Angelika, markýza andělů

Klap klap, klapy klap.. Jeoffrey de Peyrac se blíží, Anglice se už pomalu svírá hrdlo.. Klenot červené knihovny je tu – předlouhé záběry, hluboké pohledy, přepjatá gesta, velká slova, k tomu výborná hudba a zrnitý obraz a dnešní divák ohrnuje nos, jenže ženám ročník 1970 a starším vlhnou nejenom kapesníky. (17.07.2012)

Jako malá jsem vždy přepla na jiný kanál, pokud v televizi běželo něco podobného jako Angelika. Později, jsem ale jako velká romantička zjistila, že příběh velké lásky mezi kráskou a ,,zvířetem" je to pravé pro mě. K tomu ta dokonale rozehraná partie mezi Michele Mercier a Robertem Hosseinem, která uchvátila fanoušky , a to nejen tehdejší doby. Tento první díl je pro mě nejlepší z celé série a vždy budu vzpomínat na ono slavné : ,, O, Joffrei..".. (11.06.2012)

„Diabla nemožno uraziť. Mňa áno." No a čo, že znetvorený muž má v ružovom svete báječne neskrotnej Angeliky (Michèle Mercierová) maximálne tak jednu nenápadnú jazvičku cez líce? Krásne nahé ženy, bohatá vizuálna stránka, humor, láska, akcia... Francúzi sú frajeri a pocukrovaná historická limonáda u nich chutí lepšie, ako u Nemcov či Američanov. (07.10.2007)

(Komentář se vztahuje k sérii jako celku.) Angelika je emancipovanou ženou v tom smyslu, že si je vědoma své sexuální přitažlivosti, a této zbraně bez nejmenších skrupulí užívá jako hlavního prostředku dosahovaní svých cílů. Baží po moci, bohatství a slávě, a jelikož je sobecká, mstivá a umí využít příležitosti, ve světě nadržených mužů, ochotných udělat pro noc s ní cokoli, jsou jí všechny cesty otevřeny. Je-li toho potřeba, cele se nabídne, ale žádnému z užitečných nedá o nic víc, než je nezbytné; hranice mezi svůdným pohledem a urážlivým odmítnutím je velmi tenká. O to víc si však poté užije úplné oddání se kdejakému chuďasovi. Je totiž paní svého těla. A na tohle všechno je Angelika náležitě hrdá a právě pro tohle ji všichni obdivují, případně na ni žárlí. Mnoho jiných stránek její povahy nám seriál až do posledního dílu, jenž ji naopak vykresluje jako zásadovou hrdinku, nepředvádí, a tak spíše než živoucí bytost připomíná ženský živel, jenž si chce vynahradit všechno, co mu muži po staletí upírali, a ještě se jim přitom pomstít - a to na místě, kdy by to jeden příliš nečekal, ve Francii Ludvíka XIV. Ta je (i s dalšími lokalitami) zpodobněna atraktivně a mnohdy dýchá dobrodružstvím, a zejména kvůli ní mám tuto sérii rád. Převážně je žel toliko kulisou Angeličiny seberealizace, přičemž i příběhově jsou jednotlivé filmy nevyrovnané: zatímco jeden (druhý) je krajně zkratkovitý a zachycuje přehršel událostí, jiný (třetí) si pro změnu vystačí s pár scénami, jejichž podrobnost přesto nezajistí ani základní dějovou věrohodnost. Za nejlepší tak považuji ten úvodní a závěrečný, jenž se zdá alespoň něco skutečně vypovídat o prostředí, v němž se odehrává, je dějově nejsoudržnější a vystupují v něm nejzajímavější postavy. (03.01.2015)

Je fascinující, že již během první minuty se z Angeliky stala miss mokré tričko. Především proto, že tenkrát ještě trička nebyla. Pak už to jde ráz naráz. Svatba s pokrokovým Peyracem, citlivým Peyracem, odvážným Peyracem, společenským Peyracem, nežným Peyracem, romantickým Peyracem, bohatým Peyracem, o kterém se snaží nám film namluvit, že je ošklivý kvůli kulhání a jedné sexy jizvě, ačkoliv je to model k pohledání. Není divu, že ho nakonec připustí. (08.07.2009)