Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Když už se Frič pokoušel o pořádnou parodii, tak měl rozhodně parodizované záležitosti parodovat mnohem okatěji. Tak jak nám to v tomto filmu předvedl vypadá přeci jen jeho každý druhý film, a to o záměrné parodie nejde. Šlechetnost, dobrotu a ty nejúžasnější lidské ctnosti hlásá snad v každém svém filmu. Zde to jen o trošku víc pozveličoval. Celková dějová linie mi nepřišla nijak závratně zajímavá. Roztočený kolotoč všemožných záhad a náhod nebyl kdovíjak vtipný. Vtipný nebyl ani milostný mnohoúhelník. Vtipný mi přišel snad jen závěr, kdy Frič jen tak pro jistotu, v době vzniku filmu, pologramotnému národu vysvětlil, že se vlastně celou dobu jedná o parodii, tak aby náhodou někdo nenabral podezření, že se dočista zbláznil. (18.07.2018)

Beru-li v potaz, že se jednalo o snímek svého druhu první v rámci československé kinematografie, pak musím hodnotit vysoko. Jinak mě osobně tento film vůbec nezaujal a docela mě nudí. Jak asi tenkrát dámská (i pánská) společnost vnímala Oldu Kristiána Nového, když se za 117 minut stihl vysmát všemu, co natáčel po celá 30. léta, a co mu vyneslo slávu a peníze ? (10.08.2010)

Nenápadný zázrak vrcholné české parodické komedie má v tomto díle určitě jeden ze svých zřejmých zdrojů a současně i vrcholů. Zdrojem travestie tu je pochopitelně s ohledem na dobu vzniku braková tvorba "románů do kapsy" (rodokapsů) třicátých let. Až unyle působící scény, natáčené jakoby záznam z divadelního představení, jsou téměř nevyčerpatelným zdrojem robustnějšího i jemnějšího humoru. Duchaprázdnost tehdejšího "čtiva" (další výraz pro brak vzniklý ve třetí čtvrtině minulého století) přímo bije do očí. Až anglická schopnost sžíravých sebesarkasmů pronášených postavami a herci, od kterých by to nikdo neočekával (Vítová, Nollová, Nový, Korbelář, Pištěk) kouzlo tohoto mimořádného filmu jen dále násobí. Dnes sporně působící vysvětlující závěr nebyl určen ani tolik tehdejšímu filmovému divákovi jako mnohem spíše partajní cenzuře rychle se rodící komunistické totality (film byl natáčen podle dostupných dat zhruba na jaře až podzimu 1948 a jeho premiéra spadá do jara 1949, tzn. do doby stupňované bolševizace společnosti, času rychlých vnějškových proměn dogmatu i jeho personálních ztělesňovatelů, v níž si nikdo nemohl být - a také nebyl - jist ničím). Nejen tento zářivý film naznačuje, koho vlastně v roce Pražského jara v náhlé smrti Martina Mac Friče česká i československá kinematografie ztratila. (12.09.2007)

Tak tuhle parodii na předválečné červené knihovny bralo hodně diváků, a hlavně divaček vážně a když slyšeli na závěr filmu z úst O.Nového, o čem to vlastně bylo, byl to pro ně šok. O. Nový si ale v tomto filmu vystřihl jednu z posledních (ne-li poslední) rolí, která mu seděla. Pan nasadil montérky a do ruky vzal francouzák... (17.01.2003)

Parodie mi chvílemi připomínala opravdu velmi špatný film ze třicátých let a ne nějaké jeho ironické ztvárnění, ale pak začalo přibývat absurdity a vynikajícího filmařského řemesla a například píseň v pochybném baru a napínavé sekvence v závěru daly plně najevo výjimečnost díla u kterého jsem se nezbavil smutku z toho, jak jedna nezapomenutelná éra překotně mizí. A proto mi byl ten dovětek pořádně nesympatický a Nového mi bylo až líto. (24.10.2009)