School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (408)
Cesta do hlubin študákovy duše je možná milejší, lidštější a líbivější, ale pro mě je jedině Škola ten opravdový základ života! Tedy až na tu drobnou rudou agitku... Jinak je však satiricky ještě střelenější, o zlomeček vtipnější, ale přitom stále v lecčems trefná a překvapivě i moudrá (samostatné myšlení vs biflování nazpaměť). Herci byť někdy věkově nesedí si vyhráli se svými rolemi skvěle a profesoři jsou taktéž, ať už chtěně, či nechtěně, vtipní. Problém je jen v tom, že člověk nesmí od 70 let starého filmu očekávat ultimátní nadčasovost a spíše si nostalgicky zavzpomínat... 8/10 ()
Na rozdíl od většiny se mi film líbí víc než "Cesta do hlubin študákovy duše" A proč? Druhý díl má sice lidštější rozměr, ale první ho předčí daleko vybroušenějším humorem. Druhý díl je sice filmovější, ale tenhle zase satiričtější a trefnější a to se mi i vzhledem k předloze líbí víc. Scénu na hodině latiny považuji za jednu z nejlepších v rámci české komedie. ()
Oba filmy podle Žáka se mi líbí zhruba stejně, ale tento obsahuje více vtipných hlášek, o které se starají především výtečníci Holous, Benetka a Čuřil. Kdyby někdo z tehdejšího profesorského sboru zavítal na dnešní gymnázium, tak by se asi nestačil divit, jak se vztahy na školách za tu dobu dokázaly proměnit. "Hanba šerifovi!" ... "Slávisti jsou saláti!" (33.) ()
Ako som už spomenul v komentári k Cestě do hlubin študákovy duše, sú to dvojčatá. Nie siamské, ale ani rovnocenné. Škola, ktorú priviedol Martin Frič na svet o rok skôr, ako Cestu, mi pripadá dosť nedonosená. Humoru je v nej menej a je kŕčovitý, karikatúry sú nevľúdne, satira nemilosrdná. Absentuje človečina, ľudskosť, láskavý pohľad, ktoré by zjemňovala militantný pohľad na profesorský zbor. I keď v oboch filmoch nájdeme alter egá jednotlivých postáv (dokonca hrané tými istými hercami), Jindřich Plachta sa na škodu veci ešte v Škole neobjavil. Pri porovnávaní Školy a Cesty sa mi vybavuje porovnávanie Tankového praporu s Černými barony, kde som uplatnil obdobné výčitky. ()
Taky tak rádi vzpomínáte na léta strávená ve školních lavicích? Na nenáviděné, profesí deformované profesory? Na památné výroky, trapasy a první lásky? O tom všem tento film je a ačkoliv se jeho děj odehrává před více než sedmdesáti roky, stále má čím pobavit. V pestré přehlídce kantorů jistě najdete jednoho i více s charakterovými vlastnostmi podobnými kantorům vaším. Je tady věčně dezorientovaný matikář, ultrapřísný němčinář i ředitel celého ústavu vzdáleně připomínající mrože. Jsou tady nezapomenutelné hlášky („Muška jenom zlatá!“) pronášené výbornými herci a celkový dojem z této vydařené veselohry kazí jenom otřesná zvuková i obrazová kvalita. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Zloděj kol ()
Galerie (6)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Není doloženo, zda noviny „Řev septimy“ skutečně existovaly. Je však pravdou, že nejedna škola si vlastní periodika vydávala, dokonce i v dobách socialismu měly střední školy vlastní bulletiny pro vnitřní potřebu (například někdejší SEŠ sady N. Krupské, dnes OA Heroldovy sady vydávala časopis SEŠka). Z doby, kdy byly filmy natáčeny, se podařilo sehnat výtisk novin nazvaných „Řev študáctva“, obsahem hodně podobným filmovému „Řevu septimy“, a nelze s ohledem na jeho náplň ani vyloučit, že se autor Jaroslav Žák z podobných vydání inspiroval. (Robbi)
- Prvú verziu scenár napísal Jaroslav Žák už v marci 1938, ktorý sa pri písaní riadil úspechom divadelnej hry ponechal v scenári všetky dialógy a situácie, ktoré sa stretli s priaznivou odozvou u publika. Zachoval študentský slang. V autorskej explikácii sa Žák vopred dištancuje od filmovej verzie, pokiaľ bude prezentovať „príbeh mladých sŕdc s happyendom a plynúcimi obláčikmi“ a nie o snahu vystihnúť verne stredoškolské prostredie. Túto verziu scenára odovzdal Žák Martinovi Fričovi ako svoju scenáristickú prvotinu k úpravám, ktoré boli Žákom vopred očakávané a povedal: "Udělal jsem to raději delší a nechal tam všechny dialogy, které měly na jevišti úspěch. Škrtat se může vždycky, tak ať máte hodně materiálu.“ (Raccoon.city)
- Dejepisár Mykyska(Karel Postranecký) sa pýta študenta Krákoru (Vladimír Salač), čo vie o Jánovi Luxemburskom. Ten odpovedá aj, že Ján Luxemburský bol posledný Přemyslovec po preslici a na bojisku si vypichol oko. Posledný Přemyslovec bol, ale Václav III. a Ján Luxemburský neprišiel o oko na bojisku, ale na rytierskom turnaji. (Raccoon.city)
Reklama