Ona

Svou premisou může Her vyvolávat předsudky o fraškovitosti, prvoplánovosti a jasně předvídatelném ději. V rukách osobitého a skvělého vypravěče Spika Jonzeho se však jedná v podívanou překvapivě citlivou, komorní a mnohovrstevnatou. Navzdory očekávání se nejedná ani o snímek, jenž by se zabýval zejména charakterem lásky v digitální éře, i když samozřejmě téma vztahu s operačním systémem (ve fikčním světě přijímaný téměř bez pozvednutého obočí) hraje hlavní roli (vždyť paradoxní lpění na analogové době je i motivem Theodorovi práce). Je však zejména prostředkem k přenosu všech témat a motivů. Her je překvapivě nejfunkčnější ve svých nejintimnějších fázích. Tedy v částech, kdy Theo sedí ve svém bytě a komunikuje se Samanthou aniž by byl rušen okolním světem. Scarlett Johansson je ve svém hlasovém projevu úchvatná, daří se jí působit emotivně a uvěřitelně. Její naprostá otevřenost, snaha o pochopení naprosto elementárních věcí a zejména pinocchiovské snění o skutečném těle, to jsou věci, které nejen snímku, ale i „postavě“ dodávají jistou duši, vyvolávají porozumění a nabízejí věrohodnost celému ději. Stejně tak jako fakt, že se nejedná o snímek vyprávěný činy, ale dialogy. Netělesná Samantha tak má téměř stejnou váhu jako ostatní, aniž by však přestala podněcovat divákovu představivost. Za trošku méně zdařilou se dá považovat poslední třetina, která rezignuje na intimitu a odehrává se mnohem více ve venkovních prostorech, do popředí se derou znepokojující obrázky ostatních lidí, jež jsou ve virtuální komunikaci a nijak se nekonfrontují s okolními procházejícími. Jonze nechává postupně opadávat motivy a je zbytečně přesný, čímž mírně trpí i tempo. Závěr se pak pohybuje někde mezi naprostým vysvětlením, a symbolickou tečkou. Spíše se však přiklání k první variantě. Nechává děj doplynout v anonymitě budoucnosti a uzavřeně skončí. (17.01.2014)

Vrcholí Oscarová sezóna a mě mezi všemi těmi filmy o somálských pirátech a amerických otrokářích zaujal snad nejvíce tento melancholický, osobitý příspěvek Spika Jonze, který překrásným způsobem kombinuje hi-tech budoucnost s retro kostýmy a vizuální stránkou připomínající atmosféru fotografií ze 70. let. To vše podpořeno nesmírně citlivým hereckým výkonem Joaquina Phoenixe, který je (paradoxně) nejpůsobivější, když mu činí společnost pouze hlas virtuální Samanthy. Ano, i já bych poslední půlhodinu významně proškrtala, nicméně ani to nic nemění na tom, že chci Her časem určitě vidět znovu. (02.03.2014)

Už dlouho mě žádná vidina budoucnosti neoslovila tak, jako ta z hlavy Spikea Jonze. Takový pocit, že je zde vize budoucnosti postavena na reálných základech a přesně takhle to může za desítky let vypadat, už jsem neměl pěkných pár let. Škoda, že je to celé zabaleno do příběhu, jenž ve své poslední třetině již vaří z vody a motá se stále v těch stejných kruzích. Joaquin Phoenix je ovšem zase parádní a hlas Scarlett Johansson ještě nikdy nebyl tak sexy. (30.05.2014)

How do you share your life with someone? Láska k operačnímu systému je možná bezpečnější, ale je stejně zraňující jako ta ke skutečné osobě z masa a kostí. Povědomé situace, povědomé dialogy, jen vedeny mezi tou nejnepravděpodobnější dvojicí jakou si lze představit. Her rozhodně není zromantizovaná představa o světě zítřka, ani tak naivní a ufňukaná podívaná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na ten druhý si totiž člověk uvědomí, že po vztahu s ať už stejným nebo opačným pohlavím zbude hromada vzpomínek, ale co zůstane po aférce s operačním systémem? Spike Jonze si natočil svůj vlastní Věčný svit a vyrazil mi s Her dech. (09.01.2014)

Ahoj, já jsem Spike a vygeneruju film přímo pro tebe! No to je super, to jsem zvědavej, jak se ti to povede. Tak nejprv, jakej žánr bys preferoval? Hele, docela bych si dal nějaký scífko. Ale inteligentní, žádnou rubanici s robotama nebo tak něco. Špetku společenský satiry a tak ... Oukej, píšu si. A co romantika? Vtip? Může bejt? Jako jo, může, ale jen tak lehce. Aby to bylo spíš trochu smutný a melancholický, než vyloženě sladkobolný, chápeš? A humoru jen trochu na oživení. Jasný, nebudem to teda přehánět. A co herec pro hlavní roli? Máš nějaký zvláštní požadavky? Co třeba někdo hodně uznávanej, ale zároveň ne moc profláklej? Třeba Philip Seymour Hoffman? Tyjo sorry, ten teď zrovna umřel. Joaquin Phoenix může bejt? Jo, pohoda. A v jakým období chceš, aby se to odehrávalo? V trochu pozměněný současnosti, nebo daleký postapo... Kdyby to šlo, tak nějaká nepříliš vzdálená budoucnost. Aby to bylo hodně podobný dnešku, ale byly tam zároveň i nějaký odlišný, nápaditý detaily. To by se mi líbilo. Abych si dokázal představit, že to tak za pár let opravdu bude. A neměl z toho úplně dobrej pocit. Takže vyznění spíš depresivní? No ... to zas ne. Hlavně teda žádnej lacinej happy end, ale do nějaký těžký depky to taky překlápět nemusíš. Jdi radši střední cestou. Ať to neni úplně radostný, ale nech postavám i špetku naděje. Tak jo, myslim že už to mám. Bude se to jmenovat "Her". Bav se. (19.01.2014)