CBGB: Kolébka punku

Moc zajímavý námět a krásný příběh. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o punku, vzniku a příběhu některých slavných hudebních skupin a samozřejmě taky o klubu CBGB. Skvělá byla punková klasika, která dělala filmu skvělý doprovod. Vadilo mi ale, že se děj místy spíše jen tak vlekl a já čekala až se něco začne dít, ale bohužel jsem se nedočkala. Takže skvělý příběh s pokulhávajícím dějem. Přesto bych si film pustila znovu. (05.01.2014)

Pokud se někdy naučím punk poslouchat, bude to i kvůli tomuto filmu, poskytl mi základy, třebas jen díky němu konečně vím, kdo že jsou ti Talking Heads nebo jak se umí rozparádit taková Patti Smith. 65% (21.10.2016)

Tak to je opravdu pouze pro undergroundové nadšence. Celý film je natočen jako pocta Hillimu Kristalovi, ale bez nějaké dějové roviny. Do toho vstupuje snaha, udělat to vtipné, v podobě komixových časopisů, což bylo asi nejhorší. Byla jsem zvědavá na Ashley Green, ale její výkon byl mizerný. Alan Rickman proplouvá filmem, tak jako vždy suverénně a Rupert Grint měl fakt dobrej ohoz. Být fanda do punku, tak se mi to i líbilo. (11.10.2014)

Ano, tohle dílko má skoro všechny filmařské neduhy, které člověka napadnou. Mnohdy vypravěčsky křečovitý, jakoby to byl nějaký „famácký“ pokus nějakého nepozorného studenta, timing scén s jakýmsi komickým potenciálem zpackaný a i ten zamýšlený humor se v nich kolikrát ztratí. Jenže co Randall Miller ztratil na talentu, to nahrazuje nadšením pro věc. Z toho filmu je prostě jasně cejtit ta upřímná láska k rockové muzice, ten nezakrývaný obdiv ke klasikům, kteří se tu mihnou (Ramones, Talking Heads, The Police, Patti Smith, Blondie, Iggy Pop atd.) a respekt ke „kmotrovi punku“ Hillymu Kristalovi, kterého se sympatickou ležérností ztvárnil Alan Rickman. Někdy mi i jenom tohle stačí, aby mi ten film přirostl k srdci a byl mi sympatický, i navzdory těm tvůrčím „mouchám“ (tady spíše pěkně vypaseným „masařkám“), kterých je film plný. 3 nebo 4 hvězdičky? V tomhle případě irelevantní. (28.01.2014)

Pro všechny, co mají nějaké dočinění s punkem a New Wave, je to naprostá povinnost. Pro ostatní exkurze do doby, kdy se rozjížděla muzika nikoliv pro peníze, ale od srdce. Než kapitalistický průmysl semlel punk a udělal z něj nablýskanou mrtvolu, stačili se vykřičet všichni ti mladí a zapálení anarchisti, stačili se vyzvracet na prohnilý svět, stačili poslat do řiti všechny ty bařtipány, co si myslí, že když maj prachy, patří svět jim. Pomalejší rozjezd, skvělý Rickman a pak...pak to přijde...z Blondie mrazí (byť jsem čekal spíše Atomic), Patti Smith je uhrančivě přesvědčivá, Dead Boys jsou jedna velká Apocalypsa, Iggy Pop utržený ze řetězu ( velmi vhodný obrazový doprovod z poblitých záchodů), Talking Heads s excentrickým Davidem Byrnem přinášející poslouchatelný chaos a samozřejmě našlápnutí RAMONES (škoda, že nezazněly ty nejlepší vypalovačky)! Na spoustu se nedostalo, což je logické. Ano, chyběly mi další kapely - B-52´s, Misfits, Agnostic Front...ale pokud titulky nelžou a prošlo klubem 50000 kapel...no... Na film o punku je snímek spíše krotší, jelikož místo sexuálních orgií přináší jen náznaky (i Blondie, tedy Debbie Harryová, ze sebe v reálu strhávala trička). Jenže na prvním místě je stejně muzika, tak jaképak copak. Hey! Ho! Let's Go! (02.02.2014)