Stalingrad

Příklad hrubě nepovedeného válečného filmu. Zbytečný záchranářský úvod i závěr, předimenzované úlohy žen (války jsou a vždycky byly prostě spíše mužskou záležitostí) a překvapivě ani akce není kdovíjak fascinující, nemluvě o frekvenci jejího výskytu. Přitom právě v tomto ohledu jsem si od ruské verze z roku 2013 sliboval docela hodně a nabádal k tomu i trailer. Jenže právě do něj tvůrci nacpali, co se vešlo, a do víc jak dvě hodiny dlouhého filmu už toho moc nezbylo. Hvězdu navíc snad za závěrečný dělostřelecký útok, možná i za snahu rozšířit řady válečných filmů o druhé světové válce. Tohle téma se mi nikdy nepřejedlo, zasloužilo by zase nějaký ten velkorozpočťák, jen bych prosil výrazně kvalitnější provedení. P. S. - Thomas Kretschmann je sympatický herec, ale i on tady bohužel splynul s všudypřítomným podprůměrem. (27.12.2013)

Spíše než historický pohled do jedné z nejkrutějších bitev v dějinách lidstva, jde spíše o vizuálně bohaté, příběhově chabé, atmosféricky nedokonalé a ve výsledku nijak originální válečné drama, kde parta rusů brání jeden zničený dům a početnější skupina nacistů se ho snaží dostat zpět. Postavy jsou ploché, nevýrazné a na ruské straně převážně moralistické. Nacisté krom kapitána Kana v podání Thomase Kretschmanna jsou jen figurkami v poli, kteří mají vyvolat nenávist vůči nim a v bitvách padají nesmyslně jeden za druhým. Thomas Kretschmann je zde však paradoxně nejzajímavější postavou filmu. Ač se nedá říci, že se jakákoli postava zde nějak vyvíjí, právě postava kapitána Kana má k tomuto vývoji nejblíže. Nebýt jeho procentuální hodnocení by bylo ještě nižší. Režisér Fjodor Bondarčuk je takový ruský Paul W.S.Anderson. Jeho film si též libuje ve zpomalovačkách. Má tu a tam opravdu úžasné panoramatické záběry, efektivní efekty i technicky vypiplané akční pasáže. Bohužel, stejně jako zmíněná americká alternativa, Bondarčukovo film působí stejně béčkově. Pokud si tedy přejete sáhnout po áčkovém kvalitním film pojednávající o Stalingradské bitvě, rozhodně svůj úhel pohledu obraťte na stále nesmrtelný Nepřítel před branami. Tento zmíněný skvost z roku 2001 je stále ve všech ohledech lepší i zajímavější. Takže ve výsledku Stalingrad z roku 2013 místy potěšil, ale jinak byl celkem zapomenutelný. 60% (03.07.2014)

Neskutočne tupý film. Detinské vyobrazenie postáv ako v rozprávke o šípovej ruženke, prehnaný a hlavne nezmyselný pátos, počítačové prostredie, ideologická naivita. Takýto druh filmu vás nemá čím zaujať, neprinesie vám jedinú hlbšiu myšlienku, zhorší vám náladu, nestotožníte sa so žiadnou postavou a koniec koncov z vás robí blbcov. Stalingrad ako ho môžeme poznať aj z historických prameňov tu prakticky neexistuje. (06.01.2014)

Stalingrad po dvacáté osmé. Tentokrát s nabušeným vizuálem, ale naprosto prázdný a vlastně strašně hloupý. Je sice jasné, že cílem je ukázat jak jsou Rusové tough a tak vůbec, ale no taaak. Trocha sebekritiky a logiky by soudruhům neuškodila. Všechny postavy až na operetního zpěváka / assassína, mi přímo lezli krkem. A tak mi z toho akorát zbude vzpomínka na skvělý trailer. Nic víc. (23.02.2014)

Jedna z najväčších a najkrvavejších bitiev druhej svetovej vojny sa odohrala v meste Stalingrad. Hrdinská sovietská ľudová armáda tam čelila nemeckým fašistickým agresorom. Padlo tam na oboch stranách tisíce vojakov. Natočilo sa o tom už mnoho filmov. No a tejto vojnovej témy sa v roku 2013 chopil i ruský režisér Fjodor Sergejevič Bondarčuk. Pojal to vlastenecky. Natočil niečo na rozhraní bombastického akčného filmu a tmavej komornej drámy. *** (29.01.2017)