Režie:
Václav GajerKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Marie Drahokoupilová, Jan Kačer, Pavel Landovský, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jiřina Jirásková, Jorga Kotrbová, Milena Zahrynowská, Ludmila Vostrčilová (více)Obsahy(1)
Režisér Gajer po dlhej niekoľkoročnej prestávke od svojho posledného filmu sa rozhodol neriskovať a siahol po Škvoreckého predlohe, pre ktorú angažoval osvedčených hercov. No adaptáciou predloha oveľa viac stratila, než získala. V centre príbehu stojí slečna Lenka Stříbrná. Príťažlivá, no trochu zvláštna mladá žena. Telocvikár Vašek je nesmelý a v styku so ženami veľmi neobratný. Požiada preto svojho priateľa, redaktora Karla o pomoc. Skúsený zvodca sa ochotne chopí príležitosti a snaží sa Lenku získať pre seba, no všetky jeho snahy stroskotávajú na jej neústupnosti. Postupne táto komediálne ladená ľúbostná etuda ústi k dráme. Tá vrcholí na redakčnom večierku na Slapskej priehrade, kde sa neočakávane stretávajú všetky postavy príbehu a redaktor Leden konečne pochopí o čo išlo vo flirte slečne Stříbrnej. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Cynický redaktor, kterého hraje skvěle Jan Kačer svádí tajemnou noblesní ženu, ztvárněnou překrásnou Marií Drahokoupilovou, aby se nakonec dopátral o co se tajemná slečna Stříbrná celou dobu snaží. Herecké obsazení je velmi podařené a zejména Zdeněk Řehoř v roli věčně nachmeleného redaktora je obdivuhodný. Filmový štáb nemá chybu : režisér Václav Gajer podle předlohy Josefa Škvoreckého a podle scénáře Zdeňka Mahlera, s téměř dokumentární kamerou Jana Čuříka a uchu lahodící hudbou Luboše Fišera, natočil flirt : Flirt se slečnou Stříbrnou. ()
Přestože mé bodové hodnocení vyznívá veskrze kladně, převládá ve mně pocit zklamání. Kdo totiž četl knihu, rozpozná četné rozdíly oproti předloze (nepočítám samozřejmě nutné zjednodušení při převodu na plátno). O některých z nich se nyní krátce zmíním v tomto mém krapet delším komentáři. ~ Filmová adaptace Škvoreckého románu Lvíče bohužel nevystihuje podstatu původního příběhu a své nedostatky se snaží nahradit vizuální zajímavostí. K plusům filmu patří také věrné zachování dialogů (byť samozřejmě značně redukovaných, které jsou mimochodem v případě Škvoreckého signifikantní svojí autentičností a civilností) nebo také neopomenutí různých detailů z knihy, popis osob a situací. ~ Zmíněným redukcím podlehly z pochopitelných důvodů především scény odehrávající se v redakci nakladatelství, která v románu představuje synekdochu celospolečenské situace na přelomu 50. a 60. let. Film se věnuje primárně melodramatické linii, která plynule přechází do detektivní polohy. Tuto skutečnost podtrhuje odlišný název filmu oproti předloze. ~ Osobně mně nejvíce vadí absence vnitřních monologů Karla Ledna. Filmový Leden (Jan Kačer) pronáší často jen prázdně znějící fráze, z nichž necítíme vnitřní motivaci. V románě je Leden zároveň vypravěčem a ze své funkce často popisuje svá citová hnutí a úvahy, kalkulování a taktizování. O tyto podstatné pasáže a vykreslení protagonistova charakteru je filmový divák ochuzen. Filmové ztvárnění tajemné Lenky Stříbrné (Marie Drahokoupilová) je naopak z mého pohledu v pořádku, Leden coby vypravěč ani v knize nepostihne její myšlenky nebo motivace jejího chování (jelikož její postava je vnímána pouze zvenčí). ~ Dalším problematickým bodem je ignorace a absolutní nevyužití kontrastu coby stylotvorného i významotvorného prostředku (jako je tomu v knize). První kapitola se odehrává na plovárně v horkém letním dni s množstvím polonahých těl a erotickým dusnem ve vzduchu a závěr románu je naopak umístěn do tmavého malého bytu Stříbrné. Film je však zahalen do temnoty a pochmurné atmosféry po celou stopáž. Režiséra Gajera v tomto případě nemůže omlouvat zdlouhavý výběr herců ani rozvleklé přípravy k natáčení, díky čemuž se realizace filmu odložila na podzim. Úvodní sekvence se tedy z plovárny přesunula do podzimní Stromovky na dostihové závodiště. ~ Poslední slabinou filmu je bohužel nevýrazný konec a absence gradace. Závěrečná sekvence absolutně nevyznívá požadovanou závažností tématu knihy i filmu. ()
"Režimy se mění, ale láska režimu k prostýmu lidu trvá." Nejednou jsem slyšela názor, že Škvorecký se nedá zfilmovat. Přesto se o to řada reřisérů pokusila (většina pouze jednou) a výsledek nebyl tak špatný. Kde také brát kvalitní předlohy? Nedá se s tím nic dělat - kdo četl knihu, bude jí ve většině případech považovat za lepší. Jsme-li stejně pozorní diváci jako čtenáři, určitě se najde nad čím se kochat a co obdivovat. A po dobrém filmu můžeme oprášit knihovnu a znovu se začíst. ()
Jan Kačer a okuliare a Jan Kačer a ženy. Vždy spoľahlivá kombinácia. Dve tretiny stopáže nám predváza pomerne trápne snaženie o dobytie jednej krásnej ženy replikami, aké by sme dnes už nepoužili. Občas ale povie niečo veľmi trefné, ako napríklad že život je ako celok tragédia, ale v jednotlivých okamžikoch sa javí ako fraška. Pokiaľ predlohu nepoznáte, šokuje vás v záverečnej tretine náhla zmena žánru a popravde asi až vtedy film naberie na skutočnej zaujímavosti. ()
Kdyby na mě celý film dokázal zapůsobit tak silně jako během dlouhého závěrečného dialogu slečny Stříbrné a redaktora v pokoji, byl bych velice spokojený. Nečekaný tíživý zvrat, znepokojivé dusno a napětí přítomné v obrazu i pomalu plynoucích dialozích hlavních postav, také vše umocňující Fišerova hudba... Ani zbytek tohoto psychologického filmu nebyl úplně k zahození, krásná Marie Drahokoupilová s ledově chladným výrazem má svoje kouzlo, upoutalo mě i pár úvah nad životem jako fraškou nebo tragedií, taky velmi zajímavý výkon Zdeňka Řehoře coby věčně opilého filozofujícího muže z kanceláře. Ale jako celek mě to tolik nedokázalo oslovit, někdy bylo na můj vkus až příliš intelektuální (viz. scény z redaktorské porady) a s výjimkou zmíněného závěru jsem se v tomhle flirtování nejen se slečnou Stříbrnou, ale celkově s filozofií, láskou, smrtí a poezií nedočkal žádného hlubšího emociálního prožitku. Potenciál zde určitě byl a můžu ostatním věřit, že kniha se Škvoreckému povedla mnohem líp, možná si jí časem přečtu. [60%] ()
Reklama