.2014)

Pohádková klasika, která staví na hereckém mistrovství Rudolfa Hrušínského a Jiřího Sováka .Natočena podle stejnojmenné předlohy Jana Drdy. Padesátá léta jsou na filmu trošku znát, taky kulisy jsou poněkud kýčovitě vyvedené, ale přesto celkový dojem činí 75%.Už vzhledem k řadě kouzelných dialogů a hlášek:"Tady se jeden nemůže ani pověsit!" (01.05.2007)

Žil byl chudý havíř jménem Kuba Dařbuján, který měl (tzn. s manželkou si vyš*kali) dvanáct dětí. Děti každý den doslova prosily o jídlo, přesto si Kuba se svými přáteli každou chvíli zaskočil do hospody na pivo (a jednou dokonce na jitrnice, na které padly dlouhodobé úspory jedné z havířských manželek). Za kmotra pro svou nejmladší dceru odmítl Boha i Ďábla, protože si přece může vybírat :-), a do místního pivovaru přivedl celou vesnici, aby nenáviděnému sládkovi drze vypila jeho těžce vydřené zásoby. Ať žije socialistická masírka!!! P.S.: Ani si nepamatuje, že má dceru jménem Maruška, k*etén. (28.10.2016)