X-Men: Budoucí minulost

Po děsivém úvodu to naštěstí byli standardně kvalitní X-meni, tato série je zkrátka inteligentnější než 90% jiných comiscových filmů. Jen kvůli scénám s Quicksilverem si to snad i stáhnu:) Dejte si záležet, abyste do sálu přišli až 10 minut po začátku, ušetříte si zbytečnou a trapnou CGI rvačku, která je tam jen proto, aby udržela děcka v sále. (22.05.2014)

Megalomanská comicsová atrakce, která paradoxně naštve spoustu fanoušků splachovacími hrátkami s již zfilmovanými x-meními universy, na druhou stranu má ale tahle mutantí jízda téměř vše, o čem jste kdy v měřítku rozpohybovaných okének od MARVELu snili. V Singer Industries spíchnuli dohromady fungující návykovou všehochuť napětí, akce a dramatu, jíž se půjdu do sálu přejíst ještě minimálně dvakrát, nervydrásající drajv totiž z plátna nesleze od první nabušené scény. Často se dokonce i pozdává, že Bryan nejen díky ukázkově vygradované stavbě příběhu pokukuje po Oscarech - jakkoliv bezmyšlenkovitě to může znít - načež po emocionální stránce to diváka spolehlivě nahlodá jakbysmet, nebrání-li se. (16.05.2014)

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)

Uspěchaný film působí vcelku naivně, nedospěle. Rozjíždí jednoduchý (už viděný) příběh v nenáročném televizním hábitu - budoucnost je zde ztvárněna jen cca třemi statickými herci v polystyrenových kulisách... chyběl už jen Balet československé televize a Pepa Dvořák jako vodník. Po "přenosu" rosomáka do minulosti se pak pomalu prožvaníme v dalších televizních kulisách do grandiózního finále, jenž vrcholí Magnetovo exhibicí, které familiérně říkám: "když nemůže divák na stadion, musí stadion k divákovi". Ale ok, to vše bych uznal. Vlastně to byla prima podívaná, lepší než Fist class. Problém nastává až s celou pointou filmu, kterou sám rejža pohřbívá všechny své předchozí pokusy. On totiž vlastně říká, že stačilo jen Nixonovi zachránit osobně prdel a hned si lidi našli lásku k divným mutantům. Fajn, dějiny jsou přepsaný, všechno dobře dopadlo, vyčistit zuby a spát. No ty krásko... Takže o co se vždy v x-menech tvrdě bojovalo, se zde lehce vyřešilo za pět minut. Myslím, že to tady ten šicí stroj trošku přeťáh. (07.07.2014)

Bryan Singer nezklamal a X-Men: Days of Future Past zdařile navázal na předchozí díly pod svou režijní taktovkou, kterým vdechl svůj osobitý styl. X-Meni patří mezi mou nejoblíbenější "superhrdinskou sestavu" od komiksového giganta jménem Marvel. A ještě Spidey, samozřejmě, ale to je teď vedlejší:) Vizuálně a trikově úchvatný zážitek, po této stránce nelze nic vytknout. Ti nejlepší X-Meni se zde setkávají v sestavě, která neskonale potěší snad každého fanouška a v podání těch nejúžasnějších a nejvíc sexy herců:) Já byla konkrétně "excited" na tyto: Hugh Jackman, Michael Fassbender, James McAvoy, Nicholas Hoult, Lucas Till a Evan Peters. Zejména Hugh snad nikdy předtím nebyl tak sexy jako tady. A i jeho svalů se opět dočkáme, stejně jako, premiérově i nahého pozadí:) James se zase naopak prezentuje jako zarostlý, vulgátní ožrala a feťák, který ztratil víru (McAvoy for Oscar, please!). A velká škoda, že pánové Havoc a Quicksilver nedostali více prostoru. Zejména Lucas Till byl naprosto nevyužitý. Zato alespoň "Kit Walker" rulezz na maximum a scény s ním jsou naprosto dokonalé. Musím říct, že ústřední "trojka" Wolverina, a mladé verze Magneta a Charlese ve mně vzbuzovala velmi hříšné představy. Především scéna v letadle mě dostávala svou "fan slash" energií. Prostě jsem si říkala, že takoví úžasní chlapi jsou spolu v jednom letadle a co dělají? Hrají šachy. Místo prostě, aby třeba... *threesome* :-P. No nic. Just dirty minds:) Jediné, v čem mě snímek trochu zklamal, byly scény, v nichž přišly na řadu minuty trvající dialogy, které v sobě nesly otřepané a čistě šablonovité přednášky o hrdinství, svobodě a válce typu "Pak už bude pozdě..." a podobné. Přišly mi zbytečně dlouhé a často se opakující. Ale nejspíš takové proslovy k žánru patří. Takže toto je snad jediná výtka. Jinak jsem spokojena. (01.06.2014)