Reklama

Reklama

Grandhotel Budapešť

  • USA The Grand Budapest Hotel (více)
Trailer 1

Pan Gustave (Ralph Fiennes) je legendou mezi hotelovými zaměstnanci. V bezčasí mezi dvěma světovými válkami, v bohem zapomenuté zemi, kde toho nepříliš funguje, je luxusní Grandhotel Budapešť oázou spolehlivosti, již zosobňuje právě tento šéf hotelového personálu. Přání svých hostů plní pan Gustave, ještě než jsou vyřčena, a většinu z nich navíc zcela nezištně miluje, a to i ve fyzickém slova smyslu. Když mu jedna taková vděčná zákaznice odkáže mimořádně vzácný obraz a vzápětí navěky zavře oči (ne zcela dobrovolně), nejenže náhle závratně zbohatne, ale navíc se stane trnem v oku naštvaných pozůstalých, terčem nájemného vraha a hračkou v rukou místní policie. Ve všech těchto nevděčných rolích mu pomáhá obstát jeho osobní šarm a mladý pikolík Zero Moustafa (Tony Revolori), z něhož chce vychovat svého nástupce. (Cinemart)

(více)

Videa (15)

Trailer 1

Recenze (1 438)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Anderson opět originálně, a opět jinak než jsme i u něj samého mohli předtím vidět, a opět se zcela unikátní atmosférou, která by se dala krájet. Kombinace absurdního humoru, grotesky, karikatury, lidských tragédií (kdyby to nebyla taková kůlna, skoro vždy), a to všechno tak nasnímané a nastříhané, že z toho oči přecházejí. A nejen ze superhvězdného obsazení. 80% ()

sniper18 

všechny recenze uživatele

Je to dosť dobrá historická kriminálna komédia od Wesa Andersona. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa vo fiktívnej krajine medzi svetovými vojnami, kde funguje prvotriedny hotel a jeho svojrázny šéf s najlepšou povesťou práve prijme mladého sluhu. Čoskoro ale po svojej vplyvnej zákazníčke a milenke zdedí vzácny obraz vysokej hodnoty, s čím sa ale jej najbližší nehodlá zmieriť a pomocou svojho vraha urobí všetko preto, aby mu skomplikoval život. A tak sa z hotelového šéfa a sluhy stáva nerozlučná dvojica a spolu sa snažia zachrániť celú situáciu. Spracovanie sa mi páči, síce opäť o nejakom plnohodnotnom príbehu, pri ktorom by som mohol byť zvedavý, ako sa to skončí sa tu dá hovoriť len ťažko, no to pri tomto režisérovi nie je ani najmenším problémom. Hlavne, že tu opäť predvádza svoj výnimočný štýl, vďaka ktorému sa pomaly každá scéna stáva zážitkom, tu je skutočne radosť sledovať celé to hravé prevedenie, perfektnú prácu s detailami, vďaka ktorej sa je na čo zamerať aj pri scénach, pri ktorých sa na prvý pohľad nič výnimočné nedeje, páčili sa mi všetky tie vycibrené dialógy a sadla mi aj táto skvelá kombinácia prakticky až rozprávkovej atmosféry a čisto dospelých prvkov. Jedine ma trochu mrzí, že tu nie je až tak moc nezabudnuteľných scén a výrazných vtipných momentov, ako v niektorých predchádzajúcich režisérových filmoch, ale aj tak je tu toho stále dosť, úsmev z tváre mi behom celého sledovania nezmizol a minimálne na taký útek z väzenia alebo naháňačku na zimných dráhach len tak nezabudnem. Herecké obsadenie je perfektné, tu sa ani neoplatí menovať všetkých, keďže pomaly každú výraznejšiu postavu hrá nejaký výborný herec, ale okrem hlavného dua, ktoré tvoria Ralph Fiennes a Tony Revolori potešia hlavne perfektná Saoirse Ronan, Willem Dafoe a Adrien Brody. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Wes Anderson mi skvelo sedí a jeho štýl ma len tak neomrzí. A nesklame ani hudba. Síce na mňa Grandhotel Budapešť už nezapôsobil až tak moc, ako napríklad Až vyjde mesiac alebo Život pod vodou, ale aj tak je to stále nadmieru vydarená zábava a určite som to nevidel naposledy. 76% ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Další unikátní skvost Wese Andersona, který svou manýru a poetiku soustředil tentokráte na středoevropský prostor propojený atmosférou a duchem bývalé rakousko-uherské monarchie. Díky geografické blízkosti tak jeho americký snímek připomíná celou řadu tuzemských filmů (Lipského Tajemný hrad v Karpatech bezesporu, tím nostalgickým ohlížením se po zlatých časech zase Menzelův Konec starých časů) a myslím, že tak to budou mít i diváci v okolních zemích s odkazy k své národní kinematografii. Je až s podivem, jak americký tvůrce může reflektovat specifický kontext středoevropského prostoru a vytvořit navíc takhle sofistikovaný středoevropský nálev (naposledy jsem něco takového zaregistroval u Woody Allena v jeho reflexi ruské literatury Láska a smrt). Navíc skrze osudy fiktivního státečku Zubrowka Anderson vpisuje pomyslnou filmovou alternativní verzi skutečných historických událostí středoevropského prostoru, které však tvořily gró světové historie 20. století. Někde na konci Evropy na pomezí Německa a Polska se malé dějiny převracejí ve velké, což ovšem Anderson pojímá jako hru s divákem. Použije svou re-konstrukční metodu, tedy důkladně nastuduje kontext, pak ho rozebere a pečlivě ho, teď už ale po svém a k obrazu svému, opět složí. Vznikne tak alternativní filmová realita, odzbrojující svou hravostí a zřejmým fiktivním základem, pod povrchem ale mající hlubší a závažnější spodní podtón (Onen příslovečný konec starých časů a pořádků přináší nejen střední Evropě, ale i celému světu naprostý chaos a destrukci, jako odpověď se vynořuje úvaha, zda největší chybou nebyla evropská vlna obrození národních států a s tím související rozpad dosavadních stabilních územních celků, konkrétně Rakouska-Uherska, kdyby se monarchie nerozpadla, ale naopak federalizovala, jak to bylo v programu majoritních politických sil oné doby i v Českém království, mohla tak stát jako pozdější nárazníková bariéra Hitlerovým snahám o expanzi...nabízí se též alternativa s dneškem, kdy opět stojíme na civilizačním zlomu a duch naší doby je opět gravidní v očekávání transformační změny, navíc urychlený zrychlujícím se vnímáním času a současnou posedlostí novinkami a neschopností plánovat a uvažovat v delších časových horizontech, stavět vše na zelené louce, přetínat kořeny a bořit základy...ničit tradiční a staré je nerozum...). Wes Anderson je naprostý svéráz - už jen ten nápad oddělit časové roviny rozdílným ořezem obrazu je originál sám. Coby autor buduje svůj film značně postmoderně - tak třeba koncept několikanásobného vypravěče, který předává pomyslnou štafetu vyprávění hlouběji a hlouběji do minulosti (přičemž si nelze nepovšimnout, že čím hlubší minulost, tím barvitější vyprávění a pastelovější mizanscéna, což jasně odráží narativní chápání světa a zároveň i způsob fungování lidské paměti), z které se zase postupně vynořuje zpět (kterýžto koncept tuzemský divák dobře zná třeba z cimrmanovské hry Němý Bobeš). Vnější rámec opět rozechvívá hlubší podtón, byť je zatlačen záměrným synkretismem dalších vnitřních dějových linií - mladá dívka, čtoucí si v memoárech Autora - Spisovatele (s odkazem k Stefanu Zweigovi, velkému středoevropskému intelektuálovi, který byl nucen v roce 1938 emigrovat a zanedlouho spáchal v exilu sebevraždu poté, co se dozvěděl o ničení kulturních hodnot nacisty), čehož jediným ohlasem je osamocená čtenářka, ztracena v době, v níž už téměř nikdo nečte, a oprýskaný spisovatelův pomník v éře, kdy pomníky v bývalém sovětském bloku naprosto devalvovaly... Ke slovu přijde samozřejmě i pověstná Andersonovská dekonstrukční mánie realizující se nahlížením do útrob věcí (v Životě pod vodou to byla loď, v Darjeelingu s.r.o. kamera zase horizontálně putovala kolem průřezu osobního vlaku, v Až vyjde měsíc se hned v úvodu kamera proplétá řezem obytného domu, tentokráte nás Wes obdařil průřezem věznicí Check-point 19), vertikální i horizontální kamerové jízdy okolo věcí i herců, svérázně statické scény, záliba ve staromódním vidění světa, tentokrát s dokonalým filmovým lookem 40. let...změnil se ale rytmus filmu, pod Wesovou taktovkou jakoby zrychlila hra celého orchestru a Grandhotel Budapešť má tak ráz grotesknosti, kadence replik herců je nebývalá a někdy dělá problém postřehnout všechny ty drobné nuance. Wes diváka až zahlcuje detaily, což byl rys i jeho předešlých filmů, nyní však zřetelně postoupil na vyšší level. Možná to má co dělat s informačním zahlcením dnešní doby. Je čím dál zřejmější, že s každým dalším filmem se zvětšuje a zrychluje jízda přes oceán představivosti jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších tvůrců současné světové kinematografie... () (méně) (více)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Požadavky byly vždy stejné. Musely být bohaté, staré, nejisté, marnivé, povrchní, blond a chtivé.“ – „Proč blond?“ – „Protože všechny byly.“ Konečně! Před projekcí jsem si říkal, že pokud to nevyjde ani tentokrát, Wes u mě asi zůstane navždy nedoceněn. Jenže ono to vyšlo a i já alespoň jednou spatřil záblesk geniality mnohými obdivovaného režiséra. Proč? Nebudu pořád dokola vypisovat všechny ty silné stránky Andersonových filmů, nicméně zde byly všechny tak nějak „vymazlenější“. Pravda, dlouho mě snímek nedokázal zcela pohltit, tak jak to obvykle s Wesovými filmy mívám, jenže nakonec se právě tenhle stal výjimkou, sice si mě získával pomalu, ale jistě. Definitivně mě pak dostal směrem k závěru. Nevím, jestli tomu ve výsledku nejvíc pomohl pro mě osobně zajímavější (a napínavější) příběh, životnější postavy (skvělý Fiennes, styloví záporáci Dafoe a Brody) nebo více zapamatovatelných pasáží (typu honičky na sněhu, přestřelky v hotelu či veškerého dění ve věznici), nicméně celkově mám z filmu (i přes to zdlouhavější „ladění“ se na něj) takřka plnohodnotný zážitek a s radostí mu sice slabší, ale plný počet dám. „Tento zločinec sužuje naši rodinu již skoro 20 let. Je to bezohledný dobrodruh a podvodník. Přiživuje se na bezbranných, nemocných, starých dámách. A pravděpodobně je i šuká!“ – „Spím se všemi svými přáteli.“ ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Barvité, košaté a vznešené vyprávění nostalgického příběhu o jednom luxusním, ale stále skromném hotýlku v horách ve válečném obdobní... Jakkoli vážně tato věta zněla, film má náladu opačnou. Díky nezaměnitelnému rukopisu Wese Andersona vše působí neskutečně lehce, nadneseně a vtipně. Ne, tak vtipně, že byste se váleli po zemi, ale nenápadně-inteligentně vtipně, zkrátka zábavně. S přibývajícimi minutami pochopíte, že je vlastně jedno, kam až vás příběh dovede, hlavně, když si zachová svého lehce-šileného ducha a svěží tempo. Musím podotknout, že ne vždy to funguje a je lepší, když se necháte unášet, než abyste začli přemýšlet, ovšem závěr to zase uvede na správnou kolej. 8/10 ()

Galerie (148)

Zajímavosti (41)

  • Keď Agatha (Saoirse Ronan) a Zero (Tony Revolori) ležia spolu v posteli, ramienko jej nočnej košele je striedavo na pleci alebo spustené. (DJW)
  • Ve scéně, kdy Madame D. (Tilda Swinton) jede s Gustavem (Ralph Fiennes) ve výtahu, stojí Zero Mustafa (Tony Revolori) za nimi a nemá knírek. Jakmile však Madame D. odjede a Gustave chce Zera poslat na hřbitov zapálit svíčku, ten již knírek má. (T081)

Související novinky

Bill Murray znovu u Wese Andersona

Bill Murray znovu u Wese Andersona

17.07.2021

Po předchozích spolupracích na filmech Jak jsem balil učitelku, Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Fantastický pan Lišák, Až vyjde měsíc, Grandhotel Budapešť,… (více)

Wes Anderson točí další animák

Wes Anderson točí další animák

26.12.2016

Jen málokterý režisér má tak výrazný rukopis jako Wes Anderson. Jeho filmy s veselými barvičkami a vycentrovanou kamerou jsou nezaměnitelné, a pokud patříte mezi Wesovy fanoušky, můžete se začít… (více)

Co chystá Wes Anderson?

Co chystá Wes Anderson?

07.12.2015

Americký režisér, jehož kariéra je plná nesmírně osobitých filmů (Život pod vodou, Až vyjde měsíc), už dává dohromady svůj další počin. Wes Anderson je teď mnohem známější než kdy dřív, protože… (více)

Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz

Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz

30.12.2014

Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)

Reklama

Reklama