Princezna a písař

Česká pohádka Princezna a písař od svého natočení v roce 2014 úspěšně unikala mé pozornosti celých pět let, ale hned na začátku ledna 2020 jsem si ji ze své pohádkové knihy hříchů odmazal. Když už jsem se takhle rozhodl, byl jsem odhodlaný vydržet do konce 81 minutové pohádky, i kdyby čert na koze jezdil. Nicméně žádný rohatý se v tomto televizním filmu neobjevil, což byla škoda, protože čerti jsou moje nejoblíbenější pohádkové postavy. Omluvou snad budiž fakt, že pohádka měla malý rozpočet a vznikla jako televizní film. Ale i tak mi vadila absence pohádkových postav, když zde kromě čertů chyběli vodníci, víly a další potvory a draka jsme taky neviděli. Když jsem tak nad dějem přemýšlel, zdálo se mi, že vlastně sleduji takový rodinný příběh z minulosti, nikoli pohádkový příběh s nadpřirozenými bytostmi. Pohádky jsem jako dítě pochopitelně miloval a v období socialismu se vždy těšil na nový štědrovečerní přídavek a samozřejmě také na opakování těch starších, protože v době dvou televizních programů se na obrazovkách objevovaly jen vzácně. V dospělém věku pro mne pohádkové příběhy představovaly hlavně únik z reálného světa, jehož pochopení pro mne bylo s přibývajícím věkem čím dál složitější. Ale vraťme se k pohádce Princezna a písař. Při pohledu na herecké obsazení mne potěšilo, že jsem viděl většinou známá jména, zvláště u Petra Nárožného to byla sázka na jistotu, když už měl podobné role za sebou. Přítomnost Jiřího Bartošky pro mne byla překvapením, ale myslím, že svou roli krále zvládl dokonale. Obavy ve mne vzbuzoval Janek, protože Matouš Ruml byl u mne ve škatulce komiků, jenže jak se ukázalo, tak pohádka byla pojata vtipnou formou, takže k žádnému průšvihu nedošlo. Oči jsem mohl nechat na Barboře Srncové, bohužel jsem neměl k dispozici mnoho minut, během nichž bych se mohl na tuto krásnou ženu dívat. Také můj oblíbený herec Jiří Dvořák mne potěšil, byť zde neměl moc prostoru k vyniknutí. Příběh se začal odehrávat na zámku, centru spokojeného království, jemuž vládl král (Jiří Bartoška), kterému po smrti královny, kterou zabili loupežníci, zbyla krásná dcera Amálka (Monika Timková). K dispozici měl svého rádce Scapaniho (Petr Nárožný), který zároveň zaučoval nové písaře do svého řemesla. Mezi nimi byli kamarádi Šimon (Štěpán Benoni), Kuba (Michal Hruška) a hlavně Janek (Matouš Ruml), kteří byli samá legrace. Naštěstí našli pochopení jak u krále, tak u jeho dcery či dvorních dam Kornélie (Marie Doležalová) a Nicolety (Eliška Jansová). Jednoho dne král pořádal bál a písaři si našli svoje tanečnice, nicméně Janek neuspěl u princezny, která mu dala košem. Poklidné vody království rozčeřil příjezd tří bohatých cizinců Dietricha (Maroš Kramár), Ludvíka (Jiří Hána) a Stacha (Norbert Lichý). Vetřeli se do přízně krále, který je pozval na večerní bál, jehož se vykutálená trojice pochopitelně zúčastnila. Předtím však požádali krále, jestli by do svého trezoru přijal k úschově jejich truhlici plnou diamantů. Nedůrazný král souhlasil a tím umožnil rozehrání ďábelské hry, kterou měli ti tři pečlivě předem promyšlenou. Král pověřil hlídáním trezoru Janka, což se moc nelíbilo veliteli stráže Herkulovi (Radim Kalvoda) ani Scapanimu, ale rozkaz byl rozkaz. Na bále Dietrich laškoval s princeznou, které se však nelíbil a pak se to stalo. Stacha odešel k trezoru a požádal Janka o vydání truhlice s diamanty. Ten nejprve žádost odmítl, neboť měl přikázáno vydat ji jen všem třem nejednou, ale když uslyšel hlasy zbylých dvou z horního patra, poklad vydal. Stacha zmizel a ráno naklusal Dietrich s Ludvíkem ke králi, před nímž sehráli komedii o tom, že jim Stacha poklad ukradl a chtěli po králi náhradu. Jenže ten tolik peněz neměl a tak Dietrich přispěchal s nabídkou na vyrovnání formou půl království a celé princezny. Král souhlasil, jenže princezna nikoliv a tak se dala na útěk. V té chvíli Ludvík s Dietrichem zamířili do vězení, aby Janka jako svědka odstranili, jenže tomu se podařilo utéci. Venku se setkal s princeznou a tak utíkali společně. Krkolomně se dostali do domu Janka, kde jim pomohla maminka Marie (Barbora Srncová) a pak si to již namířili s města ven. Jenže Dietrich s královskými vojáky jim byli v patách a u řeky dokonce Janek musel podstoupit úspěšný souboj. Následoval pěkný průplav průrvou řeky Ploučnice, ale ani potom neměla dvojice vyhráno. Aby se vojáků zbavili, zamířili do bažin, kde se málem utopili. Naštěstí je zachránil Přibík (Jiří Dvořák), Jankův otec a manžel Marie, který před 20 lety odešel hledat vrahy královny a dosud se nevrátil zpět, protože žádné nenalezl. Když se však dozvěděl co se stalo a princezna mu ukázala Dietrichův prsten, který ztratil v loďce na Ploučnici, poznal, že se jedná o bývalý královnin prsten. Dietrich tak musel být členem loupežnické bandy, která kdysi přepadla kočár královny, který se pak zřítil do propasti. Přibík se tak s mladou dvojicí vydal z bažin na zámek, kde se setkali s králem, jemuž předložili důkazy o Dietrichově vině. Král se rozhodl jednat, jenže pak se události zdramatizovaly, ale další průběh už prozrazovat nebudu. Jelikož se jednalo o pohádku, dopadlo vše pochopitelně dobře. Pohádka to tedy byla netradiční a mne mrzelo hlavně to, že byla bez kouzel a čar. Nebyla to ani kdovíjaká kvalitní pohádka a spousta událostí se dala předpokládat, ale potěšily mne záběry krásných hradů a přírody, což vhledem k tomu, že se jednalo o televizní film, nebylo úplně jisté. I k tomu jsem při hodnocení přihlédl a i když jsem původně zamýšlel udělat pohádce čtyři cípaté, rozhodl jsem se nakonec jinak. Suma sumárum, pohádka Princezna a písař ode mne získala tři sepsané hvězdy ***. (03.01.2020) (méně) (více)