Princezna a písař

Tato pohádka je trochu jako noc a den, první polovina je velmi dobrá, místy skvělá, druhá v sobě pro změnu vrší blbost nad blbost. Začnu tou druhou, a sice problém vidím v množství nesmyslů a nelogičností, jako je mnohými zmiňovaná zhola zbytečná linie s Přibíkem (zde trestuhodně nevyužitým Jiřím Dvořákem), jehož přítomnost v bažinách lze vysvětlit snad jedině tím, že dvacet let bloudil po světě a teprve před čtvrt rokem se po návratu usadil v močále, protože neměl odvahu přijít manželce na oči. Jak vytáhl, umyl oba hrdiny a vypral jim (a to dokonce aniž by je probudil), nevíme nic. Nesmyslem je i samotné posílání pronásledujícího vojáka do bažiny (resp. rybníku), když hrdinové zjevně museli pokračovat po břehu. O vzájemném odloučení v bažině již mluvili jiní. Souboj ve skalách je také neuvěřitelný, neschopnost vojáků Janka porazit lze opět vysvětlit snad jen jejich obecnou neochotou ho zajmout a pouhým předstíráním boje na základě interní dohody s Herkulem. Pozoruhodná je též počáteční nulová aktivita rádce i armády po podezřelém zmizení krále. Samostatnou kapitolou je pak plán hlavních hrdinů v duchu "ohlásit se u hlavního padoucha a nechat se zatknout", aby se nakonec ukázalo, že nejhloupější hlavou je ta korunovaná, která místo veřejného označení vraha své ženy jej raději uvědomí o své znalosti o samotě a v přítomnosti dalšího zločince, aby ho oba mohli snadno zabít či unést. K tomu v celém filmu přistupuje řada drobných lehce iritujících momentů, některé i v první části, které nicméně divák zaznamená až při opětovném shlédnutí (např. na rozdíl od Pyšné princezny nevyužitá záležitost s převlekem, král na můj vkus až příliš málo truchlící nad ztrátou jediného dítěte, v druhé části použitá,, nenápadnost" v pláštích, když jsem v celém městě jediný, kdo je nosí, je rovněž diskutabilní, zajímalo by mne i to, jak mohl Přibík poznat princeznu, když byl dvacet let pryč, po osvobození krále bych také čekala truhlu s okolo vysypaným sklem, když se s ní bezprostředně předtím házelo, ale to už je opravdu drobnost atd.). Poslední výtku mám ke slovníku, výrazivo typu kluci, holky apod. sem opravdu nepatří. Teď k pozitivům, kterými jsou zajímavá a neotřelá zápletka (ačkoli osobně jsem zprvu očekávala, že v truhle bude něco mnohem nebezpečnějšího než sklo od Swarovského, a tato temnější linie by se i s ohledem na poměrně strašidelný vzhled Norberta Lichého a pěknou práci se světlem ve sklepě nabízela), jakkoli následující vývoj v podobě odevzdání království a vlády je jen stěží uvěřitelný, a patří naopak k negativům. Druhým kladem jsou dobře zvolení tři padouši, jejichž vizuální i povahovou rozdílnost oceňuji. Maroš Kramár z nich vyniká asi nejvíce a je poměrně uvěřitelným vůdcem bandy. Zbytek obsazení rovněž nebyl špatný, byť Barbora Srncová na matku působí mladě (ale vzhledem k minimálnímu prostoru, který má, to nijak zvlášť nevadí) a Scapani je zjevem i chováním snad až přílišná karikatura, navíc podobných postav jsme už v podání Petra Nárožného (kterého mám jinak ráda) viděli už možná moc. Princezna je hezká a neobvyklá. Osobně si nemyslím, že princeznou musí být pokaždé blonďatá sedmnáctiletá konzervatoristka. Zde si neodpustím poznámku k některým zdejším recenzentům, komentáře typu přestárlá kobyla pokládám za sprosté a zajímalo by mě, zda byste je dokázali dotyčné zopakovat do očí. Ale internet snese vše bez ohledu na to, zda to někoho urazí či raní, že? Podle mého názoru byl výběr dobrý, neboť Monice a Matoušovi to herecky ladí, tvoří spolu sympatický pár, a vzájemné špičkování hlavní dvojice je ostatně tou největší devizou jak první svižné a zábavné části, tak celého filmu vůbec. A námitka, že tu nejde o opravdovou lásku? Upřímně i v těch omílaných Třech oříškách pro Popelku to bylo veskrze jen povrchní zalíbení. Hlavním tahounem Princezny a písaře, jenž drží z větší části tento film nad vodou, je pak samotný Matouš Ruml, kterému to zde sluší jako v žádném jiném snímku, a to jednak vizuálně díky oděvu, účesu i strništi, jednak díky charakteristice Janka jako drzého, troufalého, provokujícího a ironicky vtipkujícího šaška, ale zároveň odvážného hrdiny, zkušeného šermíře a ochranitelského a občas nesmělého jedince, kterážto kombinace je obecně přitažlivá. Navíc tato poloha přidrzlého komedianta Matoušovi sedí jako poklice na hrnec a je v ní doslova k sežrání. Má díky tomu právě tak akorát charismatu i šarmu nutného k balení namyšlených a paličatých princezen. Humor ve snímku rozhodně nechybí (viz některé scény jako šplh, rodinná večeře apod.) včetně trochy té romantiky (např. klasický pád do náruče či klasický noční táborák) i laškovnosti se sexuálním podtextem pro dospělého diváka (viz převlékárna). Snaha navodit některými kostýmy či okamžiky a detaily (jako např. jizva vypálená katem) tak trochu atmosféru Tří mušketýrů či Francie je zjevná, u závěrečného souboje na mne i díky hudbě na chviličku dýchla. Ostatně hudba je v této pohádce celkově velmi dobrá a vhodně doprovází jednotlivé scény, od orchestrálních kusů u dramatických a akčních chvil až po decentní spinet při recitaci básně. K tomu připočtěme ještě hezkou píseň se skutečně smysluplným textem u závěrečných titulků, mimochodem i pěkně a kvalitně pěvecky provedenou. Vizuální stránka je také velmi dobrá, zejména některé interiéry působily krásně dobově (viz již zmíněná rodina u večeře). Šerm zde působí skutečně akčně a jako šerm, až na ta zbytečná salta, byť kloubouk dolů za ně, jen je škoda v závěrečném souboji toho hloupého prvního (takhle zbytečně naběhnout soupeři na kord, no fuj!), které ubralo na efektu tomu druhému. Když to shrnu, jakkoli naší staré klasice se tento snímek pochopitelně nevyrovná ani omylem, jde přesto o vcelku příjemnou záležitost a jednu z těch lepších novějších pohádek bez čertů, zpěvu a vyložených trapností, která je nenásilně vtipná a milá. Škoda, veliká škoda, že to nevyšlo až do konce a že scénář nebyl po stránce logiky více dotažen. V některých okamžicích prostě tento filmeček pokulhává více, než by bylo zdrávo, v mnoha jiných je to mezi naší současnou pohádkovou tvorbou nadstandard. Přesto se s ohledem na výše zmíněné klady někdy ráda znovu podívám. Update: Jak jsem nedávno zjistila z jedné studiovky, tak ona záležitost s truhlou přece jen není tak originální, jak jsem se domnívala. (05.01.2020) (méně) (více)