Andělé všedního dne

Éterická přítomnost smrti. Alici Nellis připadl nelehký úkol tu Vieweghovu podivnou, karmicky nastavenou látku zhmotnit. A nevedlo se jí nijak excelentně. Její pověstný nadhled tolik nezafungoval, množství scén budilo spíše rozpaky. Nejasnosti panovaly hlavně kolem čtveřice andělů. Mám o andělech poněkud jiné představy, pokud k nim budeme přistupovat k jako nehmotným, neviditelným bytostem. Předně není definováno, jací vlastně jsou. Jsou zlí? Jsou hodní? Proč nehovoří jednotným jazykem, k čemu slouží a co značí jejich tolik rozdílná vizáž. Jeden vyhlíží excentricky, druhý intelektuálně, třetí by se hodil do středověkých časů, čtvrtá by nejspíš zvládla i casting na královnu krásy. A jak to vlastně mají s věkem, respektive jestli stárnou. Při pohledu na ně vypadal Javorský a Labuda sešle. Dohromady k sobě nepasovali. Jakýsi tablet se záznamem osudových životních okamžiků, co jej třímali, byl hodně mimo. Daná zápletka tak docela neutáhla film. Což je docela zásadní. Film se jevil utahaným, na smrt hrdinů se čeká prakticky až do konce filmu, ale nezapomnělo se na tuto stěžejní událost každou chvíli diváka upozorňovat. Ta tragická událost je natočena technicky zdatně a originálně. Určitě příjemné překvapení filmu. Nellis je režisérka, která si jde svojí osobitou režijní cestou. Chtěla udělat film na zamyšlení, v němž bude prostor pro řadu vsuvek i z jiných filmových žánrů. Ale jo, to jí nikdo nebere, ale pokud se filmem takřka pronudím, otázka života a smrti se v podstatě nikam neposune, je to asi ta horší varianta, co diváka může potkat. Lepší by byla ta, kdyby režisérka tolik nespoléhala na slavné jméno autora předlohy, více se do filmu položila, aby z něj měl divák víc. Film není ideální, pokud jde o záživnost, slušnou porci kvalitních a zručně natočených detailů mu však upřít nelze. Zábavných fragmentů není mnoho, ale ty, co jsou, potěší. Určitě je to Vojta Dyk, který své tři andělské kolegy zastínil svým citem pro komiku a humorné hlášky. Zbytek ansámblu mně přišel dost standardní, v podstatě v ničem vybočující. Jako sympatický úlet se dá brát, že mladá verze Bydžovské byla svůdnice, v podobném duchu působí i Dykovy převleky a další drobnosti, které to vytahují z nudy, do které se film často ponořoval. Výsledkem je blíže žánrově nezařaditelný guláš natočený na solidní technické úrovni, v němž jsou patrné neotřelé a nevšední chutě, ale žádná z nabízených chutí není dostatečně výraznou, aby se na ní dalo smlsnout. Nellis byla tentokrát poměrně bezradná v tom, jak by měla vypravěčsky zaujmout. Dobrou noc, andělé. Máte nezajímavé perutě. 50% (03.01.2016)

A Alice se svým nejnovějším hraným počinem zase vrací do jejích starých (průměrných) kolejí. Andělé nejsou vyloženě špatným filmem, čtveřice nadpozemských postav ho dokáže celkem oživit, sem tam se zde najde i něco lehce úsměvného a na snímek se docela příjemně kouká. Bohužel propletené příběhy samotných smrtelníků jsou strašně tuctové. A taky jsem moc nechápal „pravomoce“ andělů, stejně jako motivace jejich (ne)vměšování do osudů některých lidí (někde zasáhnou hodně, jinde prakticky vůbec, pro své rozhodnutí nepodají žádné alespoň trochu srozumitelné vysvětlení). A tak se vracím k původní větě a tomuto značně nevyváženému filmu přiděluju avizovaný průměr. (22.02.2015)

Alice Nellis dodala zručně natočenou absurdní vieweghovskou látku s neméně absurdním obsazením. Na první pohled to funguje jako velmi vyzrálý počin, Pražáci se kochají méně typickými pohledy na svou domovinu, herecký kolektiv působí paradoxně kompaktně (dokonce ani ta Klára Melíšková není tak strašná jako obvykle). Leč námět je skutečně lichý. #čsfdprojekce (08.10.2014)

Andělé všedního dne jsou milým rozvířením filmových vod české kinematografie. Alice Nellis opět příjemně našlapuje do dramatické tvorby za pisatelského doprovodu Michala Viewegha. Andělé jsou jistojistě stále kolem nás, jen my si to ve své uspěchanosti čím dál méně uvědomujeme. Jsem zvědav jaký anděl strážný má na starosti mou schránku bytostně spjatou se Zemí i doufám, že je zasypán minimem pracovní činnosti a má dost času na andělské zevlování. (01.10.2014)

Další snímek podle Viewegha, nicméně infantilní humor tentokrát nečekejte (tedy alespoň ne většinu času). Alice Nellis vytáhla z materiálu docela solidní jednohubku s lehkým hlubším přesahem, která nenadchne ale rozhodně vyloženě nezklame. Což je ale na druhou stranu výsledek, který je rozhodně lepší výsledk, než ve který doufá většina domácí produkce z poslední doby. [55%] (10.10.2014)