Vikingové

1. série - jaro 2014 - Skvělé nadhození do světa kmene, či plémě zvaného Vikingové ve skvělém rozpoložení. Mezitím spíše politikaření a menší dohady, které nás přivádí do míst, které jsme neznali a zjišťovali vše kolem. Nicméně chyběl mi v tom trochu ten bum toho, že by se člověk těšil na další díl. 2. série - září/říjen 2014 - Seriál dostává své grády, kterou jsou vyplněné někdy dost humornými scénami a hlavně je naplněn bitevní složkou, která první sérii dosti chyběla a nyní se ukazuje v perfektním světle. Je sice fakt, že o proti první série zde přihází viditelné zlepšení, nicméně si myslím, že k němu nenajdu takovou silnou lásku jakou jsem našel třeba v Game of Thrones. Každopádně... jednoznačně to patří k jedním z mých TOP, na který se vždy rád podívám. 3. série - jaro 2015 - Třetí série se rozjela a zároveň nerozjela. Celkově už si sám nedokážu přesně vybavit co se dělo na začátku, nicméně mám neskonalou radost, že to bylo takový, jaké to bylo. Ragnar a jeho tlupa opět zavítá do Anglie a vypadá to, že konečně budou moci ostatní žít v míru. Heh... ne! Našim anglickým přátelům se to zjevně nelíbí a to bere za následek Athlestanovského bastarda a menší genocidu. Zavítáme i k žabožroutům, kteří vás postupně začnou srát až to vyvrcholí samotným rozkolem mezi všemi ostatními. Na seriálu mně nejvíce štve, že postavy umírají a odcházejí a nikdo nedává sebemenší mrd. Ragnar se začíná uchylovat ke křesťanskému bohu, Floki začíná šílet a Rollo zase dělá trollolo. Myslím si, že čtvrtá série bude více než zajímavá... konečně jsem si Vikings oblíbil dostatečně. Začíná to být lepší než Game of Thrones... 4. série - jaro 2016/podzim 2016 - No prostě nová série Vikings... hnedka skoro dvojitá dávka. No to je přeci úžasné, ne? No zas tolik ne. První půlka hodně dělá dojem klasického nájezdu ze třetí série. Děje se to, co tak nějak asi očekáváte, že se bude dít a jste s tím spokojeni. První půlku bych hodnotil převážně pozitivně. Druhá půlku už takový nájeb nebyla. Mým problémem asi hlavně bylo, že jsme se posunuli o bůhví kolik let dopředu a musíme si zvykat na nové postavy. Taky je zde vidět Ragnarův dojezd, což je v rámci příběhu prospěšné. Ale nevím, i když mám Vikings hodně rád, tak dvacet dílů během jednoho roku je asi moc i na mě. Příběh sice má svou gradaci a akci, která se mi líbila i v dřívějších sériích. Ale teď jsem převikingovanej. A čekat další asi dva měsíce na pátou série je v celku zajímavé. Ale natěšenost vládne, zvláště po poslední scéně celé série. A taky kupříkladu finální scéna v lázních - seance dokonalosti. 5. série: Hodnotit celou sérii je velký špatný už jenom z principu toho, že musíte celistvě hodnotit něco, co je vydáváno po půl roce, ale jako celek. Tohle rozhodnutí History asi nikdy nepochopím. Nejde o nic špatného. Cítím z toho seriálu stále sentiment, jelikož jde stále o dílo, které ale lehce ztratí na svém skvělém lesku. Proto je asi skvělé, že další série bude poslední. Seriál samozřejmě není to, co býval. Ale nejde o nic, to bych zakopal hluboko pod zem. I když tendence k tomu jsou někdy až příliš silné. 6. série - zima 2020/prosinec 2020 - Je hodně těžké seriál hodnotit takto retrospektivně, jenom z úhlu pohledu toho, že první půlku poslední série jsme viděli skoro před rokem, ale spíše protože první série byla venku již šest let zpátky a to se stihne dost věcí stát. Obecně vzato se Vikingové rozloučili. A to je důležité, dokázali to udělat s nějakou pompou a respektem, i když je mnoho lidem jasné, že seriál, který sledoval s první sérií je docela jiný než v následující době. Určitě bychom nejednou našli nějaké i logické nesouvislosti. O historických ani nemluvě. Viz že Harald zkape v jedné z nejvíc bezvýznamných bitev v historii seriálu, jen aby byl nějaký konec trochu epicky naladěný. Kde je jeho potomstvo? Kde je doslova nějaký konec toho typu, že jeho syn byl doslova Erik, asi nejznámější Viking? Po nás potopa, hádám. Seriál si sám o sobě dosti hraje na struny, které mohou být velice rozladěné. Do poslední chvíle se snaží trochu konspirovat a vymýšlet si. Jasně, mnohdy když máte historii musíte ji nějak zdramatizovat, pak je ale otázka o čem v tomto případě vlastně seriál byl. Nereflektoval realitu a nějak si vymýšlel, co mu zrovna se hodilo. Takže to bylo fantasy? Je tedy otázkou jestli bude někdy možnost se na seriál dívat s nějakým pocitem, že to má smysl. Podobně jako u Game of Thrones, akorát s tím, že tady se tvůrci dokonce dokázali držet nějaké kvality. Jsem velice zvědav, jak si tvůrci poradí s novým materiálem. Určitě mu dám šanci, ale opět bude stejná otázka. Bude to mít cenu, když to bude celé vymyšlené? (13.10.2014) (méně) (více)

Dovolil bych si tenhle seriál zneužít k takové malé úvaze nad tím, proč jsou seriály méně zajímavé než filmy. V dnešní době, kdy je řada lidí přesvědčena o tom, že seriály začínají konkurovat kvalitám kinematografie a že kabelovky jako HBO nabízejí dokonce mnohem dospělejší obsah než ten, co vidíme v kinech, jsou takové úvahy rozhodně třeba. Je pravda, že asi není úplně fér vytahovat to zrovna u Vikingů, kteří na rozdíl od takových Mad Men nebo The Wire vyloženým top příkladem „quality television“ nejsou. Nota bene nabízejí sympatický revizionistický pohled na vikingskou kulturu, která měla navzdory své násilnosti řadu předností, jako bylo rovnostářství namísto přísné hierarchie, ženskou emancipaci či důraz na technologie v podobě lodí a objevování. Každopádně i tenhle seriál je důkazem toho, proč je dnešní módní básnění o chytrých seriálech, které válcují hloupé filmy, velmi sporné: ____ (i) Jednak jsou podle mě seriály mnohem víc orientovaný na příběh než na formu. Seriály jsou co se formy týče v zásadě velmi konzervativní a nikdy nemohou nabídnout vyložený formalismus, jaký nabízelo Scottovo Domino, Loni v Marienbadu nebo třeba Blade Runner, a to z toho důvodu, že takový formalismus unese jen dvouhodinový film, ale na obrovský seriálový ploše by to před diváky nikdy neobstálo. Seriály jsou tudíž odsouzený k tomu, aby do diváka cpaly horem dolem příběh a formu upozaďovaly. Nakonec režiséři seriálů se mění skoro s každým dílem, tudíž režisérská vize ve smyslu nějakého osobitého autorského přístupu tu nemá možnost se prosadit. Vikingové typicky měly velký potenciál k formalismu, protože se vyloženě nabízelo za přispění kamery, hudby, střihu či dekorací zprostředkovat divákovi hluboký ponor do jejich pohanské mytologie, jak to provedl třeba Reth v Barbarovi, jenže to by to nesměl být seriál. Je sice fakt, že vikingové přistupovali na rozdíl od křesťanů ke svým bohům mnohem reálněji a pragmatičtěji (obraceli se k nim např. přímo bez náboženských autorit a každý po svém), tudíž by bylo od tvůrců nejspíš mylné, kdyby se pokoušeli v seriálu blafovat hloubkou a imitovat spiritualismus. Nicméně spousta jiných věcí v seriálu formalističtěji natočena být mohla. Fakt, že se tak nestalo a že seriály sází mnohem víc na příběh než na formu, vyhovuje jistě i mnohým filmovým kritikům, protože psát o příběhu je vždycky mnohem snaží než rozebírat formu. ____ (ii) Za druhý je na seriálech jako Vikingové iritující, že každý díl je v podstatě vstupem do stejné řeky, jelikož jsou ty díly dočista zaměnitelný. Oproti tomu filmy se liší, jelikož je s každým novým filmem možné a často i nutné objevovat, jak je po formální stránce vytvořen. Někdy proto říkám, že rozdíl mezi seriály a filmy je stejný jako rozdíl mezi MMORPG a singlovkami. U MMORPG je to pořád o tomtéž. Člověk pochopí po pár dnech pravidla a pak už jede na setrvačník. A skutečně existují lidé a není jich málo, kteří se na takové MMORPG zaseknou třeba i na pět let. Naproti tomu hrát různé singlovky znamená podobně jako u filmů objevovat pokaždé zákonitosti té hry a nějak se s ní popasovávat. Seriály jsou tudíž pro lidi, kteří jsou malinko líní. Nechci to samozřejmě nějak dramatizovat a v zásadě i vítám, že do osnov českých filmových a mediálních kateder začíná pronikat systematické bádání v oblasti televizních studií, nicméně vždycky si radši dopřeju pět filmů namísto deseti dílů seriálu, protože i když to vyjde časově nastejno, filmy mi víc prokrví mozek. (13.07.2013) (méně) (více)

1. série - 90% - Vzhledem k sepsání dvou alžbětinských filmů a čtyř sérií s Jindřichem VIII. v popředí je jasné, že životní láskou a srdcovou látkou Michaela Hirsta je rod Tudorovců. Je ale dost dobře možné, že jeho nejslavnějším dílem nakonec bude sága, která sahá ještě o nějaké to století dozadu. Příběh Ragnara Lothbroka a jeho přátel i nepřátel sice začíná pozvolna, ale s každou další epizodou mi tahle nevraživá parta bijců přišla sympatičtější. Ty klíčové okamžiky, bitvy, hádky či přátelství občas díky gradovanému napětí nebo nekompromisním soubojům vypadají jako kdyby u History museli sáhnout do měšce podstatně hlouběji, než pravděpodobně sáhli. 2. série - 80% - Pocit ohromení z příjemně nekompromisního a seriálově i dost jedinečného přístupu je definitivně pryč, ale kvalita naštěstí zůstala a po nešťastně uspěchaném dovyprávění minulých linek hned v prvním díle je čas na nové pořádky. Herecká smetánka v čele s překvapivými vedlejšími triumfy Alexanderem Ludwigem (starší Bjorn) a Thorbjørnem Harrem (Borg) dokáže bez zaváhání prodat veškeré sekání mečem, dlouhé zpomalené pohledy i velkolepě pronášené monology. Při velmi svižném tempu a neselhávající technické stránce tak zůstává jen na divákovi, jestli dokáže přijmout relativně úzké příběhové schéma celé sezóny. S výjimkou odboček Lagerthy nebo Athelstana je celá desítka epizod jen pinkaná ve čtyřce Ragnar-Rollo-Borg-Horik a nebýt každý konflikt tak efektně prokládaný krví a ocelí, mohlo by toho i na malém prostoru být skoro málo. Takhle ale mohou srdce severských válečníků bít dál v očekávání nových plaveb a kořistí. 3. série - 70% - S rostoucí fandovskou základnou paradoxně Ragnarova dobrodružství zlehka slábnou. Pořád to stačí na dostatečnou zábavu plnou čím dál velkolepějších soubojů, ale doby, kdy byla nová epizoda událostí týdne, jsou již dávno pryč. Hirstovy scénáře totiž až trestuhodně opovrhují možnostmi, kdy by se ze zvratu nebo z odchodu některé z hlavních postav mohla stát skutečná událost. Důležitá kapitola severských dějin a legend je dovyprávěna s velkou ctí a v pořádně rozmáchlém duchu, ale rozporuplnost některých charakterů (Floki, Aslaug) na zážitku nezanedbatelně ubírá. 4. série - první část - 50% - Nevím, na čí zodpovědnost padá rozhodnutí udělit seriálu větší počet epizod na rok, ale viním ho za jeden zásadní důsledek. Zabil tím pro mě celý seriál. Přibylo nicneříkajících pohledů do prázdna, bludných výjevů i střípků proroctví, které nám nikdy nic neřeknou. Přibylo vedlejších postav, jejichž přítomnost buď od začátku irituje (krvelačná bratrská dvojice) nebo nedává sebemenší smysl (Yidu). Navíc královské intriky postrádají větší náboj, ať už v případě Erlendura, Ecberta nebo Charlese, a co je nejhorší - děj jede opět v další smyčce, kdy se hlavní část sezóny zaobírá tažením proti stejnému nepříteli jako o sérii dříve. Paradoxně právě ve chvílích, kdy se objeví pablesk dřívější atmosféry, nejčastěji v dějových linkách Rolla nebo Bjorna, je nejsmutněji patrné, jak hrozně nechutným rohlíkem nás Michael Hirst zkouší opít. A vzhledem k tomu, jak moc jsem se v úplných začátcích celých Vikingů zastával, mi to je líto stejně tak moc, jako mě to zoufale štve. 4. série - druhá část - 60% - Pořádným časovým skokem rozdělená sezóna si zaslouží i rozdělený komentář a nutno říct, že při sledování starého Ragnara jsem měl měl pocit, že se seriál dokáže vrátit tam, kam před lety patřil. Jak se ale pozornost přenese na Ragnarovy mladší syny, nedokážu fandit žádnému z nich, což je v kombinaci s podivně jednající Lagerthou a jen malým prostorem pro zestárlého Ecberta pořádný problém. Tempo sice uhání kupředu více než dravě a akční scény jsou snad lepší než kdy dřív, ale zvyšující se počet absurdních úmrtí vedlejších postav, často zcela neodpovídajících dosavadnímu ději, sráží hodnocení o pořádný kus níž. 5. série - první část - 40% - Michael Hirst je opilý slávou. Linky, které by dříve sotva stačily na čtyři epizody, natahuje na celou půlsezónu a já trpím a teskním po původních charakterech. Ivar, Ubbe a Hvitserk mohou být zahraní sebelépe, ale veškeré jejich půtky působí samoúčelně, Lagertha dostává dialogy snad za trest a Flokiho cestování tam a zpátky snad musí být vtípkem tvůrců, co všechno ještě divák snese. Množství snových výjevů navíc překračuje i tu poslední únosnou hranici a při armádě válčících kostlivců, kteří vypadli z druhořadé videohry, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a nevěděl, jestli se smát nebo brečet. Dávné seriálové zjevení tak směle pokračuje ve své cestě ke dnu. 5. série - druhá část - 60% - Vzepětí v podobě gradujících konfliktů a větší uvěřitelnosti většiny klíčových postav ničí vykonstruovaná a neúměrně natahovaná islandská nicota. Stejně tak skokově napínavější a velkolepější bitvy zaujmou mnohem lépe, než když se svého času simulovala taková Paříž, ale každá podobně velkofilmová chvíle je vykoupena Ivarovým bláznivým (a vzápětí olitovaným) rozhodnutím. Zkrátka půlsezóna plná razantních nejen kvalitativních rozporů, která seriál až překvapivě zachraňuje, jakkoli opět nechává častěji umírat zajímavé charaktery na úkor těch vyčerpaných. 6. série - první část - 30% - Pád na dno dokonán. Z legendárních dobrodružství je parodie sama na sebe plná nepochopitelných taktických rozhodnutí, přepálených vedlejších postav a zápletek, které jen zabírají místo. Ivar se toulá po východních krajích, Bjorn si každým rozhodnutím podřezává větev, ženské postavy, kterým se vždycky dostávalo silných linek, najednou trpí jen proto, aby měly vůbec nějaký dějový podklad a do toho teatrálně přehrávají nepotřebný Olaf, ďábelský Oleg nebo Igor a jeho loutka. Rád bych věřil, že se na nás chystá ještě nějaký důmyslný zvrat, pořádná emocionální nálož, ale tváří v tvář dvojnici mrtvé lásky, roztahané ignoraci Hvitserkova absťáku nebo návratu na Island zkrátka nemůžu. Nejlépe poznáte, že je zle, když je nejsilnější scénou flashback do druhé sezóny. 6. série - druhá část - 60% - Smíření trochu na sílu, ale ve své podstatě úlevné. Pořád nechápu množství prostoru pro východní oblast (obzvlášť, když se oproti historii dělala hromada změn) nebo pro Island, ale naštěstí je i v mizérii, kdy scénář vláčí takovou Ingrid až telenovelou zavánějícími veletoči, spousta nostalgie, epiky a momentů nezapomenutelných. Z mých oblíbenců napříč celým seriálem se sice poslední epizody nedožil nikdo, ale o to víc si cením toho, že mě poslední dvě hodiny dokázaly přikovat k obrazovce a napjatě sledovat dění, přestože mi v důsledku bylo trochu jedno, která strana se dočká vítězství a smíření nebo se jim alespoň přiblíží. Loučení je to ale jinak hořké až smutné, protože vzpomínky na (půl)sezóny, na které se dalo dívat jen se sebezapřením, se vymazat nedají. Při zhuštění například na čtyři desetidílné série mohlo jít o skutečný televizní milník. (29.04.2013) (méně) (více)