Úžasňákovi 2

Opravdu nejsem fanoušek Úžasňákových (ačkoliv mě zastihli ve správném věku), vždycky jsem měl oblíbenější Pixarovky (Up, Příšerky, Příběhy hraček) a vytoužené pokračování jsem nijak nevyhlížel. Naproti tomu je Brad Bird můj velmi oblíbený režisér a přál jsem mu tento obří úspěch v pokladnách kin (ač je mi toto renomé u režisérů celkem proti srsti a nevím, proč se nepříhlíží pouze a jen na kvalitu jejich filmografie). Ovšem první půlhodinu jsem se docela nudil, příběh mi nepřišel ničím oslnivý, pouze patřičně korektní a inklinující (účelově) ke sympatizaci s girl-power, což mě jakožto moderní fenomén velmi míjí, ale v této době už holt žijeme. V druhé polovině jsem se konečně začal bavit a dospěl k souhlasu s většinou pár měsíců starých recenzí, které se vesměs shodovaly v tom, že příběh není zrovna objevný, ale v jeho realizaci Pixar stále exceluje. Trojku si za pár let samozřejmě rád dám, ale s tou zjevnou Disney-fikací už to zkratka nikdy nebude ono. Ačkoliv na jedničce úplně neujíždím, i tak je o stupeň výše. A Samuel je boží i když je jen slyšet! (01.11.2018)

Tak jsme se po čtrnácti letech dočkali. Tedy já ne, já si jedničku pustil asi den před dvojkou. Ale jak jsem tak z různých reakcí pochopil, tak celý svět na pokračování čekal... Sám nevím, jestli má být linka s otcem doma a matkou v akci přihřátím si emancipační polívčičky a naznačením dorůstajícímu potěru, že otec se zástěrou je normální obraz, nebo jestli se to Bradovi akorát hodilo do krámu a svezl se na současné společenské vlně. Každopádně to bylo vtipné. Podobně nevím, jak hodnotit otázku přílišného spoléhání se na deus ex machina v podobě (vždy) zjevivších se superhrdinů a jestli by nebylo lepší spoléhat se sám na sebe. Zda to má být obecně platná (a správná) otázka nebo jakési pomrknutí na dnešní kinematografickou přesycenost nesmrtelnými úchvatnými bytostmi. Tak jako tak jsem se bavil o něco méně než u jedničky, ale pořád dobře... 80% (07.01.2019)

I dysgrafik užasne nad Úžasňáky, kteří hravě překonávají časovou propast čtrnácti let, co uplynula od premiéry jejich prvního filmu. A hned pětičlenná rodinka Supráků čelí nemalé patálii - jsou prohlášeni za nelegální a postaveni mimo zákon. A je třeba tuhle polízanici ihned rázně (vy)řešit. Dochází tak k nečekané výměně rodičovských rolí. Elastigirl, kterou jsem přejmenoval na Elastimilf, se vydává do ulic zachraňovat lidské životy, zatímco její manžel zůstává s dětmi v domácnosti, což ho psychicky i fyzicky vysává. Navíc se u jejich nejmenšího drobečka začínají projevovat superhrdinské schopnosti. A i svět létá v problémech, neb se objevila hrozba kardinálních rozměrů - padouch Hypnotizér. Pixar s Disney z toho vyšly kompromisně, bude to maličko temné, ale jenom nepatrně, a hlavně to bude fajn rodinné animované pokoukáníčko v patřičné technické i dynamické kvalitě, co neustále hýří pestrými barvami a dobře načasovanými akčními sekvencemi i jedním dobře načasovaným zvratem stran totožnosti hlavního padoucha, ale také nečekaně propracovanými charaktery, tedy v rámci možností animovaného filmu. Brad Bird by měl zůstat u animáků, hraným filmům tolik režijního umu nedává. Český dabing je zdařilý, komické scény mají nebývalou originalitu. A delší stopáž nevadila. Jen hudebně to nijak nezářilo, "bondovské" motivy nudily svou neoriginalitou, též hledisko předvídatelnosti občas překračovalo únosnou míru. Na světě je sympatiemi překypující animované dobrodružství ve skvělé formě. 9/10 (26.01.2019)

Už jenom to, jak se v prvních vteřinách jednou větou zahodí celý smysl prvního dílu a všechny postavy se resetují do statutu quo, aby mohly zopakovat všechny svoje chyby a dojít ke stejným ponaučením (s tím rozdílem, že jsou hrdinové z nějakého důvodu mnohem malichernější, sobečtější, zapšklejší, aniž by to ale bylo jakkoliv reflektováno, a děj dává mnohem menší smysl), je smutné. Pixar je mrtvý. Tyhle "v pořádku" filmy jsou... no prostě smutné. (04.11.2018)

„Rodinka úžasných” (kap. 2), pamätáte si ešte, ako na konci jednotky čelili ďalšiemu naničhodníkovi, zvanému - "Tunelátor" , a tak sequel priamo na túto sekvenciu naväzuje, keď majú všetci Parrovci zase plné ruky práce. Tento lotor zanechal po sebe v meste hotovú spúšť, a k tomu vykradol i banky, aj vzal nohy na plecia a utiekol. Super-hrdinovia sú opäť v nemilosti, znovu sú nelegálni ! Žijú v moteli, program sa zastavil. No i napriek tomu sa im ponúka neuveriteľná príležitosť začať odznovu, zároveň sa zlegalizovať. Tým človekom, ktorý im podáva pomocnú ruku, je Winston Deavor, manažér DEFTECHU, čo znamená - svetová telekomunikačná spoločnosť. Jeho idea spočíva v tom, že super-hrdinov musia začať ľudia vnímať úplne inak, než bolo tomu doposiaľ, t. j. do super-dresov sa im vložia kamery, aby tak „publikum” "zdieľalo" komplet celé dianie, čo takáto jedna akcia vôbec všetko obnáša, aká je strašne zložitá, a nie vidieť len samú deštrukciu, ktorá sa potom už automaticky dostaví. Práve Elastina (Helen) sa chopí veľkej výzvy, z čoho Bob nie je zrovna dva krát nadšený, ale rešpektuje to. Ostáva doma s Jack-Jackom (disponuje so zrejme najlepšími schopnosťami, až aj svojich súrodencov zľahka predčí !) na materskej dovolenke, s Dashom a s Violet to nebude mať taktiež úplne jednoduché. Zo žienky domácej sa stáva ŽENA neohrozená, čeliaca novému protivníkovi - "Obrazovkárovi" , za ktorým sa skrýva nejedno prekvapenie. Sú odlúčení, od seba vzdialení, ale tentokrát je to postavené len výhradne na Elastine, aspoň hodne dlhú chvíľu to tak vyzerá, kde s pribúdajúcim časom sa to začne trošku meniť, dramatizovať, lebo rodičia sa ocitnú v ohrození na extra mohutnej, výletnej lodi, ktorá si to mieri skrz-naskrz, cez všetky prekážky, rovno do prístavu... Asi toľko k hlavnej dejovej línii. _ Teraz niečo kúsok k Bradovi Birdovi, ktorý sa ale riadne pochlapil, je to dobrý vták, tento režisér a scenárista v jednej osobe, čo má (THE) INCREDIBLES doslova v malíčku, je to jeho srdcová záležitosť, pričom je to všade naprosto vidieť, ako je oddaný tejto úžasnej pixarovke, ktorá ešte predčila prvú časť, pred 14. rokmi ! Je prepracovanejšia, zaujímavejšia, strhujúcejšia, razantnejšia, vycibrenejšia, scenáristicky-atraktívnejšia, skrátka, je takmer dokonalo-vyvážená. Ja som mával počas sledovania taký zvláštny pocit, akoby som sa ocitol v klasickom, hranom filme s ozajstnými, živými hercami a celým prostredím, extra. Tá animácia je dynamická, akčná a priebojná. P I X A R má stále svoju, nespochybniteľnú váhu, ktorú si zakaždým cením, aj keď sa na ich snímky už pozerám trochu inak. (06.04.2020)