Tři bratři

Pohádka jak má být. Plná pedofílie, rozpáraných břich, krvavých škrábanců od růží, Lišek dabujících holuby, mužských bradavek (nebo chlapeckých, podle toho jestli Zdendu Piškulu považujete za muže nebo chlapce), umrzlých zlounů a krvelačných vlků jak z 60-tkových hororů. Lehké nadhodnocení je zřejmé, jelikož se jedná pravděpodobně o jedinou českou pohádku nového tisíciletí, kterou si rád pustím znova.... Jinak bych dal o hvězdu míň. (25.12.2014)

Jsem více ctitelkou tvorby Svěráka Zdeňka, nežli Jana, ale tady je to zřejmě poprvé, kdy jeho scénář zavrhuju. Takto si totiž představuju tvar, který měl syn otci hodit na hlavu, tak jak se to přihodilo během příprav Vratných lahví. Dále mi extrémně vadí casting, kdy i v každé jednozáběrové roli musíme mít nějaké ty populáry - příkladně sudičky v pohádce o Růžence představované Rottrovou, Bittovou a Černockou, stejně jako ty hlavní role jsou svěřené takovým celebritám Klusovského a Dykovského typu. V dalším plánu mě pak zabíjejí všechny ty Čvančarové a Míčové, kdy se nám ty herečky vůbec nesnaží hrát jinak, než ve svým dospěláckých projektech. Lábus už zřejmě dávno zapomněl, kterého je pohlaví a tak by se dalo pokračovat dále a dále... Ze širšího hlediska bych si sice dovedla představit takto rozehranou Šípkovou jako samostatnou muzikálovou pohádku a vlastně bych se s ní i potěšila, kdyby alespoň ten princ byl jiný. Způsob jakým je tu udělaná Červená Karkulka mě nechává klidnou v tom slova smyslu, že verze se Zdenou Kavkovou z roku 1920 tímto zůstává cele nepokořena. Mít tu na místo vlka Jerseyského ďábla z papundeklu fakt nepotřebuju. Navíc pohádka 12 měsíčků už svojí celovečerní podobu nedávno získala a i proto bych do toho triptychu volila jinou. Chtělo by to něco, co by více navazovalo a nebylo to spojené jen vyloženě náhodně. Těch normálních princezen či dívek (nikoli malých holčiček) máme k výběru dostatek, není tedy důvod kombinovat klasický mustr o zakleté krásce s dětskou Karkulkou a naprosto mimoňskou Maruškou, která si beztak svou pohádku odehrává sama a její příští manžel jde akorát zrovna okolo, když už je po všem. Nicméně interakce s diváky do cca osmi let funguje a to pro ospravedlnění existence takového tvaru - zdá se - postačuje. Otázkou zůstává proč identická Troškova láska k idealizovanému vesnickému baroku je v jeho filmech haněna, zatímco identicky aplikovaný nápad u Svěráka by pojednou kýčem být neměl? (29.08.2014)

Svěrákové klamou filmem. Na pozadí Čechům dobře známých pohádek totiž rozehrávají těžce stravitelný epizodický kýč, který často drze hraničí s až infantilní trapností. Z na první pohled opovážlivé frašky a jakéhosi tvůrčího úkroku stranou se ovšem při podrobnější divácké analýze vyklube brilantní tuzemská odpověď na Hooperovy Bídníky, která se nebojí svěžích komediálních prvků ani širšího sebe-parodičtějího záběru. Dnešní dětská generace si těžko mohla přát kouzelnější převyprávění třech známých pohádek: to nakonec nejenže nepostrádá úderný ostrovtip, fungující moralizování a hravou výpravu, ale dokonce se v něm dočkáme na české poměry velice slušných počítačových triků. Komenský by měl radost, nic vhodnějšího než "škola hrou" mě totiž den od zhlédnutí nenapadá. (31.08.2015)

,,KDYSI DÁVNO ŽILI NA JEDNOM STATKU RODIČE, KTEŘÍ MĚLI TŘI SYNY…" /// Splácanina tří pohádek, která krom nesourodýho děje, udivuje divnejma písničkama. Nebo spíš zpívanejma textama. Ta dávka rýmů skolí nejednoho veršotepce. Naopak začínající literát usedne a začne studovat funkci a anatomii verše. A až zkontroluje jejich fonetickou, sémantickou či rytmickou kvalitu, poohlídne se po nějaký mladý (třeba dvanáctiletý) nevěstě. Udělal bych to taky, ale z toho monotónního rytmu (rýmu) mi docela slušně jebe (neboj, na kvalitu komentáře to vliv nemá…). K příběhu bych se radši nevyjadřoval, páč doteď nevím, co jako ten mišmaš znamenal. Taky nechápu, co bylo myšleno doopravdy vtipně a čemu sem se smál, protože su blbej. Radost může udělat to, že je to fakt originální. Zkazit ji zase může, jak je to blbý. Rozhodující asi bude, jak se to líbilo malým dětem. Tak děti, ruce nahoru… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem fanda hudebně-divadelního pásma, které vytvořil Zdeněk Svěrák společně s Jaroslavem Uhlířem pro Národní divadlo. 2.) Doma si nejradši ze všeho veršujeme (uvidí Mařku a řekne jářku). (nejradši ze všeho? I místo toho?...) /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.12.2014)

Tři těžce alibistické hvězdičky, z nichž velká část putuje hudbě, a to vlastně zpívání v pohádkách nesnáším. Další hvězda je za poslední povídku bratra Dyka, která mi přišla nejpovedenější a dokonce měla i dobrou zimní atmosféru - obzvlášť ta část s měsíčky kolem ohně, navíc Rojková a Dyk byli bezkonkurenčně nejlepší pár (konkurence ovšem věru nebyla velká, Piškula sice herecky obstál, ale jeho love story s dítkem předškolního věku byla hodně over the top, pak Kluse nijak zvlášť neprožívám a jeho příběh byl pěkně nudnej). A třetí část honoráře je výborným vedlejším rolím - Lábuse, Kaisera, Polívky, Chýlkové a Matáska s Norrisovou. Fakt jsem nepochopila, co si o tomhle díle mysleli sami tvůrci. Vážně jim to přišlo dobré? Pro mě zklamání, ale to fakt nepřicházím dle zdejšího hodnocení s ničím novým. Jo, a vlk byl super, ale absolutně se do toho guláše nehodil a jen to o to víc zgulášoval. (24.12.2016)