Líbánky

Když mi bylo cca 8-14 let, trpěl jsem tím, že kdykoli mě v televizi něco oslovilo a přišlo mi to cool nebo důležitě dospělácké, tak, aniž bych většinou rozuměl o čem ten film je, uložil jsem si do mysli různé jeho úseky a atmosféru, které jsem se snažil replikovat ve svém ději. Takto si pamatuju když jsem psal příběh o rituálním vrahovi v ulicích staré Prahy, jehož motivace vycházejí až z nacistických časů (na kazetě jsme měli Se7en, námět byl posléze mně ukraden a natočeny dle něj Purpurové řeky) nebo povídku o tom, kterak se na začátku minulého století na odlehlou vesnici vrací tajemná persóna a v polích začnou přibývat znetvořená těla (viděl jsem trailer na Je třeba zabít Sekala a ze zachmuřených tváří vesničanů uprostřed podezřele zlatavých polí bylo jasné, že ten děj prostě potřebuje znetvořené mrtvoly, navíc ten název mi přišel hustej). Za masterpiece považuji akční příběh vzniknuvší potom, co jsem viděl Die Hard 3 a který kulminoval scénou, ve které při plamenné řeči premiéra po každé straně jeho řečnického pultíku proletí oknem barel se speciální chemickou tekutinou, které když se spojí dohromady, tak strašně explodují. (...se smějte, co by za to dneska Netflix dal). No a pak je tady tehdy třiačtyřicetiletý Jarchovský - renomovaný, Lvy obtížený scénárista, který právě viděl severské drama (tm) a začal máchat ručičkama ještě při titulkách, vydávat tíživé výkřiky a jeho žena hned věděla - do pravé ruky mu dala propisku, do druhé papír, do pusy mu strčila palec od nohy, aby se mohl soustředit a ještě před půlnocí bylo vymalováno. Hřebejk do rána vymyslel, že to musí být na luxusním statku a při studeně oranžových světlech západů, úsvitů a dekorativních žárovek, aby bylo vidět to odloupávání fasády idyly a lepší společnosti. Automaticky vytočil 6 posledních volaných čísel, čímž se zařídilo obsazení a následně se děj vůle boží. _______ Je v něčem sadisticky kouzelný přesně vědět o co se herci s legrační urputností snaží, jak chce být režisér formálně relevantní, ale z toho deklamativního scénáře to prostě vymačkat nejde a vznikají tak šílený scény, ve kterých jakože opilá těhotná Geislerová spisovně řve na svého novomanžela a megadůležitý desetiminutový detail tváře divadelního (a opravdu nikoli filmového) herce Černého povídá, že jejich polibky byly ze slz vždy slané. Mám tam pořád nějaké H+J sympatie, protože se to alespoň snaží být trochu naturalistický a pro českýho diváka nepohodlný, ale ona fakt není skoro horší kombinace, když se snaží být něco intenzivně tíživé a ve výsledku je to udřené do směšnosti. (20.08.2022)

Psychologické drama o tom, že minulost se může připomenout v tu nejnevhodnější chvíli. Největší plusy vidím hlavně v hereckém obsazení, přičemž vedle Ani Geislerové a Stanislava Majera vyčníval Jiří Černý, který působil velmi nepříjemně a pak v nejistotě, ve které mě Hřebejk dokázal až do konce udržovat. Spoustal lidí tady nadává na doslovný závěr, ale podle mě to je v pořádku, protože nejistých konců mám plné zuby a nebaví mě. Duu H+J se to zase povedlo. 80% (22.10.2014)

O filmu jsem kromě doporučení od Netflixu nevěděl nic - a po shlédnutí musím říct, že z tématu mi spadla čelist. Ať už v rámci českého, nebo i světového (!) filmu. Úroveň zpracování za tématem bohužel pokulhává, ale pořád velmi slušné minimálně tři hvězdy. Je velmi dobře, že takovej film vzniknul, nota bene v Česku, kde jsem nic podobnýho neviděl (vzdáleně se mi vybavuje Venkovský učitel Bohdana Slámy.) (11.01.2022)

,,Byli jsme tenktát puberťáci, bylo mi sedmnáct, teď je mi třicet - jsem někdo jinej''. Líbánky jsou o dávných vinách, pro někoho bezvýznamných, pro někoho s fatálním dopadem. Film začíná svěže. Divák vlastně po svatebním obřadu v kostele odjíždí s dlouhou kolonou aut na rodinnou usedlost slavit svatbu. Děti dovádějí v zahradách, někteří hosté se koupou v rybníce, tchán upozorňuje zeťáka, že jestli mu ublíží jeho holčičce - ať si ho nepřeje... Ženské klábosí, všichni popíjí ten svůj sekt a krásná kamera zabírá nádhernou letní atmosféru oslavy. Jen ta podivná vychrtlá postava v tmavém obleku jaksi nezapadá, čehož si všimnou i svatebčané a novomanželé. Ačkoliv nikdo dotyčného nepozval, on tvrdí, že se dobře zná s ženichem a má pro novomanžele zajímavý svatební dar... Odejde z oslavy hned, jen co si jej nevěsta prohlédne... Hřebejk nám zase naservíroval pořádné drama ve stylo severských filmů. Tohle je taková výrazně drsnější variace ve stylu Bierova filmu Po svatbě. Já si to užil. 4 kinofilmy. * * * * (18.03.2014)

Hřebejk jednoznačně umí točit a je to dost možná nejlepší český režisér současnosti, jenže jeho nevýhoda je, že ve filmech dost často zpracovává hrozné hovadiny od vyšeptalých a nedobrých spisovatelů žijících jen z vlastního jména (koukám na tebe, Vieweghu), nebo točí podle Jarchovského, který dokáže střídat výborně napsané postavy i příběhy (Nevinnost) s hovadinou, kde hrají prim (nebo se o to alespoň snaží) neskutečně škrobené dialogy jako z pera sedmnáctiletého nižšího šlechtice z viktoriánského Londýna,kterého někdo zatáhl do opiového doupěte. Dobré záběry a snaha o náklon ku severským dramatům to rozhodně nezachrání, nehledě na některé neskutečně debilní postavy (bohužel, včetně té, kterou hraje Aňa). (14.02.2014)