Nastala chyba při přehrávání videa.
  • PP66
    ****

    To se Allenovi povedlo - humor a filosofie v jednom snímku, mysteriozní snad bylo pouze Phoenixovo uklouznutí po baterce. Opravdu zábavně přemýšlivý film, nenucený herecký koncert. Viděno v rámci Tour po Americe.(4.5.2016)

  • dopitak
    ****

    Zakončení je typicky Allenovské, stejně tak ústřední motiv-hybatel všeho dění-nápad. Dialogy (jako obvykle v nových filmech WA viděno v originále) jako obvykle precizní a hezkou angličtinou, Phoenix zahrál svou postavu několikrát zkrachovalého pedagoga na výbornou, ostatní tolik nemění pozice na šachovnici, ani nemají skoro žádný prostor. A příště prosím nedělat ústřední ženou Emmu, ale najít někoho daleko víc sexy!(9.3.2016)

  • Matty
    ***

    Woody už se ani nesnaží maskovat, že celý příběh představuje pouhou ilustraci k určitému myšlenkovému konceptu a záminku k autorově filozofické disputaci. Aby si ulehčil práci, své úvahy střídavě artikuluje hned skrze dva vypravěče (z nichž jeden k nám promlouvá kdovíodkud) a v nepřeberném množství „walk and talk“/„sit and deliver“ slovních výměn. Marně si – vyjma finále, nabízejícího jediný úsměvný moment filmu – snažím vybavit scénu, která by nestála na tom, co slyšíme, nýbrž na tom, co vidíme (jakkoli jsou Khondjiho romantické záběry zapadajícího slunce krásné, vyprávění slouží jen minimálně). Nedovařené zápletka by vydala možná na jeden segment v povídkovém cyklu. Dějové zvraty jsou tak předvídatelné (jediné překvapení tkví ve volbě vražedného nástroje, neboť je zprvu naznačeno, že by jím mohlo být něco jiného) a zároveň hitchcockovky nepravděpodobné (ovšem bez propracované vyprávěcí struktury, která by nás vtáhla a odvedla pozornost od jejich nepravděpodobnosti) a děj je posunován vpřed tak líně, že jsem v kině pocitově strávil dobré tři hodiny. Po nadějném úvodu se film mění v únavné rozmělňování jedné ideje, se kterou Allen mnohem lépe naložil ve svých dřívějších filmech (Zločiny a poklesky, Match Point). S Allenovou pozdní tvorbou Iracionálního muže kromě literárního charakteru a velmi odbitého vyprávění pojí klišé neodolatelného mužského hrdiny, do kterého se okamžitě zamilují všechny ženské postavy – milé, ale naprosto nepřesvědčivé (ne vinou hereček). Herci přesto zůstávají jediným důvodem, proč se s Iracionálním mužem neseznámit pouze ve formě novely (kdyby nějaká existovala). Woody by udělal lépe, kdyby se pro příště nezdržoval s režírováním a diváky netrápil vyprávěním bez napětí a překvapení a své myšlenkově podnětné scénáře prezentoval pouze v textové podobě. 55%(1.8.2015)

  • Arbiter
    ***

    Jo. Když je překvapivě vyžehlený příběh o sebestředném (a baňatém) pseudo-nihilistovi vyprávěn narativními postupy červené knihovny, a to chladným, odtažitým a vynalézavě ironizujícím Woody Allenem, to jsem pak docela zmaten. Na některé konkrétní osoby, který tomu daly 5*, si dám pro jistotu nějaký čas pozor.(11.4.2016)

  • emma53
    ****

    Ach ach, ty emocionální pustiny jsou tak deprimující a tak Abe žije ze dne na den, jako by ani nežil, nezáleží mu už vůbec na ničem a najednou šup, do jeho života vstoupí dvě ženy, což ho nějak extra netankovalo, kdyby si jednou nezašel do hospůdky s Jill a tam se nestal svědkem jednoho rozhovoru. A ejhle už tady máme muže jak víno, kterému je zcela jasné, jaký je smysl jeho života a pak už to jede jako dráha. I ten sex s Rituškou ho najednou naplňuje, jen to všechno směřuje zvláštním směrem a to slůvko "iracionální" nabývá obrovských rozměrů. Phoenix byl svůj, jako by tu první polovinu ani nehrál, to byl zkrátka on, bezvadný jako vždy. A Emma byla prima, baštila jsem tu její počáteční naivitu i to postupné prozření se vším všudy. Pravda, konec byl trochu předvídatelný, ale zamhouříme očko a ten čtvereček jim ráda dám i když je malinko průhledný.(1.2.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace