Podfukáři 2

Předchozí díl jsem viděl před třemi lety a dle hodnocení se mi dost líbil. Před zhlédnutím tohoto paskvilu, si jej žádalo zřejmě zopakovat. Dost dlouho jsem se pokoušel v milionu postavách a jejich motivacích zorientovat. Nakonec jsem to pochopitelně vzdal. Je chybou autorů, pokud si nedokážou udržet diváckou pozornost. Děj je krajně debilní, dost stereotypní a ani malinko zajímavá záležitost. Divák tak má snad pouze možnost se kochat luxusním hereckým obsazením (třeba Herrelsona si tvůrci cenili natolik, že přišli na scénu dokonce i s jeho totálně retardovaným a divácky neúnosným bráškou) a dále oko občas potěší nějaký trik. Triky jsou evidentně navrhovány čistě z toho důvodu, aby byly nějakým způsobem efektní, přičemž se na efektivitu vůbec nemyslelo. Diváci, kteří si s tímto vystačili hodnotí třemi a více hvězdičkami. Zbytek nás prudce inteligentních, je nucen zabrousit s hodnocením o několik řádů níže. O kolik řádů níže se právě odvíjí od množství inteligence, které nám bylo dáno do vínku. Vždy se odehrála nějaká hrozně kůl scénka a nevysvětlitelné kouzlo, které následně "kouzelníci" vysvětlili. Několikrát proces zopakovali a na samotný závěr ještě stihli zachránit svět před zkázou. Neskutečná nuda. Se spolusledovatelkou jsme několikrát zvažovali mírné zrychlení plynutí snímku. Dost brutální zklamání. (23.09.2016)

Tak tedy, Podfukáři 2 celkem zklamání. To, na čem byla postavena jednička, gradace do vyvrcholení finále, byl pro mě jeden veliký Uau efekt. Dvojka, strašně vaří, nezačíná to špatně, snaží se porovnat k předešlému, ale čím více se film blíží ke konci, je to čím dál více ulítlé a dost přitroublé. Finále celého filmu je až tak moc okaté, že ho prohlédne i 10leté děcko. Trošku mi film připomněl Cimrmanouv hru ( Ty nejsi má teta, tetičko, Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha, Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn ) Co se týče výkonů. Herci klasicky dobří, přiznám se, že mi tentokrát dost vadila dvojrole Woodyho, na můj vkus zbytečná onanie vůči jeho herectví. No a Daniel, to je pro mě stále takové nedomrle, které zkrátka na svůj film počká, až mu pořádně narostou fousy. Další díl, už bych nepáchal. Kouzelnické filmy mám rád, ale nic se nemá přehánět. Chtělo by to zkrátka nový a neotřelý nápad. Tak tedy zkouknout Podfukáře 2 a Vichr z hor. (12.11.2016)

Po dvou hodinách snažení se jedna těší na vyvrcholení čar a kouzel a nic. Takové překombinované blyštivé "pufff" do větru. Harry se nakonec díky splynutí duší s Voldemortem dal na cestu zla, ale místo toho, aby z něj šel strach, připomínal mi navztekaného skřítka, hrozícího malými pěstičkami do hvězdného nebe! Taky mi vadil Woodyho debilní brácha. Alespoň mohli mít rozdílné povahy, takhle mi ten jejich stejný blbizmus lezl silně na nervy. Jediný zajímavý a akční moment vidím ve scéně s kartami, resp. s kartou a s čipem. Každopádně to jako celek nevnímám jako úplně nepovedený kouzelnický trik kouzelníka třetí kategorie, ale jako docela zábavnou komedii. (22.11.2021)

Typický příklad zbytečného sequelu, který nikdo nechtěl a také na něj nikdo moc nepřišel. Obsazení naboptnalo o čím dál tím více zaměnitelného Daniela RadCliffa, který po podobně mdlém Frankensteinovi už asi znovu nikdy neprorazí, jinak kromě podivné výměny, jak v zákulisí produkce tak i filmu, Isly Fisher se objeví všichni zúčastnění z prvního dílu, který se stal černým koněm léta 2013. Hlavní rozdíl je v tom, že tam kde umně první díl maskoval scénáristické hrátky s divákem, zde se na to rezignovalo úplně a podobně jako v mnoha jiných filmech postavy zatajují informace před ostatními hlavně kvůli divákovi, aby pro něj zůstalo nějaké překvapení, i když v rámci příběhu naprosto nedává smysl, aby se daná situace seběhla zrovna takto. Nuže trojka nebude, tak snad je letošní rok opravdu příslibem konce zbytečných sequelů, jejichž původní díly vydělaly třeba o trojnásobek více. Vlastně jsme po většinu filmů balancoval kolem 4*, ale ten konec už je vážně utrpění...6/10 (26.08.2016)

"Ve světě naprostého dozoru jste svobodní, jen když vás nevidí." Já tedy neumím vytáhnout klobouk z králíka, telefonovat banánem a ani zastavit kapky deště, ale styl Jezdců mě baví. Jenže tady jsem se dostal do fáze, kdy jsem nevěděl, kdo je kouzelník, kdo je pán v modrém klobouku, kdo je procesor a jestli to vůbec chci vědět. A ten dlouhý vysvětlovací závěr mě uspal natolik, že jsem se do závěrečných titulků stihl dvakrát probudit. Přesto jsem se bavil při nástupu Luly, při přihrávání karty přes detektor a zejména při exhibicích ujetého Merrittova bratra Chase. (27.11.2016)