Princezna se zlatou hvězdou

Co to tam ta holka na čele má? Nebožtík Petr Muk kdysi v jednom ze svých dávných hitů zpíval, že hvězdu, to by souhlasilo, ale ta dotyčná byla Rachel a tohle je spanilá princezna Lada. Nesympatická, sobecká a do sebe zahleděná nána, která odmítla takového krasavce, jakým byl fašizoidní vladař Kazisvět. I odešla z království otravovat do jiného království v modelu myšího kožíšku od nejmenované světové modní značky (product placement byl nepovolený), kde jí všichni, včetně kuchtíka, lezli do prdele a to takovým způsobem, až z toho začali veršovat. Nevím, co ta namyšlená Lada vlastně očekávala. Na svého nápadníka si vymyslela úkoly, za které byla na pěst, a když jí je v podstatě splnil, tak jí to ještě bylo málo. Tak s takovou náročnou princeznou sympatizovat nehodlám. Z hlediska příběhu to nebyl žádný zázrak. Pouze scény s Kazisvětem a hudební podkres, který připomínal nástup fašistické okupace, byly stylové a současně i mrazivě hrozivé, ale zbytek nuda na které byl znát divadelní původ. Herecké obsazení vesměs u mě kladně přijato, až na Marii Kyselkovou, kterou bych ve filmu už po její nesympatické kreaci rozhodně nevyhledával. A pan Pepíček Zíma proslul přece jen více jako bard dechovkové generace než poněkud slizký milovník, potažmo zamilovaný princ, který na mě tím svým ultra hodným a nekonfliktním přístupem tak působil. Ještě dvojice kuchtíků v podání pánů Neumanna a nastupující herecké generace Vinkláře byla tím správným "hláškujícím" kořením. Filmový přístup pana režiséra Friče mě ničím neoslnil, ani neuchvátil a spíše zklamal, jak nedokázal vtáhnout do děje. A z té otřesně nevkusné barvotiskovosti záběrů šla hlava kolem. Pohádka, kterou když zase budou po x-té reprízovat v televizi, si nechám ujít. A vůbec o nic nepřijdu. 20% (29.07.2014)

Já si nemůžu pomoct, tuto pohádku nemám rád. Vždycky jsem se u ní nudil. Navíc oba hlavní předtavitelé mě vůbec nenadchli. Marie Kyselková jako princezna byla velice nevýrazná (kromě té hvězdy na čele samozřejmě) a Pepíček Zíma byl tak sladký, až jsem musel přestat u filmu přikusovat vánoční cukroví. Ty 3 hvězdičky dávám jen kvůli Stanislavu Neumannovi jako vrchnímu kuchaři a Martinu Růžkovi jako králu Kazisvětovi. (18.12.2007)

Trvalo mi 33 vánočních časů, než jsem dokázal ocenit genialitu dialogů K. M. Walló. Pravda, princ i princezna jsou čestní takovým způsobem, až to jednomu může po čase být protivné, na druhou stranu dnešní "pohádky", v nichž se to hemží neslušnými hovorovými výrazy, jsou ideálu stokrát dál. Ačkoliv PsZH byla častou kulisou štědrodenního strojení stromku u DŽJ (dávali jí spolu s Pyšnou princeznou a Honza málem králem v dopoledním čase 24. prosince snad nejčastěji), nikdy jsem si neráčil všimnout, že je celá rýmovaná. A jakým způsobem! Někdy vstupují do dialogu i tři postavy, a přeci se na konci skví rým. K. M. Walló si s češtinou nádherně hraje, jeho obraty podněcují mozek snažící se jej napodobit. Od roku 2014 je PsZH na seznamu mé povinné literatury. (25.12.2014)

Klasický pohádka, která je ještě naivnější než většina ostatních, ale kouzlo rýmovaných dialogů s písněmi, které se vám vryjí do paměti, prostě funguje. Vizuálně je na filmu vidět, že barvy jsou hodně stylizované, což může být dáno spíš technicolorovými barvami než nutně záměrem filmařů. Princezna Lada vypadá o něco lépe v myším kožíšku než bez kapuce, protože barva jejích vlasů celkem negativně dotváří její obličej. Pořád je to pro mě jedna z hezčích pohádek, co mohou o vánocích běžet v televizi. (28.12.2013)

Snad jediná znatelná role Josefa Zímy. Pak už jsem ho potkával jen v pořadech o dechovce, který si babička pouštěla každou neděli. Ale nejvíc mě pobavila Kazisvětova hlava pomazaná, jako kdyby mi to něco připomínalo... :-D Ovšem až nedávno jsem si všiml, že všechny dialogy jsou veršovány. Aby ne, když se na filmu podílel i nejznámější český básník František Hrubín. Ten tomu dodal punc kvality. (26.12.2011)