Angelika, markýza andělů

Dnes již klasický romantický film z doby krále Ludvíka XIV. Je to v podstatě červená knihovna, ale velice kvalitní co se týče obsazení, herectví, kostýmů a mimo jiné také brilantního českého dabingu (Vinnetou a Angelika mají snad nejlepší dabing ze všech u nás nadabovaných filmů). Angelika (Michéle Merciérová) je opravdu krásná, démonickému Joffreyovi de Peyrac (Robert Hossein) to sluší i s jizvou a advokát (Jean Rochefort) je chvílemi nenápadná, chvílemi výrazná postava, která proplouvá většinou dílů série. Konec filmu, skloubený s hudbou Michela Magna, je opravdu silný. Sladkobolné romance nejsou můj styl, ale na tohle se mohu podívat pokaždé. (10.09.2005)

Obsahuje spoillery!!!!!! Hodnotím všechny díly v jednom komentáři! Angeliku jsem se naučila zbožňovat. Jako dítě jsem ji nikdy nepřišla na chuť, ale dospěla jsem k ní. Tu sérii opravdu zbožňuji, ale výtky také mám. Jedna věc mě štvala opravdu hrozně moc. Pokaždé, když se setkala s Joffreym a to i po sedmi letech, co si myslela, že je mrtvý a po sedmi letech, co tak neúnavně dokola tvrdila, že ho miluje (i přes to, že ho podváděla, jak se dalo), tak jejich shledání nikdy nebylo dostatečně velkolepé. Bylo téměř bez emocí. Tyhle setkávací části filmu, které by mohly čerpat neskutečnou dávku emocí a slz, byly jak špatně zahrané, tak špatně zrežírované. Po romantické stránce to člověka prostě nemůže uspokojit. Dále moc nechápu, že byla asi milionkrát znásilněna, ale psychicky se nikdy ani maličko nezměnila, řekla bych, že by tohle mělo být znát i na silné ženě, jako je ona. A dále ještě poslední maličkost. Je to vážně příšerná matka :-D :-D PS: všimli jste si, že vždy, když je nenalíčená a v bezvědomí, tak se probere nalíčená? :-D (08.10.2013)

Historické romance nevyhledávám, ale Angelika s Michèle Mercier má trochu výjimečné postavení. Osudy ženy, která lámala srdce francouzské aristokracii a sama při tom neskutečně trpěla, mají skoro až romanticky odyseální přesah. Navíc výprava, kostýmy a účesy z 60. let jsou mi daleko sympatičtější než současná historická sterilita plná nevýrazných herců, tmavého obrazu a ušmudlanosti. (909.) (21.02.2014)

"Ó, Joffrei, miláčku jak jsem mohla být tak hloupá .... "První díl romantických příběhů o krásné angelice, o velké lásce, která překoná všechny možné nástrahy. Michele Mercier se jednou pro vždy zapsala jako krásná Angelika. I když je film už skoro půl století starý, pořád má jisté kouzlo, které dokáže naprosto ohromit ženské osazenstvo. Film si sice z knižní předlohy vzal jen to nejnutnější, nicméně to hlavní. Celé generace žen šílí po charizmatickém hraběti Joffrey de Peyrac. Představují si, že jsou na místě Angeliky. (11.07.2008)

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)